Desmos Amorus

27

Harry si právě prohlídl vzpomínky na jeho matku... byl z toho rozpačitý.

Jak dokázal tak dlouho Severus skrývat, že byla jeho kamarádka a tajná láska? Také, že si nakonec uvědomil, že je bisexuál... Severus by nikdy nikomu nedal takovou zbraň do ruky, kdyby mu naprosto nedůvěřoval.

Harry si toho vážil a nemohl se o to podělit se svými přáteli. Některé věci prostě nemohly vyjít na povrch...

***

Uběhlo pár dní a Voldemort si držel Severuse stále blízko sebe. Chtěl nějaké lektvary a nikomu jinému nedůvěřoval tolik jako jemu. V těchto dnech bylo stále složitější se večer vytrácet aby se scházel s Harrym, ale musel to riziko podstupovat, závisel na tom jejich život. Díky Desmos ho nějakým způsobem vždycky dokázal lokalizovat. To kouzlo ho nepřestávalo udivovat.

V jejích vztahu docházelo k menšímu posunu, a tak mohli postupně dobíjet Náboj lásky, ale na úplné nabití se Harry ještě necítil.

Po svatbě ve Weasleyovic rodině a náhlém odchodu, bylo zlaté trio na útěku. Bydleli v done po siriusovi, ktery mu kmotr zanechal ve stanu a v podstatě se vyhýbali se lidem a přemýšleli o viteálech a hsk je nalést. Harry zarytě odmítal muži říct, na čem pracuje. Severuse to rozčilovall.

"Ty mi stále nevěříš, po tom všem?"

"O tom to není. Kdyby na to přišel, zabil by tě a naše plány překazil. Řeknu ti to až budem s tou prací končit," řekl Harry.

V hlavě se jim už rýsoval plán jsk se dostat na ministerstvo kvůli medailonku, co nosila Umbridgeová...

***

Severus Voldemortovi lichotil přes celé prázdniny jak jen mohl, a tak když požádal o post ředitele Bradavic, Pán zla blahoskloně svolil.

V den kdy jim přišel Severus oznámit stávajícímu profesorskému sboru se s ním téměř nikdo nebavil. Nikdo přesně nevěděl, co se tenkrát stalo Brumbálovi, ale to že Severus tenkrát zmizel, mu nepřidávalo na důvěryhodnosti.

Právě dosedl na židli v ředitelně. Křeslo bylo pohodlné, nicméně si nikdy nemyslel, že tu bude sedět. Když byl naposled byl v této místnosti, Albus ho vydíral, že musí splnit slib, který mu dal. Zdálo se to tak dávno a přitom uplynulo jen léto. Zavřel oči, téměř jakoby starce cítil. A potom to uslyšel....

"Zdáš se unavený Severusi, nedal by sis čaj a citronové sušenky?"

Severus vytreštil oči a rozhlédl se. Nikde nikdo...

U Salazara, co to má být? Blázním již snad z toho všeho?

Poté se podíval na portréty bývalých ředitelů. Albus Brumbál však nebyl ve svém rámu. Když se ale otočil, stál před ním duch s dlouhými vousy a vlasy. Oblečený v hábitu až na zem, s pulměsícovými brýlemi, čapkou a špičatými botami s přeskou. Usmíval se na něj svým typickým úsměvem.

"Doufal jsem, že tě ještě uvidím," řekl duch. V Severusovi by se krve nedořezal.

Co jsem komu udělal?

" Vy? Jak... proč... u Salazara."

"To je skutečně zajímavá otázka. Z nějakého důvodu jsem prostě nemohl jít dál. Něco mi v tom brání. Předpokládám, že to bude můj nedokončený úkol. I když jsem ho předal Harrymu. Ale zdá se, že něco mezi nebem a zemí chce, abych mu dál pomáhal. Vlastně my oba..." usmál se duch.

"Očividně," řekl Severus kysele.

Copak nebudu mít nikdy klid?

***