Nejlepší Rozhodnutí

9.

Ashely

Dneska mi spát vůbec nešlo. Probudila jsem se ve čtyři ráno a už se mi nedaří kvůli té informaci, že nás můj otec poctí svou návštěvou usnout.

Matteo pořád spí, tak ho nebudu budit a půjdu se do kuchyně napít. Možná se půjdu projít ven. Nebo aspoň na balkon.

Z lednice jsem si vyndala limonádu a šla jsem na balkon. Na to jít ven tam fouká moc chladný vítr.

Na balkoně jsem si sedla do křesla a pozorovala tmavou oblohu. Uklidňovalo mě to.

Nevím jak dlouho jsem tu seděla, ale vyrušil mě až hlas patřící komu jinému, než Matteovi.

„Co tu děláš?“ Hrubý hlas přicházel od někud za mnou.

„Nešlo mi spát.“ Otočila jsem k němu hlavu.

Chvíli se mi koukal do očí, až jsem začala mít pocit, že mi kouká dovnitř do hlavy. Najednou se otočil a odešel dovnitř.

Za chvilku se vrátil zpět s nějakou chlupatou, šedivou dekou v ruce.

Přišel ke mně a deku mi položil kolem ramen a celou mě do ní zabalil.

„Je docela chladno.“ Odkašlal si a oddůvodnil své chování.

Z nějakého důvodu mi to malé gesto způsobilo motýlky v břiše. A to mě docela rozrušilo. Nechtěla bych chytit city k někomu, kdo je údajně nemá.

Nevím, proč to udělal. Proč je na mě tak hodný. Vlastně všichni tady. Nikdo z nich mě tu nechtěl, přesto jsou ke mně milí.

A teď, když se mám setkat se svým otcem, tak si uvědomuji, že se mi tu vlastně líbí a chtěla bych tu zůstat.

Jediný problém je, že jsem tu jen jako kus masa, se kterým se obchoduje. A až to zkončí, budu muset pryč.

Ať už je na mě hodný z jakéhokoliv důvodu měla bych mu aspoň poděkovat.

„Děkuju.“ Usmála jsem se na něj.

„Mhm.“ Zabručel v odpověď.

Vzal flašku nějakého alkoholu, co stála na zemi a napil se přímo z lahve. Podíval se mým směrem a ukázal na volné křeslo vedle mě.

„Můžu?“

„Posluž si.“ Přikývla jsem.

On seděl a pil. Já seděla a pozorovala oblohu. Byl tu klid a jediné co narušovalo ticho bylo naše jemné dýchání.

„Chceš?“ Prolomil ticho a podával mi flašku.

Neodpověděla jsem, jen jsem mírně přikývla a vzala si od něj flašku.

Nevím, co to je za alkohol, ale je dobrý. Dala jsem si dva pořádné loky a flašku mu vrátila, načež odvrátil hlavu a díval se před sebe.

Chvíli jsem jen tak pozorovala jeho obličej zboku. Nebudu lhát, je krásný. A má úplně dokonalé rysy.

Fouknul vítr a jeho černé vlasy zavlály. Všimla jsem si však, že se skoro nepostřehnutelně zatřásl.

No ovšem, je sice zatím ještě pořád léto, ale vítr už fouká chladný. Hlavně takhle brzo ráno.

Vzala jsem tu deku, do které mě předtím zabalil a dala jí tak, abych byla pořád přikrytá, ale on aby byl taky. Deka je dost velká, takže se mi to povedlo.

Když jsem mu tu deku dávala okolo ramen, překvapeně se na mě podíval. Na to jsem nic neřekla, jen jsem si sedla spátky do křesla tak, aby mi neviděl do obličeje, protože jsem si jistá, že se teď červenám jak rajče.