Summer Camp

19. Kapitola

"Víte jistě, kam jdeme?" Zeptala jsem se nejistě s narůstající frustrací v hlase, bloudily jsme lesem už dvacet minut a vypadalo to, že chodíme pořád dokola. Nohy jsem měla poškrábané od malých, nízkých větviček, a na koleni se mi rýsovala pořádná modřina od zakopnutí o kámen.

"Jasně, že víme, jen už je to dlouho, co jsme tu nebyli." Ujišťovala mě Paige, které jsem nevěřila ani jedno slovo.

Po dalších pár minutách jsme však v dáli uslyšely hlasy, přesvědčující nás, že se blížíme do destinace, nakonec se před námi objevilo i to jejich 'místečko'.

Dřevěná chata v zachovalém stavu zářila v temném lese, kolem ní stály jen vysoké stromy. Působila by docela klidně, kdyby jí na atmosféře neubírala hudba a smích lidí uvnitř.

"To vám to trvalo." Mile nás přivítal už trochu podnapilý Zack, obejmul pár z nás kolem ramen a táhl do prostoru.

"Vy jste začali bez nás." Odfrkla si Paige a vytrhla lahev s alkoholem poblíž sedícímu Tylerovi, potom se usadila vedle a spokojeně cucala její obsah.

"Sorry holky, ale skoro jsme mysleli, že nepřijdete." Omluvil je Liam.

Rozhlédla jsem se po prostoru a všimla jsem si Kaie, který se náramně bavil, věděla jsem už od první chvíle, že ke klukům zapadne jak poslední puclík do skládanky. Přisedly jsme si k nim na zem do kroužku a rovnou nám přistály do ruk flašky s všemožným alkoholem. Nevěřila jsem tomu, že mě někdo donutil pít, natož už třetí den v kuse. Připadala jsem si jak na nápravném táboře, jenomže místo napravování k lepšímu to bylo naopak.

Pohlédla jsem na etiketu skleněné lahve, kterou jsem svírala v rukou, oznamovala mi, že je to nějaká Ruská vodka s šedesáti procenty. Naproti mě se nacházel Chris, který okupoval stejný nápoj jako já, ovšem ten to do sebe klopil jako čaj, to mě přesvědčilo, že to tak hrozné nebude, ovšem to, jak se mi to vrátilo hned skoro zpázky mě přesvědčilo o opaku. Zbývalo jen doufat, že po tomhle neoslepnu.

"Tak a kdopak nám tady roztočí flašku?" Řekl Aron a projel všechny pohledem, nakonec ji dokutálel ke mně. "Tady máš Sireno, ty jsi to minule tak hezky rozjela." Chytla jsem lahev a nechápavě se na něj koukla, došlo mi, že jsem se vlastně pořád nedozvěděla, co se tu noc odehrálo, teď to však nebyl čas řešit a prostě jsem ho poslechla a roztočila ji, párkrát se otočila kolem své osy a zastavila se u mě. Nevadí, řekla jsem si a chtěla s ní zatočit znovu, když mě přerušil Tristan.

"Když točíš flaškou a zastaví se u tebe, tak si musíš dát nějaký kus oblečení dolů." Vychrlil jak kdyby si to na místě vymyslel.

"Takový pravidlo jsem teda ještě neslyšela." Donutilo mě to se zamračit, nebudu se tu přece svlékat jen tak.

"Pravidla jsou pravidla" Trval si za svým a dostalo se mu podpory i od ostatních.

Když se snažil být chytrý, tak budu i já. Skopla jsem ze sebe jednu botu. "Boty se počítají za jedno." Namítl Chris s úšklebkem a bylo jasné, že mě chce jen naštvat, proto hned jak jsem si zula i druhou botu, vrhla jsem ji přímo po něm. Jeho rychlé reflexy ho však zachránily a vyhnul se, potom se mu na tváři znovu vytvořil úsměv, tentokrát však vítězný. Já točila dál, dokud se jako naschvál nezastavila flaška zase u mě. No tak budu i bez ponožek.

