Z jeho kanceláře do jeho náruče

Kde je Louis?

Zkusím mu znovu zavolat, ale stále je nedostupný.

Začínám doopravdy panikařit. Když Louis není v práci na čas, musí se dít něco vážného. Jdu do kanceláře za Liamem, třeba bude mít nějakou informaci.

"Liame! Nevíš, kde je Louis?" Zeptám se, jen co otevřu dveře jeho kanceláře.

"Dobré ráno i tobě, Harry. Jo, mám se dobře, díky za optání." Zaculí se Liam. "Nevím, u sebe není?"

"Tam jsem se jaksi koukal jako první. Není a telefon má nedostupný." Odpovím frustrovaně.

"Kdy jsi s ním mluvil naposled?" Nasadí Liam konečně vážnější výraz.

"V sobotu odpoledne. Po... ehm... po obědě jsem usnul. Napsal mi, že má schůzku s Cowellem a právníky. Kolem šesté mi ještě napsal zprávu a pak už nic."

Liam se zatváří pobaveně. "Jo, ta smska u večeře! Měls štěstí, že si nestihli všimnout toho 'L' před modrým srdcem." Zasměje se.

"Jo jo. To je teď hrozně důležitý. Můžeme se soustředit na Louiho?" Bože, ten člověk neposlouchá, že se mi ztratil Louis neboco??

"Říkal jsi meeting s právníky? Počkej, tak já zavolám Olimu, firemnímu právníkovi." No konečně se někam dostáváme. Liam vytáhne telefon a po pár kliknutích si ho přiloží k uchu.

"Zdravím Oli, tady Liam... nebyl s vámi Louis?... Aha... jasně, to chápu..."

Liam konečně položí telefon. "Tak v sobotu jednali do večera a včera celé dopoledne. Pak ho viděl, jak se baví v soukromí s Cowellem a pak už ne. O čem jednali mi ale nechtěl říct."

"Aspoň něco... díky moc, Liame..." Takže poslední byl viděn sám s Cowellem. To mi na klidu vážně moc nepřidalo.

Perrie! Recepční by mohla něco vědět, ne?

"Ahoj Perrie. Nevíš prosím tě, kde je Lo... pan Tomlinson?"

"Ahoj Harry. Psal mi před chvilkou e-mail, že má ráno nějaké zařizování a zbytek dne bude pracovat z domova." Uf, takže je v pořádku. Proč ale napsal Perrie a ne mě?

"Děkuji, já... potřebuji na chvilku odběhnout, kdyby mě někdo sháněl, řekni jim, že zařizuji... prostě, že něco zařizuji, jo? Je k dispozici nějaké auto?" Domluvím se s Perrie na autě a vyrazím k Louimu domů.

Doufám, že má fakt dobrý důvod, proč mě od včerejška nechal umírat strachy. Proč napsal Perrie a ne mě.

Zastavím před jeho domem a zazvoním.

Po chvilce čekání mi Louis otevře dveře. Nervózně se rozhlédne.

"Harry, co tady děláš?" Zeptá se mě překvapeně.

Trochu se zamračím, čekal jsem, že se mi začne omlouvat, že mě ignoroval.

"Pojď dovnitř, honem." Dodá a rychle za mnou zavře dveře. Obejme mě a krátce políbí na rty. Pak mi pokyne, abych ho následoval do obýváku.

Na křesle sedí muž v oblekových kalhotách a drahé košili. Takový ten dokonalý a upravený typ, nechutně atraktivní. Hodím po něm nenávistný pohled.

"Nicholasi, tohle je Harry." Představí mě Louis.

"Aa, tak Harry. Zrovna jsme o vás mluvili." Řekne mi hezoun, postaví se a natáhne ke mně ruku. Vlažně mu ji stisknu a dál si ho nedůvěřivě prohlížím.

Louis vypadá nervózně. Co se to tady sakra děje?

"Harry..." prolomí Louis ticho a odkašle si. "Nicholas je... soukromý detektiv. Posaď se k nám, prosím."

Sednu si vedle Louiho a lehce mu položím ruku na stehno. Detektiv nedetektiv, je tu člověk, co by mohl dělat modela pro Claina a dýchá vzduch vedle mého Louiho.

"Harry, ve zkratce. Jde o to, že si mě včera Cowell vzal stranou a začal mě vydírat skrze náš vztah. Říkal jsem mu, že jsou to jenom výmysly v jeho hlavě a on prý, že nemám ponětí, jaké důkazy proti nám má. Že se budu ještě divit. Mám podezření, že se mi mohl nabourat do telefonu a možná mě nechá i sledovat..."

"To je šílený, Lou! Co z toho má?"

"Začal na mě tlačit, že chce padesátiprocentní podíl na zisku z nového softwaru. Oficiální smluvní domluva totiž nedopadla podle jeho představ. Vypadá to na milion odškodnění a veřejnou omluvu při uvedení produktu na trh. Náš právník tam odvedl skvělou práci a prokázal, že Cowell nemá žádný nárok na podíl. Takže se ho teď snaží získat po svém. Řekl mi, že při uvedení na trh ho buď oznámím jako společníka a podepíšu s ním smlouvy, nebo tam přede všemi zveřejní všechno, co na mě a tebe má. Proto jsem se hned zbavil svého telefonu a najal si Nicholase, aby mi pomohl zjistit, jestli a co na nás Cowell má."

"Je potřeba, abyste spolu nebyli vidět na veřejnosti." Vloží se do hovoru Nicholas. "I teď vás mohl někdo vidět přijíždět, Harry. Nebylo rozumné sem jezdit."

"Jak jsem to měl asi vědět?" Ohradím se. Kdyby se mi Louis ozval, nemusel jsem začít vyšilovat.

"Psal jsem ti e-mail, na pracovní účet, Harry. Zatím nemám telefon, to budu řešit hned po jednání s Nicholasem. Psal jsem ti, že je všechno v pořádku, že mám dnes nějaké zařizování."

"Já.. měl jsem takový strach, ani jsem si ráno nezapnul počítač. Když jsem tě neviděl v kanceláři, začal jsem panikařit a..."

"To je v pořádku, Harry. Omlouvám se, že jsem tě vystrašil." Přeruší mě Louis. "Vrať se prosím teď do práce, ať tu nejsi podezřele dlouho. Já se o všechno postarám." Pohladí mě po tváři a podá mi vizitku. "Po práci přijď do tohoto hotelu, pokoj 132. Pokus se být nenápadný."

Rozloučíme se krátkým polibkem, Louis mi vloží do rukou šanony, abych byl při opouštění jeho domu nenápadný, a pak se vrátím zpátky do práce.

Moje myšlenky se ale stále točí kolem Louiho. Kolem celé téhle šílené schovávané, do které jsem se připletl. A kolem toho, co se večer bude dít v pokoji sto třicet dva.