Z jeho kanceláře do jeho náruče

Rána

Další den jdeme do sálu každý zvlášť. Po obědě už odlétáme, takže nás teď čekají poslední schůzky. Momentálně jsem u jednání Liama se zástupci Microsoftu a myslím, že si Liam vede dobře.

Rozhlédnu se po místnosti a vidím, jak se k Louimu zezadu blíží Cowell.

"Omluvte mě na okamžik." Řeknu u našeho stolu a jdu si k rautu pro vodu. Což je samozřejmě jen záminka, abych se dostal na doslech Louiho a Cowella.

"Tak už jsi přišel k rozumu, Loui?" Ptá se arogantně Cowell.

"Nemáme si co říct, Simone." Odpoví mu chladně.

"Hele, chci jen dvacetiprocentní podíl, to je fér, ne?" Zašklebí se na něj. Stojím opodál, otočený zády, uši našponované.

"Nechápu, proč bych ti měl dávat byť procento. Nemáš s tím nic společného."

"Tak zaprvé, základy jsou pořád stejné, jako kdysi. Takže vychází z naší společné práce. To, že si mě obešel neznamená, že v tom není nic mého. A za druhé, jak se budou asi v korporátech tvářit na buzíka, co klátí mladé asistenty? Mlčení by ti za těch dvacet procent stát mohlo, co říkáš?"

"Společné práce mě a Stana. Ne tvojí. Nechápu, co to zkoušíš. A co se týče pana Stylese, nevím, jak jsi na něco takového přišel. Být tebou, nešířil bych pomluvy, sám dobře víš, že mohou skončit u soudu." Odpálkuje ho Louis.

"Takže když není tvůj, kolik si účtuješ za jeho pronájem, hm? Náhodou jsem si všiml, že jeho mladá pusinka vypadá, že dokáže zajímavé věci..."

"Sklapni, Simone!" Zakřičí na něj Louis. Tohle není dobré. Udělám pár kroků jejich směrem.

"Asi bych se nechal přemluvit i na tu jeho prdelku. Vsadím se, že twink jako on se umí dobře nastavit..."

Simona přeruší pěst v obličeji. Když se překvapeně narovná, Louis ho udeří i z druhé strany.

Rychle udělám dva zbývající kroky a stoupnu si před Louiho. "To stačí!" Snažím se ho zarazit.

Louis si promne zápěstí a vyklepe si dlaň.

Simon se znovu narovná, z nosu mu teče krev.

"Wow. Napadení na veřejném místě? Tohle bude jednodušší, než jsem si myslel. Můžeš si počkat na dopis od mých právníků." Řekne pohrdavě Cowell, ale tvář si mne bolestí. Pak se otočí a odchází.

"To jsem měl udělat už dávno!" Křikne za ním Louis.

"Jsi v pořádku?" Zeptám se ho starostlivě.

"Máte na mě chvilku, Harry?" Odpoví mi. Kruci, mám o něj takový strach, až jsem zapomněl, že tu nejsme sami.

Přikývnu a on pokyne k zadnímu oddělenému salónku. Sotva za námi zavře dveře, sevře mě pevně v náručí. Jen mě drží, nic neříká.

Po několika minutách prolomím ticho.

"Není ti nic?"

"Ach jo, Harry. Možná jsem si právě podělal kariéru." Ou, Louis mluví sprostě? Tak to je to asi opravdu zlé.

"A co mou, ale všichni ti lidé.. spoléhají na mě. Celý vývoj teď může jít do hajzlu. Dokonce přemýšlím, že Simonovi ustoupím... že mu dám co chce."

"A nebude pak chtít zase víc?" Odvětím.

"Nejspíš jo. Ale co mám teď dělat? Já jsem ho napadl a vidělo to nejmíň dvacet lidí." Vzdychne Louis.

"Ale on tě vyprovokoval, to je snad polehčující okolnost, nebo ne?" Pokouším se ho povzbudit.

"Vůbec nevím... jdu zavolat právníkovi, ať je připravený. Klidně se vrať do sálu, ať nepřiživujeme pomluvy..." hlesne smutně.

Otočím se a zamířím ke dveřím.

"Harry?" Zarazí mě.

"Hm?"

"Jen abys věděl, nelituji, že jsem mu vrazil. Takhle o tobě nikdo mluvit nebude. Nevím, co jsi slyšel, ale vyjadřoval se o tobě hrubě. Za to bych napálil každému."

"Děkuji, Lou..."

"Mám tě rád, Harry. A záleží mi na tobě. Moc." Dívá se mi přímo do očí. Hluboko do mě, do mé duše, do mého srdce.

"Já tebe taky, Lou. Mám tě moc rád." Miluji tě, Lou.

Něžně se políbíme, Louis se po chvilce odtáhne.

"Tak už jdi. Potřebuji teď krev v mozku a takhle se mi to asi nepodaří." Usměje se a pohladí mě po tváři. Zasměji se, naposledy se na něj zadívám a pomalu se vracím do hlavního sálu.

Většina lidí si mě zvědavě prohlíží.

"Co to bylo? Zdálo se mi to, nebo se právě Louis popral se Simonem? A kvůli... tobě?" Vykulí na mě oči Nick.

"Není to, jak to vypadá." Je to přesně, jak to vypadá.

"Mají nějaké spory z minulosti, já jsem byl jen omylem poblíž." Zalžu. Nick vypadá, že mi věří a ještě chvilku si povídáme.

Louis vyjde ze salonku až v době, kdy už musíme odjet na letiště. Potřebuji vědět, co mu řekl právník, ale nejsme ani chvilku sami. Celou cestu v taxíku se nervózně ošívám, zatímco mi Liam vypráví cosi o rekonstrukci jeho bytu.

Když jsme konečně v letištním salónku a Liam si jde odskočit, chytnu Louiho za ruku a propletu naše prsty.

"Tak co, Lou?"

"Právník musí počkat, jak to zformuluje Cowellův tým. Každopádně mi doporučil zkusit mimosoudní vyrovnání." Řekne mi sklesle.

"Což znamená?"

"Prostě se zkusit domluvit, aby nepodával žalobu. Nabídnout mu finanční kompenzaci. Nechci na to přistupovat a platit mu za to, že uráží lidi. Uznávám svou chybu a to, že to říkal jen proto, aby mě vyprovokoval. Ale neměl jsem se nechat. Jenže šlo o tebe, Harry... Když mu nabídnu vyrovnání, tak vyhraje. Ale když to nechám dojít k soudu, vyhraje pravděpodobně taky a já k tomu přijdu o firmu. Nevím, co mám dělat, Harry..."

Přeruší nás otevření dveří a do místnosti vejde Liam.

"Loui, mluvil jsem s lidmi, kteří u toho incidentu byli. Pokud dojde k svědectví, potvrdí, že tě Simon vyprovokoval." Oznámí nám.

"Vážně? To je skvělé!" Vyhrknu nadšeně.

"Zatím bych se neradoval, Harry. On jim bude volat taky. Na to se nemůžeme spoléhat." Mírní mě Louis.

"Ale vždyť všichni ví, že je to hajzl, Lou. Postaví se za tebe." Ujišťuji ho.

"Počkáme na podmínky jeho právníků a pak se s ním zkusím nějak domluvit." Řekne sklesle Louis. "Třeba to nebude tak hrozné." Bude. A víme to všichni tři. Obejmu ho kolem pasu a on se opře o moje rameno.

"Všechno bude dobré, Lou..."

—

Příště nás čeká kapitola 28! To jsem se nějak rozepsala :D Díky za čtení!

xx L.