Flaška se točila a lidi dostávali různé peprné otázky i bláznivé úkoly, naštěstí se mi už nějakou tu chvíli vyhýbala, dokud se zase nezastavila na mě. Nasucho jsem polkla a čekala na svou smrt, věděla jsem, že ze Zacka nic normálního nikdy nevypadne.

Zeširoka se na mě usmál a já počítala poslední sekundy do konce mého krátkého života. "Takže Sirenko moje milá, zlatá. Budeš si přát pravdu nebo se ti více zamlouvá úkol?" Zeptal se mě se značnou ironií v hlase.

"Radši pravdu." Rozhodla jsem a modlila jsem se pro otázku typu oblíbená barva, to jsem se ale hodně zmýlila.

"Tak dobře, jak si dáma přeje." Odvětil a na chvíli se zamyslel.

"S kým z této místnosti by ses nejradši vyspala?" Všichni přesměrovali pohled na mě a vyčkávali odpověď.

"S nikým?" Odpověděla jsem nejistě.

"A kdybys musela?" Nadzvedl jedno obočí.

Rozhlédla jsem se po všech v místnosti a zamyslela se.

"A co když nechci odpovědět?" Podívala jsem se zpět na Zacka.

"Pak musíš dát dolů dvě věci z oblečení a vypít čtyři panáky vodky, ale klidně řekni, že jsem to já, nemusíš se stydět." Mrknul na mě a já ho v tu chvíli nenáviděla.

S hlasitým povdechnutím jsem se narovnala a začala si svlékat triko, potom jsem však přemýšlela jak dál, i přes to, že bych nebyla sama, nechtěla jsem tu sedět celá odhalená. Nakonec přistály na zemi i moje kraťasy, doprovázené s jásotem kluků.

"Radši mi podejte tu vodku." Naštvaně jsem jim rozkázala a Tristan mi ji se strachem ihned podal. Myslím, že v tu chvíli ze mě šly blesky, tornáda a zemětřesení.

Rozlila jsem svou vodku do čtyř různých skeniček a rychle je za sebou vypila. Zašklebila jsem se nad tou hroznou pachutí a dalo mi hodně zabrat, abych tu tekutinu udržela alespoň chvíli v sobě.

Když jsem si byla jistá, že nevyvrátím vše, co jsem snědla za poslední tři roky, tak jsem se odvážila pohnout. Byla to chyba. Ihned jsem vyběhla z chatky a snažila se to vydýchat. To se mi naštěstí podařilo a já si až teď všimla, že je už se stmívá? To jsme tam byli až tak dlouho?

Čas utíká rychle, když se člověk baví a s hudbou a lidmi, co mám ráda ještě rychleji, vlastně to dávalo smysl.

"Jsi v pohodě?" Zeptal se někdo za mnou a já slyšela, jak se jeho kroky přibližují.

"Jo, jsem." Zalhala jsem a sedla si na pařez s hlavou v dlaních, Chris po mě hodil oblečení, které jsem ještě před chvilkou ze sebe shazovala a nezapomněl ani na boty, v tuhle chvíli jsem za něj byla opravdu vděčná.

"No to vidim." Zasmál se a dřepnul si ke mně. Chvíli ani jeden z nás nic neříkal, možná protože nikdo neměl ani co říct.

"Pojď, něco ti ukážu." Prolomil ticho a pomohl mi se dostat zpátky na nohy. Chvíli jsem stála a snažila se získat rovnováhu. Cítila jsem, jak mi ten vypitý alkohol už spoupá do hlavy a já začala vidět trochu rozmazaně, nepřidávala tomu ani ta tma a moje nohy se motaly jedna přes druhou, občas jsem si všimla nějaké větve či kořenu, až když byl těsně u mé nohy.

"Počkej, však je ta diskotéka." Zamumlala jsem zmateně, snažíc si vzpomenout, jestli je vůbec dneska.

"Ve vedlejší vesnici začalo hořet z toho tepla a museli vypnout proud, schytal to i tábor, to sis nevšimla, že svítíme mobilama?" Díval se na mě jak na naprostého idiota, ale já byla docela ráda, že nějak vnímám, natož abych si všímala věcí okolo.