Summer Camp

10. Kapitola

"Vstávat a cvičit!" Rozrazila dveře Freya.

"Dnes ráno byl další útok od kluků! Tohle jim jen tak neprojde!" Zvolala a začala z nás strhávat peřiny.

"Co to proboha vyvádíš? Nevidíš, že je tu člověk, který potřebuje odpočívat?" Zavrčela jsem.

"Děkuju." Odpověděl mi Chris.

"Za co děkuješ? Mluvila jsem o sobě." Chris se zatvářil velmi ublíženě, zatímco holky propukly v obrovský smích a mě to donutilo se vítězně usmát.

"Nemáme čas na vtípky, rychle se převlečte, za chvíli tu budou holky." Popoháněla nás Freya. Rychle jsem posbírala pár čistých kusů mého oblečení a společně s holkami vyrazila do umývárny, Chris se mohl převléknout na marodce.

Na pokoji jsme po sobě uklízeli věci, protože následující noc už budeme spát u sebe, tom jsme uslyšeli hlasy mířící sem. Dneska je tu rušno.

Pár sekund na to sem vtrhl zbytek holky, které byly rudé vzteky a vysmátí kluci. "Tos měl vidět Chrisi, takhle nasrané nebyly ani minulý rok." Chechtal se Tristan.

"Vy-pad-ně-te!" Zařvaly sborově holky. Až teď jsem zpozorovala, že měly místy mokré oblečení a na vlasech bílou pěnu.

"Co se stalo? Oni vás hodili do pračky?" Řehtala se Lucy.

"Ne, ale udělali to stejný jak minulý rok." Odfrkla si Debbie.

"Hašičák?" Zvedla jsem jedno obočí.

"Bohužel." Přitakala Claire.

"Ale to je naposled, co ná-" Její řeč přerušila nějaká hudba. "Není to Eliottova 'naléhavá' znělka, kterou pouští při 'výjimečných' situacích?" Zarazila se.

"A není to náhodou ta znělka, která tu hrála před dvěma roky?" Nahodila teď už mírně děsivý, ďábelský výraz.

"Myslím, že se na nás usmálo štěstí holky." Mrkla na ná Debbie.

"Sraz v jídelně. Bude se řešit velmi důležitá věc, všichni za deset minut nástup do jídelny, konec hlášení." Eliott zněl velmi přísně i přes ten mikrofon.

Kluci najednou úplně ztuhli, bylo vidět, jak je polil pot. "Přesně, jak jsem říkala" Zatleskala Claire s Debbie.

"Prosím, že to na nás neřeknete, víte přece, čeho je Eliott schopný!" Klesl jeden z kluků na kolena a prosil obě dvě holky, ostatní kluci ho následovali.

Holky hrdé ze svého vítězství nehodlaly ustoupit, avšak jeden z kluků je přece jen obměkčil. "Prosím krásné dámy, však nás máte rády. Uzavřeme dohodu s podmínkami, jaké budete chtít, jen to na nás neříkejte." S prosebným pohledem a psíma očima se ozval klečící Tristan.

"Podmínky jaké budeme chtít?" Povytáhla obočí Claire a na tváři se jí vytvořil ďábelský úsměv a podívala se na všechny holky, ty si vyměnily stejné pohledy a následně přikrývky.

"Berem!" Vykřikla nadšeně.

"Dobře, dnes o půlnoci uzavřeme dohodu, do té doby se Eliott o našem probuzení nic nedozví. Budeme mít zatím čas, promyslet si všechny podmínky." Rozhodla Kara.

Všichni postupně opouštěli marodku, mně už zbývalo vzít si své věci a mohla jsem také pryč. Už jsem stála u dveří a čekala na holky, které pořád ještě nebyly schopné si pobrat svých pár švestek.

"Do čeho jsi nás to brácho upsal?" Zaslechla jsem zoufalý hlas Sama, vycházející od schodů. V duchu jsem se zasmála, to ještě ani neslyšel nápady, co tu holky navrhovaly.