Nejlepší Rozhodnutí

19.

Matteo

Schůzka skončila dobře. Je tu boss francouzské mafie a projevil zájem o spojenectví a obchod. To jsem uvítal, neboť je to také velmi vlivný mafián.

Pak jsem tu ještě s vůdci místních italských gangů domluvil, že pokud se mi tu nebudou motat, tak tady smí být. Pod podmínkou, že budou působit jako moje oči a uši, když je o to požádám.

Vše vyšlo a teď už jdu k autu, abych dojel pro sestru a Ashely. Věřím Danovi, že je pohlídal a že se nic nestalo. Napsal jsem mu, že už jsem na cestě a vyjel.

Do baru jdu zadními dveřmi, které vedou přímo do té části, kde se právě nacházejí. Hned ve dveřích mě Dan dotáhl stranou. Rozhlédl jsem se a všiml si, že se Amča baví s Francescou. Je to její dlouhodobá kamarádka, která se pohybuje ve stejných kruzích jako my.

„Je všechno v pohodě?“ Zeptal jsem se, protože mě jeho chování překvapilo.

„Jo, jo. Neboj... Jenom si myslím, že bys chtěl vědět, že jsme narazili na Annu a vyhrožovala Ashely...“ Zašeptal.

„Jak přesně?“ Vůbec se mi to nelíbí. Ta zákeřná ženská jí mohla namluvit cokoliv. A to to začínalo vypadat dobře.

„Údajně jí říkala, že pokud se okolo tebe nepřestane motat, tak jí zabije.“ Odpověďel mi. Chtěl jsem se už naštvat, ale nepustil mě je slovu.

„ALE, podle Ashely tónu když mi to říkala, tak to není to co jí vadilo nevíc... Víc ji naštvalo to, že o tobě Anna mluvila, jakobys byl její.“

Tak to přehnala. Nejen že vyhrožuje někomu na kom mi záleží, ale ještě o mě mluví jako o věci?! Tak to ne.

„Zařiď aby odsud nezmizela. Budeme si s ní muset popovídat.“ Zavrčel jsem a snažil se sám sebe uklidnit.

Dan odešel udělat to o co jsem ho požádal a já teď půjdu najít Ashely. Možná jsem se měl Dana zeptat kde je než odešel, protože jí tu nikde nevidím.

Ozvala se tlumená rána a tříštění skla. Šel jsem za zvukem a našel vysmátou Ashely ležet na zemi za pultem. Vypadalo to jakoby spadla ze židle. Vedle ní ležela rozbitá flaška alkoholu. Když mě uviděla, široce se usmála a pokusila se zvednout. Místo toho se sesypala na zem a dostala záchvat smíchu.

„Můžeš mi říct, co jsi dělala?“ Zamračil jsem se na ní.

„Já?. Tady... Ehhh... Piju... Gravitace... Bum... Zem?“ Snažila se vysvětlit asi.

Pomohl jsem jí vstát a pridržel ji, protože zase začala padat k zemi. Celou dobu se u toho smála.

„Tak jo. Jedem domů!“ Začal ji vést směrem ke dveřím.

„Nee, já neuklidila eh... Rozzzbitou sklo.“ Snažila se jít zspátky.

„On to někdo uklidí. Pojď!“

Udělala krok a zakopla o vlastní nohu. Právě jsem to vzdal a prostě jsem si ji přehodil přes rameno. Smála se jak šílenec a mlela něco, co jsem jí absolutně nerozuměl.

Francesca mezitím odešla a Amča se přišla podívat, co se děje.

Nevěřícně na nás koukala a pak se začala smát. Vypadá to, že si užívá ten výhled. Protočil jsem nad tím oči. Mě to teda vtipný nepřipadá.

„Jedem domů Ami. Jestli tu chceš ještě zůstat, tak tě vezme Dan.“

„Dobře..“ Pořád se dusila smíchy. A když jí Ashely vysející přes mé rameno zamávala zrovna ve chvíli kdy jsme byli ve dveřích, úplně jí to složilo.