Desmos Amorus

6.

Již od začátku školního roku se zdálo všechno složité.  Každý z profesorů zmiňoval NKÚ téměř v každé větě. Nová profesorka Obrany proti černé magii pila krev úplně všem a do toho treninky a zápasy famfrpálu. Harry musel vyvíjet velké úsilí,  aby se Desmos nezhmotnilo, když na něj útočili potlouky i hráči. Když na něj někdo vyslal matoucí kouzlo, začala se kolem útočníka tvořit černá mlha. Harry jí nakonec myslí dokázal zahnat. Byl si teď alespoň konečně jistý, že kouzlo funguje a naštěstí si tu mlhu nikdo s ním nespojil.

Na jednu stranu bylo dobře, že se při Obraně neučili kouzlit, jinak by se musel ovládat mnohem víc. Ale na druhou stranu to znamenalo, že si museli poradit sami, a tak vznikla Brumbálova armáda a Harry si dával pozor, aby byl vždy jen v roli učitele a nikdo na něj neútočil.

Náboj lásky udržoval se Siriusem pravidelnými návštěvami, které se konaly v ředitelně. Někdy ředitel zůstal, jindy je nechával samotné. Byli to chvíle, které mu rozjasňovali jinak ponurou náladu. Poslední dobou byl pořád nějak naštvaný ani sám nevěděl proč... Díky útoku na pana Weasleyho, kdy Harry o všem věděl, zjistili propojení mezi myslí Harryho a Voldemorta. Proto musel Harry začít s nitrobranou. Jediným expertem byl ovšem Snape.

***

"Pottere, soustřeďte se. Sice se vám snažím vniknout do mysli, nicméně nechci skončit roztrhaný má kousky, díky Desmos. Braňte se mi myslí a Desmos nechte spát, jasné?" skřípal Snape zubama, když ho dnes nejméně podesáté obklopila černá mlha. Onyxové oči propichovaly ty zelené a Harry pomalu přikývl.

Bylo to velmi složité, pokud nechtěl nechat Snapea zabít, musel mu nějak dovolit přístup do své hlavy. Neustále probírání vzpomínkami jak šťastnými tak i mučivými jej vyčerpávalo, stejně tak udržování Desmos na uzdě.

"Pottere, koncentruje se, není to tak složité..." prskal Snape.

"To teda je, vůbec si nedovedete představit jak moc. Kdybych se neovladl Desmos by mohlo..." bránil se Harry.

"To je právě váš problém, neumíte se ovládat  a ukáznit svou mysl. Jsme stejný jako váš otec. Líný a věcně fňukající jak k vám život není fér. Už si konečně uvědomte, že živit zkrátka není fér."

"Nechte mého otce na pokoji. Byl to skvělý člověk," bránil ho Harry.

"Ne, váš otec byl zmetek, a teď vypadněte," syčel Snape naštvaně. Harry při odchodu praskl hlasitě dveřmi a bylo mu to jedno.

***

V den kdy se ze zvědavosti podíval do Snapeovo myslánky a zjistil tak jak se k němu jeho otec ve skutečnosti choval. Ztratil o něm to vysoké mínění, které o něm do té doby měl. Snape ho poté vyhodil ze sklepení a odmítal jej dál nitrobranu učit. Stejně to pokládal za ztrátu času. Potter nebyl schopen se to nikdy naučit. Kdyby však měl Severus trochu pochopení, došlo by mu, že je to díky Desmos vlastně nemožné.

Harry si vlastně nakonec také oddechl, neustále zadržování podstaty kouzla bylo velice vyčerpávající a náboj lásky se vybíjel rychleji.

Sice byla pravda, že se poté hodiny lektvarů staly téměř nesnesitelné, ale stále to bylo lepší, než si donekonečna nechat vykrádat vzpomínky.

***

Blížili se jarní prázdniny a profesoři naplánovali výlet do prasinek. Sirius mu ochotně podepsal potvrzení a tak nemusel trpět v hradu. Poslední dobou se moc neviděli,  zřejmě měl moc práce s vyklízení svého domu. Chyběl mu, a tak doufal že mu výlet do vesnice zvedne náladu. Pozval Cho Changovou, aby šli spolu. Poslední dobou ho nějak víc pozorovala při setkáních Brumbalovy armády.

