Z jeho kanceláře do jeho náruče

Jednání o spolupráci

"Přesně za týden je den D, pánové." Oznámí Louis ve své kanceláři mně, Zaynovi a Liamovi.

"Jak víte, už nějakou dobu jednám s Alp Solution o spolupráci. Nasadili jsme jim testovací provoz v centrále ve Vídni a jsou z toho nadšení. Pokud jednání dopadnou dobře, je možné, že od nás odkoupí kompletní projekt." Shrne Louis a oba pánové užasnou.

"Vážně kompletní, Loui? Kolik nabízejí? Můžou si to dovolit?" Zeptá se Zayn.

"Taky jsem byl překvapený, měl jsem je za menší firmu, ale dali mi už k nahlédnutí jejich účetnictví a rozhodně si to dovolit můžou. Na finálních podmínkách ještě samozřejmě jednáme, ale nabízejí dvě stě třicet milionů a patnáctiprocentní podíl ze zisku. To pokryje výdaje na nejméně další tři roky vývoje a budeme mít jisté cashflow. Co si o tom myslíte?"

Liam i Zayn nadšeně souhlasí a vyptávají se na další detaily. Nerozumím přesně celému jejich rozhovoru, ale ze zmiňovaných částek se mi motá hlava. Stovky milionů? Fíha, nedělá to ze mě zlatokopku? Samozřejmě vím, že to není čistý výdělek, ale převážně platy zaměstnanců na roky dalšího vývoje, ale stejně si takové sumy neumím ani představit.

"Dále, CEO Alp Solution mi včera volala, že by si ráda prohlédla naše vývojové a technologické centrum. Přiletí zítra a pak tu zůstane až do párty k uvedení produktu na trh. Vím, že toho máte všichni teď hodně, ale potřebuji, abyste šli se mnou a s Luciou na večeři. Čím lepší dojem uděláme, tím lepší podmínky se nám podaří vyjednat." Při slově 'všichni' se na mě Louis důrazně podívá.

"Lucia bude zůstávat v hotelu, takže večeři uděláme v tamní restauraci. Bude nejspíš dlouho do noci, tak jsem nám tam všem zabookoval pokoje." Ach, Lou, takže zítra spolu trávíme noc? Božemůj, konečně.

"To je zatím vše. Ať jsou vaše oddělení připravená na zítřejší návštěvu, pánové. Díky a můžete jít. Harry, vy ještě počkejte."

Když jsme v kanceláři sami, spojíme pod stolem naše ruce. Je to jeden z mála dotyků, který si v posledních dnech můžeme dovolit.

"Jak se držíš, koťátko?" Zeptá se mě Louis polohlasem.

"Jde to, Lou. Hrozně mi chybíš, ale zvládám to. Ty?" Snažím se o úsměv, ale moc mi nejde. Pravda je, že to už vůbec nezvládám. Ale nechci mu už v tak hodně vypjatém období přidělávat starosti.

"Já.. jsem ponořený v práci. Ale večery, kdy práce utichne... příšerně se mi stýská, Harry. Zítra budeme spolu. A věř mi, že dělám všechno proto, abych tě mohl mít oficiálně po svém boku, napořád."

Při jeho slovech zavřu oči. Představa, že tohle skrývání skončí a já budu jeho a on bude můj zní jako splněný sen.

"Lou..."

"Já vím, koťátko. Všechno bude dobré. Mám i dobré zprávy. Včera jsme s právníky podepsali to mimosoudní vyrovnání. Takže žádný soud nebude. Skončilo to na milionu odškodném za to napadení a veřejné omluvě za týden při mém proslovu."

"Jsem rád, že jste se domluvili, ale ten milion je šílenej. Za to, že tě vyprovokoval." Protočím očima.

"To ano, ale aspoň nedáváme žádný podíl a nedojde to až k soudu. Netrap se tím, Harry." Pohladí mě po prstech. "Tak zítra, ano? Nemůžu se dočkat." Naposledy stiskne mou ruku a já se vydám k sobě.

Druhý den jsou všichni připraveni na návštěvu z Alp Solution.

"Lucio! Vítejte u nás!" Pozdraví Louis přicházející dámu v růžových pouzdrových šatech. Je v doprovodu dvou mužů a jedné ženy, které nám představí jako další členy jejího management týmu.

Vzájemně se představíme a pak už je Louis, Liam a Zayn vezmou na prohlídku společnosti. Mám z toho dobrý pocit, všichni vypadají nadšeně a Louis celý září.

Zanedlouho už sedíme v restauraci, management týmy obou našich společností, já a Niall. Místo vedle Lucii je prázdné, dokud nepřijde ke stolu slečna, která dopoledne v našich kancelářích nebyla.

Lucia se na ni usměje, vstane a odsune ji židli. "Moje snoubenka Romana, pánové." Představí nám ji a přivítáme se.

Večeře probíhá skvěle, Louis je okouzlující a Lucia i její tým nešetří pochvalami na naše technologie, způsob naší práce a finalizace projektu.

Po několika hodinách už jsme u stolu jen já, Louis, Niall, Liam a Zayn. Jsme uvolnění, smějeme se a konečně můžeme vypustit trochu stresu.

"Zayne." Podívá se najednou Louis úplně vážně do havraních očí. "Musím ti něco říct."

"Dobře? Trochu mě děsíš, ale povídej." Zasměje se Zayn.

"Je tu něco důležitého a teď, když tu sedíme už jen my, došlo mi, že bys to měl vědět. Ty a Liam jste moji přátelé, a i ve firmě jste mi nejblíže. Kromě Harryho." Vysvětluje Louis. A teď mi to také dojde. Zayn je tu momentálně jediný, kdo o nás dvou neví.

"Harryho, jo?" Uchechtne se Zayn a pobaveně se na mě podívá.

"Ano, Harryho. To je to, o čem jsem chtěl mluvit. Já a Harry...."

Zayn vykulí oči.

"... jsme spolu. Jako pár. Je to zatím komplikované a nemůžeme s tím na veřejnost. Aspoň dokud nebudu mít jistotu, co bude s naším projektem, chápeš." Dodá polohlasem.

"Já věděl, že je na tobě něco jinak! Poslední měsíce jsi vypadal tak šťastně!" Odpoví nadšeně Zayn.

"To proto, že jsem." Podívá se na mě Louis a vyměníme si úsměv. "Ale zatím to zůstane mezi námi, jasné?"

"Jasně, šéfe. Kdy a jak se to stalo?" Začne vyzvídat Zayn.

"Prostě jsem mu nemohl odolat, podívej se na něj." Usměje se Louis. "A když jsme byli na konferenci v Berlíně, zjistili jsme, že je naše přitažlivost vzájemná." Louis poskytne ještě několik historek, zatímco já se vedle něj červenám.

Brzy začnu být unavený (krycí název pro vzrušený) a začnu se pomalu loučit. "Tak já už půjdu do postele." Oznámím.

"Počkej, jdu s tebou." Řekne okamžitě Louis a ostatní se rozesmějí a utrousí několik dvojsmyslných poznámek.

"Nezáviďte." Mrkne na ně Louis s úsměvem. Mávneme na ně a vydáme se k výtahu.

Od soukromí nás už teď dělí poslední minuty a já se v očekávání celý roztřesu. Konečně.