Nejlepší Rozhodnutí

12.

Matteo

Amče se udělalo dobře, tak se k nám dneska připojila na oběd. Samozřejmě věděla o všem, co se stalo v souvislosti s Ivanovičem, takže teď tady Ashely zasypávala otázkami.

Já se na Ashely nemohl ani podívat, protože jakmile jsem to udělal vzpomněl jsem si na naše ráno. Ještě pořád jsem měl na jazyku její chuť.

Už když jsem jí poprvé políbil mi bylo jasné, že jsem v prdeli. Vytvořil na ní závislost. Na jejím pohledu, na jejím hlase, na jejím dotyku, na její vůni i na její chuti.

Už není co zapírat. Zamiloval jsem se. Kurva. Teď už jí nesmím nechat jít. Nikdy. Zůstane tady se mnou. Bude spát po mém boku. Je moje. A nikdo. NIKDO. Už jí znovu neublíží.

Přišel za mnou Daniel. „Máme jednoho z jeho mužů. Slídil nedaleko odsud.“ Řekl mi potichu, aby to holky neslyšely.

Vstal jsem a šel jsem s ním do místnosti, která byla určená pro výslechové účely.

Nacházela se v přízemí. Je zvukotěsná. A kromě mučících nástrojů, což jsou například nože, kleště atd.. tam nic není. Ani okno.

Vešli jsme dovnitř. Uprostřed místnosti seděl přivázaný ke kovové židli muž bez trika, celý pokrytý modřinami.

Vzhlédl k nám. Když mě uviděl, zašklebil se a odplivl si.

„Tak mluv! Co jste tam pohledávali?“ Zeptal jsem se nebezpečným hlasem.

„Я тебе ничего не скажу!“ Zasmál se. [Nic vám neřeknu!]

Vrazil jsem mu pěstí do nosu, načež zaskuhral bolestí, ale pak se jen usmál.

„Идиоты!“ Podíval se nám přímo do očí.
[Idioti!]

Rusky neumím, ale je mi jasné, že to byla nadávka.

„Mluv, anglicky!“ Přikázal jsem mu.

„Нет.“ Zavrtěl hlavou.
[Ne]

Vzal jsem nůž a řízl ho do potetované hrudi. Zařval, ale nic neřekl. Jen se mi vzdorovitě podíval do očí. Usmál se jako šílenec.

Nemám výčitky, když někomu něco udělám. Je to jedna z mála věcí, co mě donutí něco cítit. Takže si to užívám. Ale tohohle bude těžké zlomit.

Chtěl jsem mu znovu něco udělat, ale rozletěli se dveře a dovnitř vtrhla Amča. Sakra.

„Mat-..“ Začla rozrušeně mluvit, ale zarazila se jakmile uviděla toho muže. V očích se jí objevil děs.

„Víš že sem nesmíš chodit.“ Řekl jsem.

Ona jakoby zamrzla. Vůbec nepohla z místa. Jenom zírala před sebe.

Hned za ní se objevila Ashely. Vypadala, jako by sem přiběhla. Asi se snažila Amču dohnat.

Zastavila se ve dveřích. Nejdřív se podívala na Amču, pak na mě a pak na toho muže a pak znovu na Amču, která se pořád nehýbala.

„Kurva.“ Zaklela potichu a vzala Amču kolem ramen. Vedla jí ven a Dan šel za nimi.

Sestra se přes to dostane, to vím. Ale větší starosti mi dělá Ashely. Bojím se, že se mě bude bát jako jejího otce. Ale bude to muset pochopit. Nemohl jsem přestat. Musel jsem to dokončit.

Ten muž na židli se celou dobu smál. A když byli ve dveřích skoro pryč, zařval za nimi. „Маленькая девочка убегает, чтобы спрятаться. Этот наивный кусок дерьма понятия не имеет, что его смерть приближается. Смерть вам всем!“
[Uteče se schovat holčičky. Tenhle naivní sráč ani netuší, že se blíží jeho smrt. Smrt vás všech.]