Summer Camp

12. Kapitola

Všechny jsme netrpělivě vyčkávaly, co vytáhne, dokud nám před obličejem nemávala s barvami na obličej.

"Chceš nám nakreslit motýlky na obličej?" Zasmála jsem se.

"Já chci kytku!" Křičela Zoe.

"Hm, batman taky není špa-" Lucy se chtěla podělit se svou myšlenkou, dokud ji Paige nepřerušila.

"Ale já vám nebudu plácat na obličej obrázky!" Křičela po nás, jak když přijde máma z práce a zjistí, že jsem nevytáhla maso z mrazáku.

"Uděláme si na obličej bojový pruhy, jak indiáni!" Začala otvírat tubičku s černou barvou, která připomínala spíš tempery.

"Tak mi aspoň podej tu růžovou, ať jsem v barvách týmu, ty bys měla udělat to samé, když jsme v něm spolu." Souhlasila jsem a holky si následně také vyžádaly své barvy.

Stoupla jsem si tedy k malému zrcátku a na prst nanesla hrášek růžové barvy, lehce natřela na obličej čáru a nad ní udělala pár teček. Jestli budu mít po tomhle špatnou pleť nebo se osypu, tak si to s ní vyřídím.

Nakonec jsme stály před dveřmi každá pomalovaná ve svých barvách akorát s jinými motivy, pouze Paige to dovedla do extrému a měla celý růžový obličej. Alespoň je poznat do jakého týmu patří.

"Hodně štěstí, holky!" Popřály jsme si navzájem štěstí a rozešly se za svými spoluhráči. Cítila jsem jistou nervozitu, prát se neumím a lekce boxu jsem taky nikdy nedostávala.

"Jak už jsem říkal, konají se tu gladiátorské hry. Místo trávy v klecích však můžete vidět bahno, to je kvůli bezpečnosti. Bude se hrát na tři kola a bod získáte, pokud vašeho protihráče dostanete na zem. Jedno jakým způsobem, ale rány si tu nerozdávejte! Kdo má alespoň dva body, odnese si bod pro svůj tým a zároveň postupuje do dalšího kola. Buďte na sebe prosím opatrní, žádné zlomeniny ani naraženiny tu nechci vidět." Vysvětlil průběh hry Eliott.

V kleci proti sobě vždy nastoupili dva lidi, vedoucí byli jako rozhodčí a volali nás do boje. Vypadalo to nebezpečně, ale já se svým způsobem na souboj těšila, dokud moje jméno nezaznělo hned mezi prvními proti Betthany.

Betthany byla jedna z kamarádek Megan, to byla snad jediná věc, co jsem o ní věděla. Pořádně jsem ji nezaznamenala ani ve hrách ani ve volném čase, to je tím, že žije v Megan stínu, ale pokud ji to vyhovuje, tak nemám co soudit.

Vedle mě se z davu vynořil Tristan. "Zlom vaz." Sáhl mi na rameno a obdařil mě sladkým úsměvem, to byla snad první neperverzní věc, která z něj kdy vylezla. "Nejlépe Betthany, ty její kecy mě stejně unavují."

"Uvidím, co se bude dát dělat." Usmála jsem se nazpět a mířila si to ke kleci se smíšenými pocity natěšenosti a úzkosti.

Do ringu jsem prolezla dírami mezi dřevy, Betthany už na mě s ďábelským úsměvem čekala. Byla o půl hlavy vyšší, ale postavu jsme měly podobnou. Okolím zazněla rána z provizorního gongu upozorňující na začátek boje. Stačilo mi vyhrát alespoň dvakrát a bod pro tým jsem měla v kapse.

Ukázalo se, že se Betthany umí velmi dobře prát. Myslím, že za to může Megan, která mě nesnáší, a proto mě chce za každou cenu potopit, i kdyby to měl udělat jeden z jejích stínů.

Po zaznění gongu se na mě vrhla jak lvice. Ve chvíli, kdy mě dostala na kolena, vzala jsem jí za nohy a podkosila jí je, tím pádem spadla na záda omylem i na hlavu a její blonďaté vlasy byly teď úplně hnědé od bláta.

Teď byla rudá jako rajče, z očí jí šlehaly blesky, znovu se narovnala naproti mě a přimouhřila oči. Jestli teď neumřu, tak to bude zázrak.