Nejlepší Rozhodnutí

15.

Matteo

„Co mám dělat?" Zeptal jsem se Dana a promnul si kořen nosu.

Po tom co utekla jsem začal mírně vyšilovat, tak mě Dan odvedl do pracovny abych prý neznervózňoval všechny okolo.

Už to jsou dvě hodiny, co ji moji muži ztratili někde v lese. Vždyť ona se tam taky ztratí sakra. Co když se jí něco stane? A co když se neztratí a nejde svého otce?

„Nejdřív se uklidni. Přecházíš tu z jedné strany na druhou už asi pět minut v kuse." Odpověďel mi.

Má pravdu. Musím se uklidnit, protože takhle toho moc nevymyslím.

Sedl jsem si na křeslo a zeptal se znovu. „Co mám teď dělat?!"

„Eeh.. Mužem ji zkusit najít?" Nadzvedl obočí.

Moji lidé už ji hledají, ale je to těžší, protože nevíme, kde začít.

„Proč to udělala?" Bezmocně jsem opřel hlavu o opěrku.

„Chtěla nám pomoct. Bože. S váma dvěma to je těžký!" Zanadával.

„Jak to myslíš?" Nechápal jsem. Jak jako "s váma dvěma"?

„Ona odejde, protože nechce aby se nám něco stalo.. Aby se tobě něco stalo a ty se jí snažíš najít, protože nechceš aby se jí něco stalo." Frustrovaně vzdychl. „A oběma vám je jedno, co se vám stane, dokud to bude znamenat, že tomu druhému se nic nestane."

Zíral jsem na něj s otevřenou pusou. Protože má pravdu. Zase.

„Děláte si to navzájem těžší. Nemůžete se, já nevím, třeba kurva nějak dohodnout, že se nebudete zachraňovat navzájem? Zatěžuje nám to práci."

„Proč by nás, mě, chtěl kdokoliv zachraňovat?"

„Proč musíte být tak tvrdohlaví?" Zamával rukama ve vzduchu a začal odcházet.

„Hej, počkej! Jak si to kurva myslel?!"

Odešel a neodpověděl mi. Idiot. Jak to myslel? Proč to vůbec říkal?

Zatřepal jsem hlavou. Ne. Musím se soustředit. Ona chce najít svého otce. Takže ho prostě musíme najít dřív než ona.

Zkontroloval jsem jestli mám nabitou zbraň u pasu a šel jsem ven. Po cestě jsem chytl Dana a táhl ho k autu.

„Kam jedem?" Zeptal se, když jsem šlápl na plyn.

„Za Ivanovičem."

„Cože?!"

„Chce ho najít, takže ho musíme najít dřív než ona." Odpověďel jsem klidně.

„Ty jsi se už úplně pomátl!"

„Mhm. Zamiloval. To je to samý ne?"

„Kurva, Matteo, neblázni."

Neodpověděl jsem mu. Dojel jsem do města a k místu, kde se podle mých zdrojů údajně skrývá. Vystoupili jsme a šli se porozhlédnout.

Šli jsme nějakou tmavou, úzkou uličkou. Širokou tak akorát na dva muže.

Najednou se před námi ze tmy vynořili dva muži a dva kroky před nimi Ashely. Když nás uviděla tak zamrzla na místě. Ty dva muži vedle ní automaticky sáhli po zbraních, ale ona je zadržela.

„Co tady sakra děláte?" Křikla po nás šeptem.

„Hledáme tě."

„Super našli jste mě a teď běžte domů!"