Summer Camp

3. Kapitola

V noci jsem se probudila, protože bylo hrozné horko. Do chatky prosvítaly úplňkové paprsky, proto bylo dobře vidět. Podívala jsem se na své hodinky, které ukazovaly pár minut po dvou hodinách ráno.

Porozhlédla jsem se po chatce. Holky klidně spaly, občas nějaká lehce zachrápala, nechtěla jsem je budit. Rozespalá jsem ve svém pyžamu alá tátovo staré triko a kraťasy, vylezla z postele. Nenapadlo mě nic jiného, než se projít po táboře. Věděla jsem, že je to po večerce zakázané, ale v celém areálu nebyla ani noha, tím pádem mě nemohl nikdo nachytat. Vklouzla jsem do svých žabek a namířila si to ven.

Procházela jsem mezi chatkami, když jsem zahlédla, že se ze zadu poslední chatky vychází kouř. Plně rozhodnutá jsem se vydala k chatce číslo padesát podívat se, co je zdrojem kouře. Už jsem byla pár kroků od chatky, když jsem ucítila silný zápach cigaret, "To jsem si mohla myslet." Zasyčela jsem a protočila nad tím očima.

Ale na zvědavosti mi to neubralo.

Obešla jsem roh chatky, ale když jsem uviděla Chrise, jak se opírá o dřevěnou chatku, otočila jsem se a chtěla jít zpět, jenomže když jsem došlápla na zem, praskla podemnou větvička a upoutala jeho pozornost. Tmavovlasý kluk se na mě otočil.

"To jsem si myslel, že alespoň v noci mě tady holky nechají na pokoji." Zasmál se, ale ani se na mě neotočil.

"Promiň, jen mě zajímalo, jestli se tu něco neděje." Špitla jsem, ale v duchu se zabíjela za to, že jsem se nepřevlékla do něčeho jiného než jsem měla teď na sobě.

"Co tu děláš takhle pozdě v noci ?" Zeptal se, ale znělo to, že se opravdu zajímá.

"Nemohla jsem spát, tak jsem se šla projít." Odpověděla jsem pravdu. "Spíš co tu děláš ty?"

"Zkus hádat, můžeš dvakrát." Odpověděl už lehce podrážděně a očima poukázal na zapálenou cigaretu v jeho ruce, z které pořád vycházel dým. Já si v duchu dala nejmíň pět facek za tuhle hloupou otázku, ale nic jsem neřekla, pouze jsem přikývla.

"Dáš si?" Zeptal se a natáhl ke mně ruku s krabičkou cigaret. Nabídku jsem ihned odmítla, cigaretu jsem sice nikdy neměla, ale zkoušet nové věci právě teď opravdu nebudu.

"No, já tě tu nechám." Začala jsem se otáčet k odchodu, protože už jsem mu neměla co říct a chtěla jsem se vyvarovat trapnému tichu. Ani výmluvu pro odchod jsem se nesnažila vymyslet.

"Počkej." Udělal pár kroků ke mně a chytl mě za zápěstí, což mě donutilo se otočit zpátky na něj. Pozdvihla jsem obočí, i když kvůli stínu chatky to asi stejně neviděl a čekala jsem co z něj vyleze.

"Předej mi kapitána týmu." Rozkázal mi a já se zamračila. I přesto, že jsem o tu pozici nestála, vzdávat se jí stejně nebudu, navíc neuměl ani poprosit.

"Je mi líto, ale kapitán jsem já. Měl jsi mít při výběru více štěstí." Řekla jsem pevným hlasem, i když mě lehce vykolejovalo, jak blízko u mě stojí a že mě stále drží za zápěstí. Pořád je to přece cizí člověk a já si nemůžu být jistá, jestli mi náhodou něco neudělá.

"Tohle ale není prosba, jmenuj mě kapitánem týmu, jinak toho budeš litovat." Procedil mezi zuby a mé zápěstí v jeho ruce ještě více zmáčkl. To už se ve mně probouzela panika. Hodně paniky.

Stále jsem se ale snažila vypadat v klidu. "Jak jsem řekla, kapitán jsem já." Prskla jsem na něj nazpět. Zaráželo mě, jak rychle změnil náladu, zvlášť když tohle naše večerní setkání začalo docela přátelsky, na nic jsem však nečekala a snažila jsem se mu vymanit ze sevření, avšak marně.