Doufal, že jí není úplně lhostejný a tak jí pozvaldo cukrárny. Rande se vyvíjelo slibně, vodili se za ruce, ale když se chystali odejít zpět do Bradavic, vesnici napadli Smrtijedi. Pustošili, ničili a demolovali, co jim přišlo pod hůlku. Harry se cítil ve celkem ohrožení, ale bohužel Desmos nefungovalo. Místo aby kouzlo roztrhalo Smrtijedy na kusy, se objevil jen neškodný kouř, se kterým si Smrtijedi bez problémů poradili. Harry se mohl spolehnout jen na svou hůlku.  A ačkoli nebyl úplně sám,  několik spolužáků mu pomáhalo, proti přesile toho nebylo moc co by zmohli.

Chvíli se docela účinně bránili, ale poté co na ně Smrtijedi použili Cruciatus, se už nezmohli na nic. Než Harry omlel bolestí, uviděl ještě členy Fénixova řádu, jak je přišli zachránit...

***

Poppy pobíhala po ošetřovně jakoby do ní nekdo střelil. Bylo mnoho zraněných a proto požádala Severuse aby jí pomohl. Poppy se starala o vážnější případy, což byli tři chlapci. Nejvíce však byl zraněn Harry. Když Severus ošetřil lehčí škrábance a popáleniny, šel pomoct Poppy. Když uviděl Pottera, běžel co nejrychleji k lůžku.

Vrhl na ní vražedný pohled: " Proč jste mne nezavolala dřív a nechala mne ošetřovat modřiny? Vždyť tohle nemůžete sama v životě zvládnout," křičel na ní a začal očišťovat Harryho od krve a špíny,  aby viděl, jak moc rozsáhlá jsou jeho zranění.

Nakonec ji vyštval, aby mu nosila jen lektary a obvazový materiál. O Harryho se staral jen on sám.

Mladík na tom byl skutečně velmi zle. Ležel v bezvědomí a na hlavě měl ošklivou rozšklebenou ránu a také jizvy od Cruciatu. Vše dokázal secetus nakonec spravit, ale dělalo mu starosti, jak dlouho bude Potter v komatu.

***

Ukázalo se, že jeho obavy jsou na místě. Harry se neprobíral druhý den, ani celý následující tyden. Týdny se vlekly a stále byl v bezvědomí.  Severus se o Harryho celou dobu staral. Ošetřovatel ho ve všem. Myl jej, cvičil s končetinami, aby se nezkrátily svaly. Krmil jej, tak že vkouzlil kašovité jidlo přímo do žaludku. O pravidelně vyprazdňování se také postaral kouzlem. Poppy nakonec vzdala jakékoli pokusy o to, aby se ochlspce mohla postarat. Zdálo se, že je to Severusovo novou posedlostí. Pokud zrovna neučil, trávil veškerý čas na ošetřovně. Sirius za Harrym také často chodil. Vypracoval mu a držel jej přitom za ruku. Náboj lásky ale nemohli takto dobít.

Severus sám nechápal, co ho nutilo se o Harryho starat. Nechapal proč v něm mladík vzbuzuje nové pocity a touhy...

Například, když jej umývat, a nejednou ho tím nechtěně vyrušil, sám kvůli tomu nedokázal být v klidu. Připadal si jako strašný bídák a úchyl, když jej vzrušuje mladík v komatu.

Zatracený Potter, proč jen nedokážu vymazat, že své mysli jeho spící tvář. Protivný malý skrček, i když tak malý zase není... Vyrostl od minulého roku alespoň deset centimetrů.  Salazare nad čím to uvažuji....

Zavrtěl Severus hlavou a znovu se začetl do knihy, kterou předčítal Harrymu.

Severus stále doufal, že se Harry brzy probere, že ho čtení nabudí. Četl mu již dva týdny  bez nějakého zlepšení. Začínal byt zoufalý. A pak Harry po třech měsících konečně otevřel oči....

***

"Pottere, jste vzhůru?" vytřeštil Severus oči, když vzhledl od knihy. Knihu zahodil a přesunul se blíž. Harry mu posunky naznačil, že se chce napít. Severus mu podal limonádu s brčkem a pomohl mu se napít.

" Děkuji, " zachraptěl Harry. Zněl dost zvláštně, když svůj hlas tak dlouho nepoužíval.

"Dojdu pro Poppy, ať vás zkontroluje," řekl Severus, ale Harry jej nečekaně chytil za ruku a zastavil ho tak.

"Děkuju, za všechno, " řekl Harry a Severusovi se zrychlil tep.

Pamatuje si snad co jsem dělal, když spal?

" Nechápu o čem to mluvíte," snažil se Severus vymluvit.

" No, že jste se o mě staral, a taky za to čtení. Váš hlas mě pomalu vyvedl z temnoty, " stiskl mu Harry ruku a Severus se koutkem úst pousmál a přikývl...