Summer Camp

15. Kapitola

"Neboj Sireno, to zvládneš." Podpořila mě Paige a položila mi ruku na rameno, já se na ni místo odpovědi usmála, avšak jsem si byla jistá, že nejistotu v mých očích nepřehlédnula.

Rozhlédla jsem se po bojišti, kde se teď nacházela spousta lidí a snažila se vymyslet taktiku, jak to úplně neprohrát. Sice byla pravda, že nebudu všem na očích jako dvoumetrový Chris, ale aby si mě nevšimlo tolik lidí bylo nemožné.

Po chvíli byli všichni rozprostření a promícháni mezi sebou, přesto díky odlišným barvám vybavení šlo lehce rozpoznat, kdo je s kým v týmu.

Hra odstartovala a mě se zmocnila panika, nevěděla jsem, jak začít, proto jsem se ze začátku schovávala, dokud se pár lidí nevystřílí a tím se sníží jak obrana, tak i jejich pozornost na vlajku.

Vypadalo, že je vzduch čistý, tak jsem přebíhala mezi stromy, abych stále zůstala alespoň trochu maskovaná, dokud jsem se nekrčila za posledním keřem, dál už byla jenom volná plocha, nikdo však nebyl v dohledu, takže jsem se rozběhla jak o svůj život. Popadla jsem vlajku a snažila se nenápadně utéct, dokud soupeřící tým nevyšel z jejich schovek a nezačal po mně střílet.

Ozval se první výstřel a hned na to se spustila vlna ran. Zatím jsem na sobě žádnou skvrnu, která by značila, že jsem byla trefena, nenašla. Už jsem byla skoro v půlce, když jsem ucítila lehkou bolest v oblasti lýtka, během mého sprintu jsem se na svou nohu podívala a byla tam velká růžová skvrna, nenechala jsem se tím rozptýlit a běžela dál.

Utíkala jsem, co mi síly stačily a už jsem se čím dál více přibližovala k naší bázi. Stačilo jen pár metrů, dokud mě nezasáhla další střela tentokrát do ramene. Moje zvědavost mi nedala a ohlédla jsem se na střelce, byla to Megan. Megan, která byla v mém týmu a vypadala nanejvíc spokojeně.

Jen ať se raduje, já radost sdílela, protože i přes její ubohý pokus vyřadit mě ze hry, jsem vlajku vítězně zapíchla do provizorního kroužku, značící naši bázi. Dokázala jsem to.

Ucítila jsem lehký náraz a nechápavě zamrkala. Byla to Paige, která na mě doslova skočila s celým týmem v patách.

"Čekal jsem lepší výkon." Ozval se kdo jiný než Chris za mými zády, ale jeho tón tentokrát nebyl nadřazený, nemyslel to vážně.

Otočila jsem se a spatřila jeho zářivý úsměv a rozevřené ruce ve znamení, že chce obejmout. Oplatila jsem mu úsměv a šla ho obejmout, jak chtěl.

"Měla jsi pravdu, celou dobu na mě všichni koukali, jako by čekali, že budu zloděj já. Sestřelili mě v první sekundě." Dal mi za pravdu.

"Jsem prostě skvělá, no." Zasmála jsem se.

Momentálně ležím na posteli a pozoruji strop. Ani nevím co mě na něm tak zaujalo, ale prostě mám potřebu ho pozorovat. Čtu si vyznání lásky, vzkazy a podobné věci, některé už časem vybledlé, jiné vypadaly, že tam dlouhou dobu nejsou.

"Holky, co je to?" Ukázala jsem prsem na nějaký seznam a čekala, než se dosápou ke mně na postel.

"To nevím, já v téhle chatce bydlím poprvé a ostatní asi taky." Pokrčila rameny Lucy a zkoumala ten samý text.

"Jsou tu jména kluků z našeho oddílu, tady je Zack, Jake a Caleb." Poukázala Zoe.

"Tady je Tristan, Aron a Liam." Hulákala na nás z druhého konce postele Paige.

"Hele, jsou tu i datumy a nějaký další čísla." Přejela jsem prsty po nerovném povrchu stropu.

"Myslíte si, že to je-" Odmlčela se Zoe a vykulila oči.