Z jeho kanceláře do jeho náruče

První den

Ráno mě probudí vyzvánění telefonu. Vyskočím z gauče a chvilku ho hledám. Neznámé číslo, super, vstávám kvůli nějaké reklamě.

"Prosim?" Řeknu trochu otráveně do telefonu, připravený na 'ne, děkuju, nemám zájem o půjčku ani výhodnou koupi čekoholiv'.

"Dobrý den, Harry! Tady Louis Tomlinson z Tomlinson Technology. Včera jste u nás byl na pohovoru a pokud váš zájem trvá, rádi bychom, abyste k nám nastoupil." ozve se z telefonu tím nejlíbeznějším hlasem na světě. On zní, jako kdyby to zpíval!

"Harry? Pokud jste si to rozmyslel, nevadí..."
Použij mozek, Harry! Odpověz!

"Né, ehm... dobrý den, pane Tomlinsone. Určitě nerozmyslel. Děkuji moc za příležitost a beru." Duchaplné, skvělá práce, mozku.

"Tak to rád slyším. Mohl byste nastoupit hned v pondělí?" Dnes je středa, jasně, že mohl. Mohl bych klidně hned. Místo toho odpovím 'samozřejmě'.

"Super. Slečna Edwards vám pošle vše potřebné do e-mailu. Budeme se těšit, Harry. Hezký zbytek týdne." Rozloučí se pan Tomlinson a ukončí hovor. I já se budu těšit, pane Dokonalý.

Zbytek týdne se vleče pomalým tempem. Máme tichou domácnost, John mi jen přepošle e-mail od svého profesora se zadáním prezentace, kterou mají udělat na anglofonní literaturu. Když ji mám hotovou, přepošlu mu ji zpět. Tentokrát nemám chuť Johnovi podlézat a snažit se si ho udobřit. Ani nevím proč. Co se stalo byla přece moje vina. John odjíždí na víkend na turnaj a já jsem vlastně rád. Cože? Rád? Co to se mnou je?

Konečně je tu pondělí. Vstávám dříve než obvykle, chci se pořádně připravit, abych udělal dobrý dojem na nové kolegy. Dobře, možná i na svého nového šéfa. Obléknu se do černých upnutých kalhot a černobílé košile. Několik vrchních knoflíčků nechám rozepnutých. Vlasy nechám splývat podél obličeje, jen je pročešu namočenými prsty, abych zdůraznil jejich kudrnatý tvar.

Po krátké cestě metrem už stojím před svou novou prací. Jsem nervózní, ale moc se na tuto novou etapu těším.

Ještě nejsem ani u recepce a už slyším ženský hlas: "Dobré ráno, Harry! Vítejte!" volá na mě blondýnka, jež má dnes vlasy zapletené do copu na stranu. Když dojdu až k ní, podává mi ruku. "Já jsem Perrie, můžeme si tykat? Tady si tykáme skoro všichni."

"Určitě. Takže ahoj, Perrie. Harry." Potřesu ji rukou. Podá mi smlouvy, které jsem si už předem prostudoval v e-mailu.

"Můžeš je podepsat, pan Tomlinson tam už podpis má. Jedna bude pro tebe, jednu si nechává zaměstnavatel." Zatímco si ještě rychle prohlédnu a podepíšu smlouvy, k recepci přichází několik zaměstnanců. Pozdraví se s Perrie a pak přejdou očima ke mně. Perrie se ujme slova a představí mě.

"Tohle je Harry, nový asistent vedení. Nastupuje dneska. Harry, tohle Niall, Ed a Taylor."
"Ahoj, těší mě." řeknu si postupně s novými kolegy a s každým si potřesu rukou.

"To nastupuješ rychle, nebyl jsi tady na pohovoru teprve v úterý?" Zeptá se mě Ed, nebo Niall. Prostě ten s blond vlasy.

"Byl, taky jsem byl překvapený, když mi ve středu pan Tomlinson volal." Odpovím.

"Tomlinson ti volal? Jako Tomlinson osobně?" Vytřeští na mě oči Taylor a vymění si nechápavý pohled s Perrie.

"No.. jo. Osobně." Co je na tom divného? Mám být přece k ruce hlavně jemu?

