6. Kapitola

2.6K 113 1
                                    

Paprsky slunce doprovázeny ukrutným vedrem mě donutily otevřít oči. Podívala jsem se na hodinky, které prozrazovaly, že bude brzy čas na budík. Když jsem hodinky odkládala, omylem mi ale vypadly z ruky a udělaly menší ránu. Porozhlédla jsem se po chatce, jestli jsem někoho nevzbudila, i přes to, že se mělo za chvíli vstávat, nechtěla jsem se vypořádávat s protivnými holkami, protože jsem je připravila o pár minut spánku.

Naštěstí byl vzduch čistý, jediná Zoe se na mě koukala nazpátek, ta měla však v ruce telefon se sluchátky, což naznačovalo, že je vzhůru déle než já.

"Co nám to tady rachotí." Zašklebila se na mě a já po ní hodila svého plyšáka. Zoe reflexně chytila moji růžovou lamu a obratem ji vrhla po mně. Já bohužel po probuzení tak rychlé reflexy nemám, takže mě strefila přímo do obličeje.

"Také ti přeju dobré ráno." Zaúpěla jsem a snažila se vyhrabat z horní postele.

"Máme chvíli času před snídaní, neskočíš se mnou do sprch? Nemůžu vystát smrad kouře v mých vlasech." Přikývla jsem a šla jsem hledat své hygienické potřeby, to se mi podařilo dříve jak Zoe, protože měla klasicky poházené věci všude okolo.

Vyšly jsme z chatky a mě do nosu uhodil čerstvý vzduch letního rána, všude byl klid a ticho, očividně jsme byly jediná ranní ptáčata zde na táboře.

Vešly jsme do umýváren, kde první místnost byla se záchody a umyvadly, napojená na místnost s dohromady osmi sprchami. Na to, jak velký počet lidí zde pobývá, osm sprch je až moc málo, naštěstí mají alespoň kluci svoje vlastní koupelny. Na nic jsem nečekala a vlezla rovnou do sprchy, překvapilo mě, když jsem na pokožce ucítila teplou vodu namísto standardní ledové.

"Tak co Siren, padnul ti do oka nějaký z kluků, co jsem ti včera představila?" Ozvalo se z vedlejší kabinky a já se musela zamyslet.

"Teda pokud na tebe doma někdo nečeká." Dodala s nejistotou. "A vlastně i z holek, může se ti líbit kdo chce!" Začala už úplně panikařit a mě to dovedlo ke smíchu.

"Doma na mě nikdo nečeká, ani holka, ani kluk. I když tedy preferuji jenom kluky." Zasmála jsem se a snažila jsem se jí uklidnit.

"V tom případě zpět k první otázce." Urgovala moji odpověď a já cítila její zvědavost až sem.

"Nevím, jestli úplně padl do oka, ale musím říct, že je až nezákonné, jak jsou tady atraktivní lidé." Stále jsem se vyhýbala otázce.

"Proto to tady tak zbožňuji, nejlepší místo na hledání letní lásky a popřípadě zalepení zlomeného srdíčka." Konstatovala.

"Abych řekla pravdu, zaujal mě Zack, líbilo se mi, jak je sebevědomý, oslovil mě i Tristan, vypadá zábavně. Ale musela bych je poznat víc, včera jsem s nimi prohodila maximálně dvě slova. Asi bych měla zmínit i Chrise, sice vím, jaký je, ale není fér, že ten kluk vypadá doslova jako polobůh!" Zcela upřímně jsem jí odpověděla, nemělo cenu lhát a věřila jsem, že si to nechá pro sebe.

"Holka, tak ty máš typ. Zvládla jsi vyjmenovat největší táborové kurevníky, kluky, proslulé lámáním srdcí chudáků holek, které si namotali. Každá holka, co sem jezdí už déle s nimi má svou zkušenost, hlavně tedy s Chrisem, ten má opravdu nějaké kouzlo." Tak tahle odpověď se mi vůbec nelíbila, jak by se mi mohli líbit takoví kluci, když já jsem úplný opak. Možná bych se měla zaměřit třeba na Seana, ten vypadal, že na holku nikdy skoro ani nepromluvil.

"A kdo zachytil tvoji pozornost?" Oplatila jsem jí otázku, přece nebudu jediná, kdo tady bude trpět.

"No u mě je to každý rok to samé, líbí se mi Thomas, letošní kapitán mého týmu. On je prostě hrozně hodný a milý a přijde mi nanejvíc roztomilé, jak je stydlivý." Rozplývala se nad ním Zoe, mezitím co jsem pátrala v paměti, jestli jsem ho vůbec stihla zaznamenat.

Summer Camp Kde žijí příběhy. Začni objevovat