Summer Camp

23. Kapitola

Kluk, kterému se snažím ze všech sil vyhýbat, nenavazovat oční kontakty, ani na něj nemyslet a teďka se dozvím, že jsem si s ním celou tu dobu psala? A ještě jsem se těšila na jeho odpovědi?!

Mě tam nahoře opravdu nemá někdo rád.

Pomalu jsem se na něj otočila a zamračila se tak, že moje obočí nejspíše splynulo v jedno. "Tohle se počítá za ten slibovaný tanec."

Přikývl a já ho naštvaně táhla mezi ostatní na parket. Své ruce jsem spojila za jeho krkem, zatímco on si našel ruce na mých bocích. Na moje líbení až moc nízko, proto jsem mu je jednoduše posunula o něco výš.

Chvíli jsme se pohybovali do rytmu a dívali si vzájemně do očí. "Vlastně jsem rád, že jsi to ty, s kým jsem si psal." Přerušil ticho mezi námi, ale já jsem mu na to nic neodpověděla, svůj zrak jsem přesměrovala na lidi okolo, snažíc se zjistit, koho schytaly holky. Bohužel se rozhodl pokračovat v konverzaci.

"Třeba už mi konečně jednou neutečeš." Pousmál se.

"Neboj, hned jak dohraje hudba, běžím odsud pryč." Kysele jsem se pousmála a modlila se, ať už tohle peklo skončí.

Na to už mi nic neodpověděl a hned jak dozněl poslední tón písně, svá slova jsem dodržela. Rozpojila jsem své ruce a ty jeho za sebe smetla, otočila se a rychlým krokem mířila co nejdál od něj, zatímco jsem očima vyhledávala holky.

Jako první jsem našla Paige, která společně s Tristanem stála na kraji parketu a něčemu se smáli. Svou cestu jsem tedy namířila k nim a Paige chytla za paži, mezitím co jsem Tristanovi v rychlosti řekla nějaký pozdrav.

"To to bylo tak špatný?" Zasmála se a já přikývla.

"Kdo to byl?" Vyzvídala dál.

"Chris." Procedila jsem mezi zuby a nasměrovala cestu za ostatními.

"No vidíš, že jsem tě nelíčila zbytečně."

"To byl Chris, o kom jsi mluvila?" Zastavila jsem svou chůzi a vykulila na ní oči.

"Mimo jiné." Pokrčila rameny.

"Kdo další?" Nechápala jsem.

"To už je na jindy. Pojď, teď jdeme tancovat." Vzala si vedení cesty na starosti a táhla mě zpátky na parket za ostatními.

Přidaly jsme se do kroužku k ostatním a užívaly si hudbu a tanec. Snažila jsem se nepřemýšlet na moment před chvílí a být přítomná v tuto chvíli na tomto místě. Cítila jsem, jak na mě jde únava z nedostatku spánku, ale snažila se ji zahnat až do momentu, kdy začal hrát další ploužák. V tu chvíli se mě zmocnil strach, že mě někdo vyzve k tanci a jak se znám, nemohla bych říci ne. Proto jsem se jednoduše rozhodla pro odchod na chatku.

Krátké šaty jsem vyměnila za tátovo staré triko a pořádně si smyla makeup. Ještě před uložením se do postele jsem vyrazila do umýváren a vyčistila si zuby.

Při cestě na chatku jsem však zaslechla hlasy a má zvědavost mi nedala a spěchala jsem zjistit, co se děje. Schovala jsem se za roh hlavní budovy, výhoda byla, že jsem je slyšela naprosto zřetelně, nevýhoda však byla, že jsem se nemohla podívat o koho jde a musela jsem je tak rozpoznat podle hlasu.

"Nepůjdeme ke mně na chatku?" Říkala svůdně holčina a já udělala znechucený pohled a byla rozhodnutá je nechat dělat svou věc.

Klukova odpověď mě však nechala přikovanou na místě. "Ne, to není, proč tady jsme." Řekl zase ten stejný hlas, co mi často mluví i v hlavě.

Chris.

"A tak co teda chceš?" Zeptala se už trochu podrážděně.

"Skončit to s tebou."

"Cože?!" Vyjekla. "Jak to vůbec můžeš udělat! Se mnou se kluci nerozchází! Víš, s kým vůbec mluvíš?!"

"S namyšlenou nánou. Nazdar." Chrisova odpověď mě donutila se pousmát a rychle jsem si zakryla pusu, abych se nezačla smát.

"Toho budeš litovat!" Křičela po něm znovu.

"Co mi tak můžeš udělat, Megan?" Uchechtl se a mně celá konverzace začala dávat smysl. O to víc jsem ji chtěla slyšet.

"Tobě nic, ale tvojí milovaný Sireně třeba něco." Zasmála se, zatímco mně úsměv zvadl.

"Dotkneš se jí a už nebudeš mít ruku!" Zasyčel.

"Uvidíme." Začala odcházet a já se přimáčkla na stěnu, aby mě neviděla. Naštěstí kolem mě prošla s klidem a já si mohla oddechnout. Nechtěla jsem však být odhalena vůbec, proto jsem se otočila a šla zpět směr umývárky.

"Hraješ si na špióna?" Zastavil mě pobavený hlas a já se podruhé za večer odmítala otočit na tu stejnou osobu.

"Cože?" Vypadlo ze mě a pohlédla na Chrise stojícího přede mnou s rukama zkříženýma na prsou.

"Já si jdu jen vyčistit zuby." Mávala jsem kartáčkem na zuby a snažila se nepropadnout do země studem.

"Jseš si jistá?" Nevěřil mi mou skvěle promyšlenou lež.

"Jo, ale už jsem si to rozmyslela." Řekla jsem a obešla ho rychlým krokem, když jsem zašla za roh, začala jsem doslova utíkat.