"Dobré ráno!" Vyruší nás božský hlas. Ano, k recepci se blíží sám velký šéf, Louis Tomlinson.

"Dobré ráno, pane." odpovídají zaměstnanci a pomalu se začnou rozcházet ke svým kancelářím.

"Můžete rovnou se mnou, Harry? Řekneme si, jak bude vypadat váš první den."

"Jistě, pane Tomlinsone." Cokoliv chcete. Následuji ho chodbou do jeho kanceláře. Má na sobě padnoucí oblek, který obepíná jeho mužná ramena a štíhlý pas. Sjedu pohledem níž. Panebože, držte mě někdo. Pan Tomlinson má dokonalý, pevný, kulatý zadek. Představuji si, jaké by bylo na něj sáhnout. Vzít ho do svých velkých dlaní a stisknout. Lehce se mi zrychlí dech a myslím, že se trochu červenám.

V tom už můj šéf otevírá dveře své kanceláře a signalizuje na židli, na kterou se posadím.
"Nemusíte být nervózní, Harry. To zvládneme." Usměje se na mě. Nejspíš zaznamenal můj zrychlený dech.

Pan Tomlinson mi vysvětluje moji pracovní náplň a pak mě dovede do mé kanceláře.
"Kancelář sdílíte s Niallem, který dělá asistenta obchodu a Marcelem, který je asistent marketingu. Nialle, proveďte prosím Harryho budovou a ukažte mu, jak se přihlásit do systémů. Kdyby něco, budu u sebe." Ha, takže ten blonďák je Niall. To si musím zapamatovat.

Pozdravím oba kolegy, Marcel na mě zdvořile mávne a dál maluje myšlenkové mapy na velkou tabuli. Niall vstane a přátelsky mě poplácá po rameni.

"Tak co, Harry, připravený na prohlídku? Začínáme v nejlepší místnosti v celé budově, naší kanceláři. Jako asistenti máme přehled o všem, co se tady děje. Všichni si k nám chodí pro rady a tajné informace, jestli víš, co myslím." Mrkne na mě Niall a zamíří ven z kanceláře. Ukazuje mi ostatní prostory, kuchyňku, odpočinkovou místnost a vše prokládá zajímavými a občas matoucími historkami.

Třeba o milostném trojúhelníku v obchodním oddělení, po kterém se jakási Selena nechala přeložit do marketingu.

Nebo když James zkopíroval Edovy technické postupy a vydával je za své.

Nebo – a tady má Niall mou plnou pozornost – že se jistá Eleanor z účtárny snaží už několik měsíců zaujmout Tommo šéfa (Niallova slova, ne moje).

"A on je svobodnej?" Zeptám se naoko bez zájmu.
"To tu nikdo neví. Každopádně sem do firmy za ním nikdo nechodí a když máme akce mimo práci, tak je bez doprovodu." Odpoví mi Niall a snad bez nádechu hned dodává: "Což uvidíš vlastně už brzy! V pátek máme firemní večeři a bowling. Nic si neplánuj!"

Zbytek dopoledne mi Niall pomáhá s přihlašováním do systémů, vysvětlováním procesů a připojuje mi kalendáře ostatních lidí z managementu.

"Potřebuješ kalendář Tomma, Zayna a Liama." Řekne a zběsile kliká myší.

"To je kdo?" Zeptám se.

"To je vedení. Tommo je majitel společnosti, to už víš. Tommo je přezdívka mezi kolegy, mimochodem. Ne, že mu tak řekneš. Což se už jednou stalo." uchechtne se Niall. "Zayn Malik je obchodní ředitel a Liam Payne technický ředitel. Kromě Tomma si s nimi tykáme, jsou to fajn chlapi a skvělí šéfové." Dobře, to si zapamatuješ, Harry. Máš na to.

"Co si zajít po práci na pivo a seznámit se trochu neformálně, hm?" Zeptá se mě nakonec Niall.

"Moc rád." Odpovím po pravdě. Niall vypadá jako skvělý kluk, kamarád do pohody i nepohody.

Zbytek pracovního dne ubíhá rychle, snažím se ve všem zorientovat a myslím, že se mi to daří. Začínají mi chodit první pracovní e-maily, většinou od pana Tomlinsona a já si s nimi bez větších strastí poradím. Osobně už ho bohužel celý den nevidím.