Desmos Amorus

2.

Harry na ošetřovně strávil skoro čtyři dny. Během toho si stále dokola přehrával onu nehodu v hlavě. Nicméně si nedokázal vybavit detaily, které by mohli pomoct Brumbálovi, a pak na to přišel.

Myslánka, že mě to nenapadlo hned...

Ještě v pyžamu a pantoflích se vydal přímo do ředitelny. Zkusil heslo z dřívějška ale nefungovalo. A tak poslal patrona. Dveře se brzy otevřely a Harry vešel.

Albus a Severus si zrovna dávali čaj a povídali si. Harry se zatvářil provinile.

"Jsi v pořádku?" zeptal se Albus starostlivě.

" Ehm jo jen jsem chtěl s vámi mluvit...."

"Ačkoli jsem vcelku zvědav, proč jste teď večer opustil ošetřovnu, Pottere, budu vás muset opustit. V laboratoři se mi vaří lektvar, který vyžaduje po hodině mou pozornost," řekl Severus a poté vstal od stolu a na cestě ke dveřím si Harryho v pyžamu ještě prohlédl od hlavy k patě. Harry z toho pohledu měl husí kůži. Snape se choval vážně divně.

" Co je tak naléhavého, že jsi musel přijít a tím vyštval Severuse?" uchechtl se Albus. Viděl Severusovi až do žaludku. Monentalně totiž nic nevařil.

"Omluvám se, pane profesore, nenapadlo mě, že tu bude," zatvářil se Harry provinile.

"Scházíme se téměř každý večer u čaje již mnoho let, což by Severus stěží komukoli přiznal. Proto bych byl rád, abys to podržel v tajnosti, " podíval se na něj stařec skrz půlměsícové brýle.

"Mám pusu na zámek," přitakal Harry.

"Tak mi pověz, co potřebuješ."

"Podívat se do myslánky. Kdysi jsem o nich četl a minulý rok jsem si všiml, že ji tu máte."

"To je vynikající nápad. Mohl bych být natolik troufalý, abych šel do tvé vzpomínky s tebou?" zasvítily starci oči nadšením.

"Vlastně proč ne. Víc očí, víc vidí," usmál se Harry.

Brumbál poté otevřel skříňku, kde měl myslánku a postavil jí na stůl. Namířil hůlkou na Harryho spánek a vyzval jej, aby vzpomínal na den, kdy se stala nehoda. Za pár okamžiků už Harryho vzpomínka vířila v myslánce. Poté do ní společně ponořili hlavu.

***

Ocitli se má mostě přes řeku. Harry se chvíli rozhlížel kolem a pak uviděl auto Dursleyových jak se blíží k mostu. Za pár okamžiků se odkzdsi přemístili tři Smrtijedi v maskách. Jeden z nich začal metat kolem sebe kletby jako blázen, druhý se zaměřil na most a seslal kletby na upevňovací konstrukci mostu, která brzy povolila. Ten třetí se pokusil most udržet, ale marně. Most se po chvilce začal řídit do řeky.

Harry v šoku vystoupil ze vzpomínky, nechtěl znovu vidět, jak kolem umírají lidé. Brumbál zůstal až do konce, a když se vrátil zpět do reality, Harry seděl v křesle u krbu a zíral do plamenů. Stařec k němu přišel a poplácal ho povzbudivě po rameni.

"Není to tvá vina."

"Že není? Všechno jsem viděl, ale byl jsem tak zabraný do myšlenek kvůli tomu, co se stalo se Cedrikem, že jsem nevnímal, co vidím. Mohl jsem tomu nějak zabránit, ale neudělal jsem nic. Stejně jako na tom zatraceným hřbitově..." plakal Harry.

"Nesmíš se tím mučit, nic z toho není tvá vina, Život se nesestává z toho, co by kdyby. Zřejmě to tak mělo prostě být. Teď už s tím nejde nic udělat. Vím, že je to těžké, ale pokus se na to moc nemyslet."

