Summer Camp

13. Kapitola

Než začnete všichni číst, chtěla bych vás poprosit, abyste hlasovali pro tuto, předchozí i následující kapitoly pomocí hvězdičky v levém rohu. Pomůžete tak příběh zviditelnit pro více čtenářů.

Samozřejmě jsem ráda za veškeré komentáře nebo nové followery mého účtu. Budu také vděčná, když mi dáte zpětnou vazbu jak se vám kniha líbí, jaké postavy jste si oblíbili nebo třeba i myšlenky a nápady, co bych mohla do příběhu zakomponovat, pokud se stydíte, můžete mi poslat i soukromou zprávu!

Taky nezapomeňte sledovat updaty na mém profilu v konverzacích, kde několikrát do týdne píšu novinky o příběhu a informace o nových kapitolách.

Díky <3

- notsokitty

__________________

"Vstávej Am, jinak přijdeme pozdě!" Cloumala se mnou Lucy ze strany na stranu.

"Už dost, jsem vzhůru!" Se zívnutím jsem se posadila na postel a protáhla si záda a ruce.

"Kolik je vůbec hodin?" Optala jsem se a pořád žmourala v rozsvícené chatce.

"Půl dvanácté." Ozvala se ospalá Zoe ležící pořád ještě pod peřinou.

"Vždyť stíháme, máme ještě půl hodiny!" Vrhla jsem rozzlobený pohled na Lucy a ta se omluvně usmála.

"To víš, Paige potřebuje vypadat vždy dobře, i kdyby kvůli tomu neměla jít spát." Protočila očima.

"Tobě se to chce potom odličovat?" Nadzvedla jsem jedno obočí.

"My potom půjdeme ještě spát?" Zasmála se Paige.

"A co chceš dělat těch zbylých sedm hodin?" Zeptala jsem se.

"Něco by se našlo." Odvětila Paige. "A teď šup, namalujeme se všechny, nemůžu přece zářit jenom já." Naléhala.

Když se ani jedna z nás nehla, tak se mě snažila doslova vykopnout z postele, radši jsem si ale ušetřila pád a sama slezla.

V zápětí pobrala všechnu kosmetiku co našla a začala mi ji patlat na obličej.

"Přestaň! Budu vypadat jak klaun!" Zamručela jsem a snažila se vyhýbat Paige i štětci v její ruce, ta mi radši chytla hlavu a pokračovala dál.

Až bylo dílo hotové, tak mi podala zrcátko, abych se na sebe podívala. Byl to nezvyk, já si na sebe dávám jen řasenku a korektor, při zvláštních příležitostech i linky, ale teď jsem si připadala jako barbie.

"Co na to říkáš?" Hrdě se na mě usmívala.

"Že koukám na ztracené dvojče Megan." Sarkasticky jsem odpověděla, možná bych byla i trochu milejší, kdybych se právě nevzbudila.

"Dobře, nevadí, tak já ti to předělám." Přátelsky se usmála a já kývla.

Druhý pokus byl o mnoho lepší, vypadala jsem skoro i normálně, jen jsem stále nechápala, že se musím na to setkání líčit, však tam jen půjdeme, řekneme jim naše požadavky a vrátíme se zase do postele. Paige jsem poděkovala a ona šla trápit další z holek.

"Kde je vlastně Sarah?" Zarazila jsem se. Její postel byla prázdná a ani si nepamatuji, že by se sem večer vracela.

"Kdo ví, já ji neviděla už od toho zápasu s tebou." Paige pokrčila rameny s nezájmem a radši věnovala pozornost obličeji Zoe.

"Holky vedle mají volnou postel, tak je asi tam." Konstatovala Lucy.

"Jenže tam je teď ta nová Ariel." Připomněla jsem.