Z jeho kanceláře do jeho náruče

Hory

Na letišti na mě čeká upravený muž držící ceduli s mým jménem.

"Dobrý den, pane Stylesi. Jsem James a dnes budu vás řidič. Pojďte prosím se mnou." Vezme mi příruční zavazadlo a vede mě k luxusnímu autu.

"Pojedeme jen několik minut, pane. Do centra Salzburgu do nákupní zóny."

Zavolám Louimu, že už jsem na cestě.

"Těším se, koťátko. Sleduji polohu vašeho auta a čekám tu na tebe." Ujistí mě Louis. Po chvíli už otevírá dveře auta a já vyskočím a vrhnu se mu kolem krku.

"Ahoj Lou!" Přivítám ho lehkým polibkem.

"Koťátko! Jaký byl let? Nemáš hlad?" Zeptá se mě a proplete naše prsty. Zakroutím hlavou a Louis se obrátí k řidiči.

"Děkuji, zůstaňte poblíž, na oběd pojedeme už do Kitzbühelu." Požádá ho a pak společně zamíříme do centra zasněženého města.

Louis mě dovede do luxusně vyhlížejícího butiku se zimním oblečením, v pozadí hraje tlumená klasická hudba a já si nesměle prohlížím regály.

Brzy se nám začne věnovat obchodní asistentka a Louis jí podává věci pro sebe i pro mě, které nám připravuje ke kabinkám.

"Tenhle svetr ti půjde krásně k očím, Harry." Ohlédne se na mě s úsměvem a podá ho slečně. "Vybral sis už něco? Co tahle bunda?"

"Já nevím, Lou. Bundu si můžu nechat tuhle." Odvětím, nechci mu přidělávat starosti, ani výdaje.

"Nesmysl. Na sjezdovku potřebuješ pořádnou lyžařskou výbavu. Žádné výmluvy, lásko, už jsme o tom mluvili. Chci, abys pro mě byl nejstylovější lyžař v celých Alpách. Dobře?"

O několik dlouhých okamžiků a spousty plných tašek později se vracíme k autu. Po cestě si ještě vyzvedneme kávu s sebou a vyrazíme... jak to Louis říkal?

"Kam, že to teď jedeme, Lou?" Zeptám se po cestě.

"Do Kitzbühelu. Pronajal jsem nám soukromou chatu, včera jsem to tam byl už připravit. Uvidíš, bude se ti to líbit. Na oběd máme rezervaci v tradiční rakouské restauraci, pak se půjdeme ubytovat a na osmou bych chtěl na večerní lyžování."

Cesta trvá asi hodinu. Louis mi vypráví o svých jednáních a já ho seznamuji s novinkami z kanceláře. Třeba s tím, jak Niall ve středu o obědové pauze vyhlásil rychlosoutěž o nejlepší kancelářský zlepšovák.

"Takže, Niall se zúčastnil s protihlukovými tužkami." Vyprsknu pobaveně.

"S čím?" Zeptá se Louis zmateně.

"Prý jsou to multifunkční tužky, se kterými můžeš psát, ale když potřebuješ klid, strčíš si je tou stranou s gumou do uší."

"To zní šíleně." Směje se Louis se mnou.

"Byli i další super návrhy. Přenosná lednička, což byl igelitový pytlík naplněný ledem, do kterého si postavíš skleničku. Sako pokryté lepicími papírky, na které ti kolegové můžou psát úkoly, když je neposloucháš. Nebo spojené špejle, kterými budeš pravidelně zapínat kávovar a dělat si nonstop kafe."

Náš smích přeruší z předního sedadla James. "Jsme na místě, pánové."

Louis vstoupí do restaurace jako první, nabídne mi rámě a vede mě za číšníkem k našemu stolu. Objednáme si a já vyhlédnu z okna. Máme malebný výhled na celou vesnici, za kterou se tyčí zasněžené hory a vytvářejí tak úchvatnou kulisu.

"To je nádhera, Lou." Vydechnu okouzleně.

Louis přikývne. "Přesně jako ty."

Začervenám se a Louis mě pohladí po tváři. Připijeme si na náš víkend právě doneseným šampaňským a propleteme naše ruce na stole.