Z jeho kanceláře do jeho náruče

Děkuji.

Nadešel den vydání softwaru a místo konání vibruje nadšením. Restaurace je elegantně vyzdobena dekoracemi a vytváří živou a slavnostní atmosféru. Louis, oblečený v nebezpečně padnoucím černém obleku, si prohlíží místnost, zatímco se zaměstnanci a hosté mísí a zapojují se do rozhovorů.

Dlouhé stoly zdobí řada lahodných pokrmů, které představují pastvu pro oči i chuťové buňky. Obsluha se elegantně pohybuje mezi účastníky a nabízí podnosy s vynikajícími předkrmy a originálními koktejly.

"Stylesi, kde je Louis?" Slyším za sebou Cowellův otravný hlas.

Otočím se k němu a nepřátelsky si ho prohlédnu. "Nejste na seznamu, nemáte tu co dělat." Odpovím mu.

"Ale no tak, jenom vám nesu dáreček." Zašklebí se a podá mi fotku. Je týden stará a já a Louis se na ní líbáme před hotelovým výtahem. Kruci.

"Poslouchejte mě, Cowelle. Neopovažujte se zničit velký den pana Tomlinsona a Tomlinson Technology. Jste ubožák a my se od vás nenecháme zastrašit!" Procedím mezi zuby. "Vaši domluvu máte, nesmyslně vysoké odškodnění taky. Nevím, co ještě chcete."

"Harry? Simone?" Vloží se do našeho rozhovoru Louis.

"Áá, Loui, tady si. Jen jsem ti chtěl ukázat, co pro tebe mám." Řekne mu Cowell a podá mu fotku. "Takže, uděláme to takhle, dobře poslouchej. Nejdřív ta omluva, ať to máme z krku. Pak nějaký sladký kecičky o tom, jak tě celou dobu podporuju a pak mě vyhlásíš společníkem a partnerem projektu. Rozumíme si? Jinak tuhle fotku okamžitě posílám všem ředitelům nejvýznamnějších firem."

Louis ho probodne pohledem a Cowell se jde usadit do první řady.

"Neboj se, Harry, všechno bude v pořádku." Ujistí mě Louis a usměje se na mě.

Louis nastoupí na pódium, jeho postavu obklopí světlo reflektoru. Když promluví, místnost okamžitě utichne.

"Dámy a pánové, obchodní partneři, vážení kolegové, přátelé.

Děkuji vám všem, že jste se zde dnes sešli. Nejprve chci vyjádřit svou nejhlubší vděčnost každému z našich zaměstnanců. Vaše odhodlání, tvrdá práce a vášeň nás přivedli do tohoto okamžiku – vydání našeho převratného projektu. Je to úspěch, na který můžeme být všichni hrdí. Rád bych vám nyní pustil krátké video mapující naši cestu. Prosím, Nialle, spusťte to."

Světla v místnosti se mírně ztlumí a na velké obrazovce se spustí video, které zobrazuje vizuální cestu vývoje softwaru, týmového ducha a pozadí za celým projektem. Když video skončí, místnost propukne v nadšený potlesk.

"Děkuji." Řekne dojatě Louis a pokračuje.

"Dále také někomu dlužím omluvu a já své dluhy plním. Simone, omlouvám se za způsob, kterým jsem řešil naše neshody. Bylo to neprofesionální a lituji, že jsem se uchýlil k násilí. Byl bych rád, kdybychom mohli všichni společně vytvářet respektující pracovní prostředí a pochopení pro každého, kdo o něj stojí.

A nyní jedno zvláštní, speciální poděkování. Při překonávání životních a pracovních výzev je pro nás zásadní mít ve svém okolí někoho, na koho se můžeme spolehnout. A já mám obrovské štěstí, že mám po svém boku člověka, který mi poskytuje neochvějnou emocionální podporu a je tu vždy pro mě. Tato osoba nejen přispěla k úspěchu tohoto projektu, ale zároveň se stala nepostradatelnou součástí mého života.

Rád bych, aby se tento výjimečný člověk připojil ke mně na pódiu."

Cowell se zvedne a se samolibým úsměvem si upraví sako.