Summer Camp

4. Kapitola

"Start!" Zakřičel Eliott když střílel ze startovací pistole. Celý tábor začal fandit a křičet jména či barvy týmů, i mé jméno a růžovou barvu jsem občas zaslechla.

Na nic jsem nečekala a běžela k bazénu, kde na mě čekala loďka, avšak jsem do ní neskočila, zastavila jsem na kamenném kraji bazénu. Dodržela jsem první pokyn a snažila se vztyčit vlajku na stožár, po chvíli se mi to povedlo a já se otočila a udělala pár kroků od bazénu.

"Co děláš, musíš to přeplout Sireno!" Zaslechla jsem někoho z našeho týmu a jen jsem se zasmála, to si myslí, že už jsem to vzdala?

Náhle jsem se otočila zpět čelem k lodičce, byla jsem od ní pár metrů, přesně kolik jsem potřebovala. Ještě jsem se rychle rozhlédla, abych zjistila, jak na tom jsou i ostatní. Někteří už vypluli, jiní měli vlajku už skoro nahoře, a pak tam byla Megan, která byla z nějakého důvodu ve vodě.

Rozběhla jsem se naproti lodičce a skočila do ní, tím jsem nabrala rychlost na vyplutí a mohla začít rukama pádlovat. Bylo to těžší, než jsem si myslela, zvlášť když byla voda tolik rozvlněná, avšak jsem do toho dala všechnu sílu, co jsem měla. Zkontrolovala jsem i 'piráty', kteří po nás házeli koule, naštěstí jsem měla výhodu, že jsem měla pozici veprostřed, tím pádem museli házet daleko a přes ostatní soutěžící. Bylo dobře, že jsem je zkontrolovala, protože jsem včas postřehla kouli, mířící přímo naproti mému obličeji. Rychle jsem sklonila hlavu a všimla si, že dopadla kousek ode mě do vody, v rychlosti jsem jí čapla, třeba se mi bude ještě hodit.

Pět lidí byli přede mnou, někteří už i skoro u bójky, která byla asi dva metry před kamenným krajem bazénu. Všimla jsem si však, že mají problém otočit loďku kolem bójky, aby se mohli vrátit zpět. V tu chvíli mi cvakl bezvadný nápad.

Dopádlovala jsem k bójce, ale místo toho, abych se zdlouhavě otáčela s celou lodičkou kolem bójky, plavala jsem dál.

Zase se ozval můj tým, který musím říct, ve mě vkládal velice málo důvěry. Samozřejmě, že se mi jen tak nevykouřilo z hlavy, co mám vlastně dělat, upřímně mě trošku naštvalo, že mě až tak podceňovali.

Na přemýšlení o týmu však nebyl čas, doplavala jsem s loďkou na kraj bazénu. Postavila jsem se z kleku na nohy a natáhla jsem ruku na kraj bazénu, abych s jeho pomocí otočila rychle loď. Bylo mi jasné, že tohle asi nebyl úmysl hry, avšak Eliott nic nezakázal, tím pádem to nemohlo být proti pravidlům. Pouze jsem doufala, že mi tento plán vyjde a získám si čas.

Po přetočení jsem se ještě pořádně odrazila od stěny a plula zpět, byla jsem třetí, spoustu lodí jsem totiž minula u bójek. Modrá loď, která byla těsně přede mnou se mi snažila uplavat ze všech sil, avšak marně, když jsem ji míjela, nemohla jsem si pomoct a vítězně jsem se usmála na asi o pár let mladší holčinu, která mou radost nesdílela.

Teď mě od vítězství dělila jen poslední loď černého týmu, kterou jsem také doháněla víc a víc, všimla jsem si také, že jsem zaujala 'piráty' a tím víc na mě mířili jejich střely.

Od černé lodi a jejího kapitána jsem se nacházela jen pár metrů, avšak kraj bazénu mu byl blíž a nebyla možnost, že bych je stihla dojet. Začala jsem se smiřovat s druhým místem, dokud mi něco nenarazilo do nohy. Byla to přesně ta kulička, kterou jsem pár chvil zpět vylovila z vody. Tohle byla moje šance na vítězství. Věděla jsem, že jí nemohu doplavat, ale mohla jsem se k ní dostat alespoň na dostřel.

Počkala jsem si, až doplavala přímo ke kraji, její kapitán se snažil postavit a to byla moje chvíle. Klekla jsem si a našla stabilitu, napřáhla jsem se a kuličku vypustila z ruky. Teď už jsem se jen mohla modlit.