Nejlepší Rozhodnutí

11.🌶️

Ashely

Dneska jsem se probudila dřív než on a pořád kolem mě měl omotanou ruku. To že ještě bude spát bylo docela očekávatelné, vzhledem k tomu, jak se včera zřídil.

Když včera přišel do pokoje, nebo spíše spadl do pokoje, tak byl hrozně opilý. To mě upřímně docela překvapilo, protože on je ten typ člověka, co pije 24/7 a stejně se neopije. Myslím, že toho musel vypít tolik, že by z toho měla většina lidí otravu alkoholem.

Taky mě překvapilo jeho chování. Sice se choval jako přerostlé dítě, ale jinak byl hodný. Na rozdíl od otce, před kterým jsem se zamykala v koupelně, když byl opilý.

Možná jsem ho na začátku odsoudila moc brzo, když jsem si myslela, že bude stejný. Protože není. Ale to nemění nic na tom, že až bude po všem mě pošlou pryč.

Opatrně jsem se vymotala z jeho sevření a vysoukala se z postele. Vstávat se mi ještě nechtělo, ale zároveň jsem chtěla předejít tomu trapnému momentu, když by si uvědomil, co včera dělal.

Udělala jsem svou raní hygienu a rychle se převlékla do šedivých tepláků a černého oversized trička.

Spěchám, protože se bojím, že se každou chvíli probudí.

Na noční stolek jsem mu připravila sklenici vody a prášky kvůli kocovině kterou bude mít, až se probudí. Ještě jsem na papírek napsala "Bude se ti to hodit" a nakreslila šipku ukazující na prášky a sklenici s vodou. To kdyby byl náhodou úplně slepej a nevšiml si toho, tak ten papírek přiláká snad jeho pozornost.

Pak jsem po špičkách utekla z pokoje. Zamířila jsem rovnou do kuchyně. Doufala jsem, že tam nikdo nebude, ale takové štěstí jsem neměla.

O linku se tam opíral Dan a v ruce držel nějaký toust.

„Ahoj.“ Pozdravila jsem ho a šla si pro nějaký jídlo.

Mlčel a jen mě pozoroval. Začínalo mi ticho to být nepříjemné, tak jsem se pokusila navázat konverzaci. „Amče pořád není dobře?“

Zavrtěl hlavou a pořád si mě prohlížel. Už mi tím lezl na nervy tak jsem se ho prostě zeptala. „Potřebuješ něco?“

„Čekal jsem, že po včerejšku budeš chtít odpočívat.“ Promluvil konečně a tvářil se nevěřícně.

„Tak proto na mě koukáš, jakoby jsi viděl ducha.“ Pokývala jsem hlavou.

„Ale já říkala, že jsem v pohodě.“ Usmála jsem se nevinně.

„Nebyla jsi v pohodě, podle toho co šéf říkal..“ Zamulal si pro sebe.

Nadzvedla jsem obočí. Oni se o mně bavili?

„No, momentálně jsem pravděpodobně víc v pohodě než šéf.“ Protočila jsem oči.

Dan se na mě zmateně podíval. „Kde vlastně vůbec je?“

„Spí. Zatím. Ale až se vzbudí, bude mít kocovinu jako prase.“ Odpověďela jsem mu.

„Kocovinu?“ Vyadal, že nepobírá.

„Mhm. Včera byl úplně na mol. Vlastně mě překvapuje, že nejsi taky. Čekala bych, že budete pít spolu.“ Prohlédla jsem si ho zamyšleně.

Nic mi na to neřekl, ale vypadal, že ho to rozhodilo a že si dělá starosti. To mě trochu znervóznilo. Asi to vážně není normální pro něj se opít.

Vypadalo to, že chce něco říct, ale začal mu zvonit telefon, tak to zvedl a odešel.

Vážně to je tak špatný, když se opil, že i Dan vypadal ustaraně? A proč se o něj vůbec bojím, je to dospělej chlap, bude v pohodě.