Nejlepší Rozhodnutí

18.

Ashely

Po otci jakoby se slehla zem. Nedal o sobě vědět už dlouho. A nebýt mých zdrojů ani bychom nevěděli, kde je. Zmizel z města a prý vymýšlí plán. Odplatu. Ale, zatím jeho plán zná jen pět jeho nejbližších mužů.

I tak Matteo nepustil ven ani mě, ani Amču. Ale stalo se takovou naší tradicí, že každý večer, před tím než jsme šli spát jsme spolu sami dva jeli na jeho, teď už naše místo. Koukali jsme se tam na hvězdy a na výhled z mostu. Nebo jsme se spolu vyspali pod duby. Šukal jako bůh a vždycky jsem měla pocit, že mě musí slyšet úplně všichni.

Prostě se mi snažil vynahradit to, že jsem celý den zavřená vevnitř. Vypadalo to, že ani Amče nevadilo, ale mně z toho začínalo hrabat. Jediný, co mě donutilo se neunudit byla Amča, co pořád měla co dělat a on. A večery s ním.

Zkoušela jsem se ho ptát proč se rozhodl si mě tu nechat i kdy už nemusí, ale neodpověděl. Možná je to pro mě lepší. Nevím jestli chci vědět pravdu.

Takhle uplynulo pár týdnů a i když jsem si tenhle život užívala, tížil mě pocit, že je něco špatně. Že něco BUDE špatně. Jako klid před bouří. A každý den je ten pocit silnější.

Dnes má Matteo nějakou schůzku s jeho spojencem ve městě a Amča ho přemluvila, aby nás vzal s sebou. Ne přímo na tu schůzku, ale poblíž.

Nedaleko od místa schůzky je bar Queen's. Taky patří Matteovi, takže má přehled o tom, kdo se v baru nachází. Navíc s námi poslal Dana a ještě jednoho bodyguarda.

Vešli jsme dovnitř a Matteo šel s námi. Měl ještě chvíli čas a musel se přesvědčit na vlastní oči, že tu není nikdo pro nás nebezpečný.

Když jsme byli vevnitř tak rovnou zamířil k baru aby něco řekl barmanovi. Nešlo si nevšimnout jak mu všichni uskakovali z cesty. Koukali na něj se strachem a respektem v očích. Některé ženy se snažili přilákat jeho pozornost, ale žádná si nedovolila mu zkřížit cestu.

Skoro už jsem zapomněla, kdo to je a co se o něm říká. Že je to nejobávanější mafián, ten kdo řídí skoro celé podsvětí. To jak se chová doma bylo přesný opak toho, jak se chová venku.

Neslyšela jsem, co barmanovi řekl. Ten kývl na souhlas a s tím Matteo odešel.

Rozhlédla jsem se tu. Lidí tu je hrozně hodně a není mi to příjemné. Naštěstí nejsem jediná, tak Dan navrhne, že půjdeme do VIP oddělení, které je za dveřmi na než ukázal.

Chtěli jsme tam jít, ale Amča si všimla jedné její známé. Chtěla ji jít pozdravit, tak Dan šel s ní, zatímco jsem čekala u baru. Druhý bodyguard hlídal mě z povzdálí.

Prohlížela jsem si zrovna moderní výzdobu klubu, když jsem spatřila ženu jak jde přímo za mnou. Sedla si na barovou židli hned vedle mě a věnovala mi falešný úsměv.

Tipla bych ji na 25 let. Blonďaté vlasy jí ve volných vlnách padají pod ramena. Z pod dlouhých nalepovacích řas mě probodávala svými zelenýma zelenýma očima a na sobě má odhalující červené mini šaty s krajkou. Má dobrou postavu a je hezká.

„Všimla jsem si, že jsi přišla s Matteem.“ Spustila na mě hned.

„No? A?“ Nadzvedla jsem obočí doufajíc, že se k pointě dostane rychle, neboť mě to tu mezi lidmi nebaví a je mi to nekomfortní.

„Ale nic, jen jsem si myslela, že se seznámím s jeho novou děvkou.“

„Prosim?!“ Vypadlo ze mě překvapeně.

„Abych se představila. Jsem Anna. A abys to pochopila. Je můj!“

„Huh?“ Tak teď mám pocit, že se vůbec nechytám.

Otráveně protočila oči. „Spím s ním. Nebo alespoň jsem spala, ale najednou přestal mít zájem. A pak se tu s ním objevíš ty. Hm. Ale moc si o sobě nemysli. Stejně nakonec zase poběží za mnou, protože ho znám nejlíp a vím co v posteli chce. Navíc nevím co na tobě vidí. Se na sebe podívej.“

Na chvíli se odmlčela a zamračila se. „Ale ty mi to ráda usnadníš a přestaneš se okolo něho motat. Nebo...“ Otevřela svou mini kabelku posázenou kameny. Zablýskl se na mě nůž. „...bys toho taky mohla litovat.“

To mi právě vyhrožuje? Musím se přemáhat, abych se nezačala smát. To si o sobě myslí hodně. Místo toho jsem se na ní mile usmála, nebo jsem se o milý úsměv alespoň pokusila.

Nadechovala se aby ještě něco řekla, ale uviděla Dana s Amčou jak jdou k nám, tak se zvedla a ještě než se otočila na podpatku a ladně odkráčela, zašeptala. „Nezapomeň. Pokud se uvidíme znovu, tak to bude také naposled!“

Dan s Amélií neslyšeli, co mi řekla, ale Dan se za ní díval vražedným pohledem. Jde poznat, že i Amča jí nemá ráda, soudě jejího znechuceného výrazu.

Jakmile se za námi zavřeli dveře do VIP části baru, ve které kromě nás čtyř nikdo není se na mě Dan otočil. „Co ti řekla?“

„Kdo? Anna?“ Zeptala jsem se nevinně. „Nic zajímavého..“

Prohlížel si mě s povytaženým obočím. Nevěří mi ani slovo.

Otevřeli se dveře a vešla ta osoba, kterou byla Amča pozdravit. Ani si mě nevšimla a spolu s Amčou šly rovnou do zadní části, kde se nacházel velká, kožená pohovka.

Když byly z doslechu, znovu jsem se otočila na Dana, který mi dával pohled alá tak to vysyp.

„Nic závažnýho. Jen mi vyhrožovala.“

„Uhh.. Jo, to zní jako ona.“ Protočil oči. „Jak přesně ti vyhrožovala?“

„Říkala něco o tom, že se mám přestat motot okolo Mattea, že je její a že jestli se znovu uvidíme, tak to bude i naposled.. Spoiler - chce mě zabít.“

Zamračil se a zamumlal. „Tak to je zajímavý...“

Otočila jsem se a uviděla flašku alkoholu na barovém stolku. Sedla jsem na židli a rozhodla se se opít. Sice nemám ráda být pod vlivem alkoholu, ale cítím, že teď to potřebuju.

To co říkala by mi mělo být jedno, možná bych měla být i ráda, že když spí se mnou, tak nespí s jinýma pravděpodobně. Ale to jak o něm mluvila mě naštvalo. Mluvila o něm, jako by byl její. A přiznávám, že žárlím. Jen ta představa, že by měl být s jinou, než se mnou ve mně budí potřebu vraždit.

Proto jsem se rozhodla, že se radši opiju tak moc, až nebudu schopná třeba jen chodit rovně. Bude to bezpečnější. Pro ostatní..