Nejlepší Rozhodnutí

21.

Matteo

Za dvě hodiny musíme vyrazit, abychom tam byli včas. Amča s Ashely už se šly připravovat, aby se na ně potom nečekalo.

Když se nad tím zamyslím, tak ani vlastně nevím, co to je za oslavu. Vím jen to, že tam budou důležití lidé z tohoto podsvětí a že bych tam měl být, abych neztratil respekt ostatních. Nesmí si myslet, že se schovávam jen proto, že nám ruská mafie vyhrožuje.

A kdyby tam někdo zjistil, že jsem si tam s sebou přivedl dceru bosse právě té ruské mafie, byl by z toho průser. Naštěstí nikdo neví jak vypadá, o to se její otec postaral, takže by to neměl být problém.

S Danem už teď jen čekáme na holky, až konečně přijdou. Vypadá to, že už ho to čekání taky nebaví. Stojí opřený o zeď naproti mě a hází si nožem.

Když holky už konečně šli, schoval nůž do kapsy a šel do auta. Otočil jsem se na ně a pozoroval je jak scházejí že schodů. Amélie má zlaté, blýskevé šaty a vlasy zapletené do copu. Ashely má černé šaty a vlasy rozpuštěné. Jde poznat, že by teď na sobě měla radši ty její tepláky.

Koukal jsem na Ashely trochu dýl než jsem plánoval a uvědomil jsem si to až když se pod mým pohledem začervenala a sklopila oči. Vypadá roztomile, když se červená. Amča si to všimla taky a šibalsky na mě mrkla a povytáhla obočí.

Dan už čekal v autě. Sedl jsem si na místo spolujezdce, zatímco holky si sedl dozadu. Slyšel jsem, jak si tam něco špitaly, ale nerozuměl jsem jim.

Zajeli jsme za poslední zatáčku a zastavili před vilou u jezera. Oslava se koná venku a už je tu hodně lidí. Nelíbí se mi to, ale nemám moc na výběr. Taky už začíná být šero, protože je večer a to se mi taky nelíbí.

Obešli jsme hlídače co kontrolovali každýho, kdo přicházel. Když nám uhýbali z cesty ještě uctivě kývli. Došli jsme před velký altán, ve kterém už byli ostatní bossové a diskutovali. Je odsud hezký výhled na jezero a západ slunce. Voda v jezeře vypadá studeně a hluboce. Je tam veliké molo na konci kterého je udělané sezení, kde sedí také pár lidí. Zbytek se tu prochází. I když většina stojí u stolku s alkoholem.

„My s Danem půjdeme dovnitř," kývl jsem směrem k altánu. „jen nechoďte někam daleko, kam bych na vás neviděl."

„Jasný." Usmála se Amča a už táhla Ashely někam k jezeru.

Otočil jsem se na Dana který kývl a vešli jsme dovnitř. Rozhlédl jsem se po všech co tu jsou. Je jich tu na můj vkus až moc. Někteří se opíjí, někteří se baví a někteří se hádají.

Pár odvážnějších jich přišlo za námi a nabízeli spolupráce, obchod a spojenectví. V podstatě pořád to samé dokola. O nic jiného tu ani nejde. Po několika hodinách mě to tu přestalo bavit tak jsem šel s Danem ven. Nejradši bych už odešel, ale stejně ani nevím kde je Amča s Ashely.

Mezitím, co jsme byli vevnitř se venku už víc setmělo a na jezeře se odráželi stříbrné odlesky měsíce. Jediné světlo tady je nějaké venkovní osvětlení, ale je to nic moc. Byl bych radši, kdyby tady bylo světlo, abych měl větší přehled.

Dan se rozhlížel a hledal holky očima stejně jako já.

„Támhle!" Ukázal prstem na kraj mola. „Není to Amča? S někým se tam baví a Ashely stojí za ní."

Přimhouřil jsem oči a podíval se kam ukazuje. Opravdu. Stála tam Amča a hádala se tam s nějakou ženou ve vyzývavých červených šatech. Ashely za ní stála se skříženýma rukama na hrudi a tvářila se taky naštvaně.

„To je Anna!" To uvědomění je jako studená sprcha.

„Sakra..." Zaklel Dan a oba jseme se vydali za nimi.

Jak jsme se pomalu blížili, všiml jsem si že všechny tři vypadají, jako by po sobě chtěly skočit a vyškrábat si oči. Dan se na mě ustaraně podíval. Všiml si taky toho napětí mezi nima.

Najednou Anna zvedla ruku a chtěla dát Amélii facku. Ashely, která jí doteď jen vraždila pohledem zareagovala v čas a chytla jí ruku. Popostrčila Amču stranou a dala Anně pořádnou facku, až se z toho chytla za tvář. Něco jí zavrčela do obličeje a otočila se aby odešla.

S Danem už jsme byli kousek od mola. „Postarej se o Annu." Řekl jsem. Tohle přehnala a tentokrát jí nenechám utéct.

Anna se probrala že svého šoku a chytla Ashely za rameno a otočila jí směrem k sobě. „Krávo!" Praskla na ní nadávku a strčila ji z mola so vody.

Kurva, ale Ashely přece neumí plavat!Zděšeně jsem se podíval jak vynořila hlavu a prudce se nadechla než zmizela zase pod vodou. Znovu už se nevynořila.

Nepřemýšlel jsem shodil jsem ze sebe za běhu sako. Doběhl jsem k místu, kde vycházejí bublinky na hladinu a skočil jsem do vody. Ashely se pomalu potápěla ke dnu a když jsem jí pod vodou vzal do náruče zrovna ve chvíli kdy jí z pusy přestaly vycházet malé bublinky, ucítil jsem bodnutí u srdce. Jakoby se mi lámalo. Nedokázal jsem jí ochránit i když jsem jí to slíbil.

Doplaval jsem s ní na hladinu a položil ji na břeh. Amča k ní rychle přiběhla a dokonce i Dan vypadal starostlivě u toho co držel Annu aby neutekla.

Sám jsem vyšplhal na břeh a sklonil se k Ashely. Začínám panikařit. Má zavřené oči a nedýchá.

„Prosím..." Zašeptal jsem pokusil se jí posadit.

Zakašlala a vyprskla vodu. Vydechl jsem úlevou, ale strach mě stejně neopustil, protože je bledá a má modré rty. Musí být promrzlá.

Vzal jsem ji do náruče a nesl její ochablé tělo, zatímco Amča běžela po mém boku z jedné strany a Dan vlekl vzpírající se Annu. Po cestě jsem Ashely zabalil do saka, které jsem předtím zahodil na zem.

Přilákali jsme pozornost některých lidí, ale nikdo se neodvážil mi zkřížit cestu. A momentálně mi jsou jejich zvědavé pohledy úplně jedno.

V autě jsem si sedl dozadu s Ashely na klíně a Amča vedle mě. Dan mi dal i jeho sako, aby mi nebyla zima, ale místo sebe jsem do něj zabalil Ashely, protože se pořád klepe a oči má zavřené. Děsí mě ten pohled. Ani to, že dýchá mě moc neuklidňuje, protože dýchá jen mělce a prerývavě.

Anna se moc vzpírala, tak ji Dan strčil do kufru, než jsme vyjeli. A Amča je naštěstí v pořádku. Sice vyděšená, ale v pořádku.