Nejlepší Rozhodnutí

3.

Ashely

Otevřela jsem oči, ale jakmile se mi do nich opřelo ostré sluneční paprsky zase jsem je zavřela.

Musí být aspoň poledne, usoudila jsem. A znovu jsem pootevřela oči abych si zvykla na světlo. Nevím jak dlouho jsem spala, ale bolí mě celé tělo, takže asi dlouho.

Posadila jsem se na posteli a chtěla vstát, jenže mě zastavil něčí hlas. „Počkejte slečno, nemůžete vstát!"

Podívala jsem se na starostlivý obličej naší osobní lékařky Juliet. Patří mezi lidi, kteří mi jsou bližší už jen proto, že jsem u ní stavila hodně času. Zkuste hádat proč. (Ano, může za to můj otec)

Podívala jsem se na svou ruku, kde jsem měla takový divný pocit a uviděla hadičku co vedla krev do mé ruky.

Ihned jsem si vzpomněla, co se stalo. „Jul?" podíval jsem se zpět na ní. „Jak dlouho jsem byla mimo?"

„Den a půl.." pořád na mě koukala starostlivě. „Dobře.." vydechla jsem zatímco mě začala odpojovat od přístrojů.

Po chvíli ticha znovu promluvila. „Dneska večer měl za vaším otcem přijet pan Martinelli, aby dohodli podrobnosti ohledně svatby, ale má moc práce takže přijedou jenom jeho muži." oznámila. „A váš otec chce, aby jste zůstala v pokoji a nevycházela.." na chvíli se odmlčela než pokračovala. „Říkal, že jakmile se probudíte, máte si zabalit všechno a připravit se, protože zítra odjíždíte."

Jenom jsem přikývla a zeptala se „A už víte, kdy přesně se bude konat svatba?" Doteď mi nikdo neřekl přesný datum. Jenom jsem věděla, že mám zítra odjet.

„Vlastně ano. Prý týden po tom co tam přijedete, abyste se nejdříve trochu poznali." odpověděla mi.

„Zítra, než dojedete vás ještě přijdu zkontrolovat. Zatím byste měla odpočívat a trochu se najíst." poznamenala k mému zdravotnímu stavu. „A až se budete mýt, dejte si pozor na tu ránu, zatím je to pořád čerstvé. Nechci aby jste si nějak porušila stehy."

„Děkuju Jul." řekla jsem ještě než stihla odejít a ona se ne mě usmála a zmizela z mého pokoje.

Koukla jsem se na hodiny a přemýšlela co dřív. Jsou dvě hodiny odpoledne a já nemám energii na to cokoli dělat. Zároveň se mi nechce ani spát, tak jsem se šla podívat do zrcadla jak vypadám.

No, a vypadám strašně. Světle hnědé vlasy mám zacuchané, jsem strašně bledá a celkově vypadám jako mrtvola.

Takže jako první se asi dám dokupy. Umyla jsem si obličej a začala si česat vlasy. Trvalo mi to asi půl hodiny, tak jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas si zabalit.

Na postel jsem hodila kufr a začala do něho skládat oblečení. Ne všechno, jenom to moje nejoblíbenější. Nechce se mi tahat se se vším. Vzala jsem si dvě oversized trička, jedno černé a druhé bílé, černé tepláky a tmavě šedivé, teplakovité kraťasy. Dále jsem tam dala dvě pohodlné mikyny, černou a tmavě zelenou. Pak už jsem tam dala jenom spodní prádlo a dvoje tenisky.

Teď přijde ta těžší část. Společenské oblečení. Já mám radši pohodlné a praktické oblečení, ale pochybuju, že ho využiju. Takže musím vzít i nějaké šaty.

Sice je moc nenosím, ale mám jedny oblíbené. Dlouhé, tmavě zelené šaty, s přehnaně velkým rozparkem a tenkými ramínky. Tmavě zelená je prostě moje barva.

Pak jsem tam dala ještě kratší šaty v černé a červené barvě. Myslím, že to stačí. Kdyžtak si nechám něco koupit, kdyby to nestačilo.

Dala jsem tam ještě lodičky k šatům a tím jsem skončila s balením oblečení. Taky to zaplnilo celý kufr. Tak jsem si vzala ještě tašku, trochu menší než ten kufr. Tam zabalím své osobní a důležitější věci.