Nejlepší Rozhodnutí

8.

Matteo

Daniel a holky vystoupili v centru města, zatímco já a Nikolas pokračujeme.

Máme namířeno do jednoho z mých mnoha klubů, kde se v poslední době odehrálo na můj vkus příliš mnoho drama.

Za všechno mohl jistý David Liam, který si myslel, že jen proto, že měl tento klub na starosti si může dělat co chce. Zkrátka mu narostlo ego.

Na jeho pozici jsem tedy dal Adama a řekl mu, ať se o Davida postará.

Podváděl nás a to se trestá smrtí. Teď jsem to jel zkontrolovat.

Zastavili jsme před klubem a šli rovnou dovnitř. Hlídači na nás kývli a uhli nám z cesty. Všichni se mě bojí a tak to má být.

Šel jsem rovnou do kanceláře a nevšímal si těch opilých žen, co se na mě a Nikolase lepily.

Do kanceláře jsem vešel bez zaklepaní. Proč bych klepal, když mi to tu patří.

Adam seděl za stolem a vzhlédl. Jakmile mě uviděl tak vstal. „Šéfe, vítejte." Podal mi ruku.

Sedl jsem si do křesla naproti a Nikolas si sedl vedle mě. Adam si s hlubokým výdechem sedl do křesla za stolem.

Je už trochu postarší, je mu 68 let, takže mě zajímalo, jak si s tím poradil. Byl to jeden z mých věrných mužů, co už dávno mohl do důchodu, protože peněz měl dost, ale stejně pracoval.

Šel jsem tedy rovnou k věci. „Je David pořád naživu?"

Adam zavrtěl hlavou. „Ne." A vševědoucně se usmál. „Mám pro vás, ale jednu informaci, kterou byste možná ocenil.."Podíval se na mě s očekáváním.

„Mluv." Řekl jsem stručně.

„Jak víš, jsem už postarší a na to, abych někoho zabil už nemám tolik sil.." Vyznamně se odmlčel.

„Tak jsem se rozhodl, že si najmu nájemného vraha, aby to udělal za mě. A představte si, že za ani ne tři hodiny mi jako odpověď na můj požadavek přišla fotka." Podal mi mobil na které byla fotka Davida jak leží ve vlastní krvi a na čele má vyryto X.

Překvapeně jsem se na něj podíval. X byla značka jednoho z nejlepších vrahů přítomnosti. Říkalo se o něm, že když se rozhodne, že někoho zabije, tak už vlastně nežije. Svou práci vždy dovedl do konce a nikdo neví, kdo to doopravdy je.

Nejspíš proto toho vraha X začaly média přezdívat jako "tichá smrt".

No a teď je tady v Neapoli. V mém městě a já bych to ani nevěděl.

Nikolas vypadá taky překvapeně. Však většina jeho obětí byla v Rusku. Jen výjimečně mimo, ale nikdy ne tak daleko. A hlavně, pokud to bylo tak rychlé, tak to znamená, že už tu nějakou dobu pobývá.

„Jak tě napadlo oslovit zrovna jeho? Vždyť jeho oběti nebyli ani zdaleka takhle blízko." Zeptal jsem se, protože jsem to vůbec nechápal, jak ho to vůbec napadlo.

„Já vlastně nevím.. Byl to první vrah co jsem našel. Neuvědomil jsem si kdo to je, dokud mi neposlal fotku." Pokrčil rameny.

„Kde přesně Davida zabil?" Napadlo mě. Kdyby se nám povedlo navázat kontakt s tím vrahem, mohl by se nám hodit.

„Vypadá to, že v tom velikém obchodním domě v centru. Tu fotku mi poslal chvíli před tím, než jste sem přišli. Myslím, že už ale tam dávno nebude." Podíval se do mobilu.

Moment. Tam byli Dan, sestra a Ashely. Je dost možný, že se s ním minuli.

„Dobře." Zvedl jsem se že židle a šel k autu. Nikolas mě následoval.