"Nemyslím, že se mi to povede," vzlykl Harry zničeně. Cítil se teď mnohem hůř, než když netušil, jak k tomu došlo.

"Chce to čas, nic jiného ti nemůžu poradit. "

"Hmm."

"Zítra ráno se přesuneme do hlavního štábu, uvidíš se se Siriusem a přáteli," řekl Albus, aby mu zvedl trochu náladu.

"Už?" Harry překvapeně zamrkal.

"Evidentně ti je už líp, když jsi došel takový kus cesty až sem. Není důvod tě tu déle držet," pousmál se se Albus.

"Díky bohu, nemám rád ošetřovnu, " řekl Harry.

" Chápu... dáš si čaj?"

"Díky, " přikývl Harry.

***

Druhý den ráno se Severus a Albus měli sejít u hlavní brány Bradavic. Madam Pomfreyová trvala na tom, že Harryho doprovodí, za což jí Harry nebyl míč vděčný. Přeci nebyl mimino, dokázal tam dojít sám. Ale nechtěl se s ní hádat.

Jakmile se ocitli před branou, Brumbál chytil Harryho za předloktí a přemístil se s ním do mudlovské části Londýna, do jedné postranních uliček. Severus hned ta nimi.

Harrymu se z přemístění zvedl trochu žaludek. Cítil se jakoby ho někdo převrátil naruby a zase zpět.

"V pořádku?" zeptal se Albus s úsměvem.

" Ehm jo," zalhal Harry.

Poté mu stařec podal kousek pergamenu s adresou, a když si ji Harry přečetl, nechal pergamen zhořet.

Vyšli z uličky a chvíli vyčkali. Během chvilky se dům číslo dvanáct před nimi objevil. Jakoby vyrostl v prostoru mezi mudlovskými domy s čísly jedenáct a třináct. Harry jen překvapeně zamrkal.

Když vešli dovnitř, zamířil Brumbál a Seveus rovnou do kuchyně, kde probíhala porada Řádu.

Bohužel po Harryho ho odchytila pani Weasleyová a poslala ho nahoru za ostatními dětmi.

"Schůze Řádu není nic pro tvé uši, " řekla a zabouchla mu dveře před nosem.

Harry si povzdechl a začal stoupat po schodech nahoru. Kde na něj už čekal Ron a Hermiona.

***

Dole na poradě se probírali poslední novinky, tedy i Harry ho nehoda.

"Co s ním teď bude?" zeptala se Molly.

" Co by? Bude tu bydlet se mnou, jsem jediný koho má," řekl Sirius.

"Fidelius je jistě silné kouzlo, ale na své mouchy, to víš lépe než jiní, Siriusi. Navíc jej to neochrání, když opustí dům, " řekl Albus.

Molly toho využila a vehementně přikyvovala: " To je pravda."

"V Doupěti by to bylo to samé. Navíc já jsem jeho kmotr. On není tvůj syn," mračil se Sirius na Molly.

"Jako by byl," oponovala mu Molly rozhořčeně.

Severus ty dva sledoval a kroutil hlavou.

"Místo hádek bychom se měli zaměřit na jeho adekvátní ochranu," poznamenal.

"V tom s tebou musím výjimečně souhlasit, Srabusi," zašklebil se Sirius. Severus dělal, že jeho urážku neslyšel.

"Nějaké návrhy?" zeptal se Albus přítomných. Nikdo však neměl nic, co by stálo za to. Siriuse sice něco napadlo, se pokud nebude mít hmatatelný důkaz, nechtěl tom hovořit, a tak raději mlčel.

"Dobře tedy, pro začátek Harry nesmí z domu za žádných okolností. Pokud by ho to přeci jen napadlo, měli bychom pro jistotu udělat ochranná opatření, které mu v tom zabrání," uzavřel Albus a poradu rozpustil.