Z jeho kanceláře do jeho náruče

Jen ty a já

Do očí mi zasvítí paprsky slunce. Líně je otevřu a uvědomím si dvě věci. Zaprvé, tohle není můj pokoj. Zadruhé, k mým zádům se tiskne hebké mužské tělo, rukou mě pevně svírá v pase. Ach, Lou. Jak se mi stýskalo po tvém doteku. Po tvé vůni.

Vzpomenu si na včerejší noc. Večeře, smutek, vodka, taxík, sprcha. Louis. Mám tě rád, koťátko. Zdálo se mi to, nebo to řekl?? Moje srdce se rozbuší a dech se mi zrychlí. Vím, že Louiho fyzicky přitahuji. Několikrát mi to řekl, vidím to v jeho očích, cítím to z jeho činů. Ale záleží mu na mě? Má mě rád?

"Dobré ráno, sluníčko." Slyším za sebou a vzápětí cítím polibek na rameni.

"Dobré ráno, Lou." Otočím se k němu. "Jak jsi se vyspal?"

"Hmm, skvěle. Jak ti je? Co tvoje hlava?" Odpoví mi a konečky prstů mě hladí po ruce.

"Jde to, na to že nejsem zvyklej na panáky." Odvětím.

"Tak proč si je pil, ty koťátko?" Zakroutí hlavou, chytne mě za ruku a proplete naše prsty.

"Protože... jsem byl hrozně smutnej." Přiznám se mu a sklopím zrak.

"Proč?"

Cože? On se vážně ptá proč? "Protože jsi mě nejdřív ve čtvrtek odbyl v práci a včera při večeři ses na mě ani nepodíval." Nebudu vytahovat Eleanor. Aspoň zatím ne.

Louis posmutní. "Harry, ve čtvrtek jsem měl jednu schůzku za druhou, to si prosím neber osobně. Byl jsem v pracovním módu." Políbí mě na rameno a pokračuje. "A včera jsem se na tebe díval pořád, abys věděl. Ale před lidmi se od tebe musím držet dál, bojím se, že by na mě hned každý poznal, že tě.. že se mi líbíš."

"Já jen. Stýskalo se mi. Dlouho jsme nebyli spolu sami. Je těžký být ti nablízku a přitom se cítit tak daleko." Odpovím mu. Pitomý skrývání.

"Já vím, Harry. Pojďme spolu dnes strávit den. Jen ty a já. Chtěl bys?" Zeptá se mě Louis pohladí mě po vlasech. Přikývnu. Samozřejmě, že s ním chci strávit den. Dost možná s ním chci strávit víc, než to.

"Tak co si udělat takový odpočinkový domácí den? Objednáme si kopu jídla, koukneme se na film, něco si třeba zahrajeme a večer tě můžu namasírovat."

"To zní skvěle, Lou. Akorát s sebou nic nemám."

"Nevadí, můžeš si vzít moje věci. Mám tu i ten tvůj kartáček z minulého týdne a nějaké volnější oblečení taky najdu." Zasměje se Louis. "Přinesu ti to do koupelny. Dveře na konci chodby."

"Dobře, děkuju." Dám mu pusu a vydám se najít koupelnu. Louis za mnou dorazí zrovna, když vylezu ze sprchy.

"Nikdy si nezvyknu, jak krásný jsi. A že tě můžu vidět nahého. Až skoro lituji, že ti nesu oblečení, zahalovat tohle tělo by měl být zločin." Hledí na mě tak upřímně. Obdivně. Znervózním, nejsem na takové velkolepé lichotky zvyklý.

"Ale prosím tě..." snažím se to rozpačitě přejít.

"Myslím to vážně, Harry. Jsi překrásný. Ale jelikož nechci, abys mi nastydl, tohle by ti mohlo být." Usměje se a podá mi hromádku složeného oblečení.

Obléknu se do černého trika a tepláků. Jemu je to možná volnější, ale kolem mého těla se to napne akorát. Pak mě Louis vede za ruku do kuchyně. Zapne kávovar a otevře lednici.

"Nejsem zrovna velký kuchař. Ale zvládnu míchaná vajíčka a tousty. Dáš si?" Otočí se na mě."Víš co? Tak udělej tousty a já si vezmu na starost ta vajíčka." Domluvíme se a pustíme se do příprav. Louis má přehlednou kuchyň a slušné zásoby, takže během vaření stihnu ještě nakrájet zeleninu a ovoce, udělat kafe a připravit do konvice čaj.