Summer Camp

24. Kapitola

Vyrazila jsem směrem místo, kam mě Chris zavedl. Teda hned po tom, co jsem si uklidila kartáček do chatky. Spát se mi nechtělo, bylo moc teplo, únava mě přešla a myslím, že by mě můj mozek týral tak, že by mě spát nenechal. V půlce cesty jsem se ale zastavila, došlo mi, že bych tam mohla Chrise potkat, otočila jsem se na podpatku a kráčela znovu k táboru.

Usadila jsem se na houpačku, nacházející se na dalekém kraji tábora a vzhledem k tomu, že je to daleko od diskotéky, tak jsem si byla jistá, že mě tu nikdo nebude hledat, přesto jsem zahlédla siluetu blížící se ke mně.

Bylo mi úplně jedno, kdo to byl, jen jsem se modlila, aby to nebyl Chris, na toho jsem náladu opravdu teď neměla, dokonce bych byla i radši, kdyby si vedle mě na houpačku položila Megan svůj silikonový zadek. Možná už mi štěstíčko začalo přát, protože vedle mě usedl Tristan.

"Čauky." Mile jsem ho pozdravila a prohlédla jsem si ho. V měsíčním světle se leskly jeho rozcuchané, světle hnědé vlasy. Volné, roztrhané džíny sahaly skoro až na zem a stejně barevné triko nějaké zbytečně předražené značky mu obepínalo hruď.

Vlastně mu to docela slušelo, byl sám o sobě hezký i milý, ale stejného charakteru jako Chris - zkráceně velký playboy a sukničkář. Co ale vždy upoutalo mou pozornost na něm a musím se přiznat, že i právě teď to hypnotizuji pohledem, jsou jeho svalnaté ruce, které zakrývají rozsáhlá tetování. Někdo by si řekl, že je to moc a vypadá spíše jak počmáraná lavice ve škole, mně se to však k Tristanovi hodí, vypadá s tím zkrátka neodolatelně. Na druhou stranu chápu, že je děvkař, může si vybírat, tak proč zůstat jen s jednou, že?

"Ahoj." Usmál se na mě a odhalil mi tím zářivě bílé, rovné zuby. Musel si všimnout, jak si ho prohlížím, ale nic mi na to neřekl. Ani žádný vtípek, který si většinou neodpustí.

"Co tě přivádí do těchto dalekých, zapomenutých krajin, když můžeš být s ostatními?" Zeptala jsem se ho se zájmem. Měl by někde v chatce dělat společnost dívce a ne tady trčet se mnou, vždy při diskotékách je k tomu podle mého názoru nejlepší příležitost.

"Když ono je to tam naprd, když nejhezčí holka odtamtud odešla." Dělal, jako kdyby mi právě nezpůsobil několikanásobný infarkt a díval se na noční oblohu posetou hvězdami. Tak tohle budu rozdýchávat hodně dlouho.

"Megan odešla? Jaká to smůla." Škárlila jsem ho a hrála smutnou.

"No bohužel, někam s Chrisem." Snažil se mě tím naštvat, ale já se nenechala. Navíc jsem přesně věděla, proč spolu odešli.

"To zamrzí." Pokrčila jsem rameny a zasmála se, dělala jsem, jako kdyby mě Chris nezajímal, ale popravdě asi zajímal víc, než by bylo zdravé. Prostě jsem se chovala jako malé dítě.

"Jen si z tebe dělám srandu." Chytl mě kolem ramen a mě uhodila do nosu jeho dokonalá vůně drahé voňavky smíchané s cigaretami.

"Však já vím." Obejmula jsem ho a dál nasávala jeho vůni. Chvíli jsme tam takhle byli, dokud jsem se neodtáhla.

"Dneska je opravdu krásně." Usoudila jsem a kochala se výhledem na hvězdnaté nebe.

"Pojď, půjdeme někam." Zvedl se a natáhl ke mně potetovanou ruku, kterou jsem přijala a vyběhli jsme na druhý konec tábora, kde jsme se usídlili u Tristana na chatičce.

"Tady je moje láska." Vytáhl z kufru obrovskou, zelenou láhev a zamilovaně se na ní díval.

"Becherovka?" Řekla jsem nejistě a přeměřovala lahev pohledem. Měla jsem obavy, že mé to donutí vypít, protože ta ďábelská nádoba v sobě měla tak sedmdesát litru alkoholu a byla velká skoro jako já.

"Kočička se vyzná." Mrknul na mě.

"Umím číst etiketu no." Zasmála jsem se a on skočil ke mně na postel, která kupodivu zůstala stát. Během vteřiny Bechera otevřel a už mi to vnucoval, nakonec jsem to vzdala a napila se.

"No tak to je hnus." Zamračila jsem se a vrátila mu to ihned zpátky. Jenom jsem sledovala, jak se mu ma tváři vytváří úsměv, který přešel v hysterický smích.

"Měla...ses v-idět." Dostal ze sebe přes smích, který ještě neustupoval, naopak to vypadalo, že se smál ještě více, tedy pokud to vůbec šlo. Sledovala jsem ho s mírným úsměvem a dívala se na jeho šťastné oči plné veselých jiskřiček, které mu tam doslova zářily.

"Nojo, dělej si ze mě srandu." Protočila jsem očima a lehce mu strčila do ruky, na kterém se mezi ostatními vyjímalo právě jedno tetování.

"Proč sis to nechal vytetovat?" Přejela jsem prsty po jeho paži a sledovala tmavé obrazce vyryté v jeho kůži. Mou pozornost upoutala hlavně zvadlá růže, která byla asi největší z nich, byla vážně povedená.

"To má obrovský význam, připomíná mi to jednu chvíli, když jsem byl malý." Řekl s naprostou vážností v hlase, asi to nebyla dobrá vzpomínka, nechtěla jsem se v tom šťourat, ale nedalo mi to.

"Vážně?" Přestala jsem mu zkoumat ruku a podívala se mu do hnědých očí. Teď jsem vážně doufala, že jsem nenarazila na nějaké citlivé téma, které by ho nějak rozhodlo nebo rozesmutnělo.

"Ne, jen se mi to líbilo." Vyprskl smíchy a já na něj vrhla pohled typu jestli to myslí vážně. Já už se připravovala, že se mu tady budu omlouvat celý večer a on si dělal srandu? Je normální?

"To fakt? Já se tady modlila, abych ti nepřipomenula nějakou tragickou událost z dětství a ty si děláš srandu?" Rozhodila jsem rukama a začala se smát taky.

"Ještě si dej, sluší ti, když jsi uvolněná." Podal mi znovu zelenou lahev a já ji přijala. Zanedlouho jsme byli na suchu, poslední zbytky tekutiny jsem vypila na ex, netuším jak, někde se to prostě ve mně zlomilo a já tady začala nasávat jako moucha.

S nabývajícím alkoholem už můj mozek přestal nadobro pracovat a já nevěděla, co dělám. Najednou pro mě byl Tristan středem vesmíru, nejhezčí kluk na světě. Naše tváře byly k sobě tak blízko, že by se mezi nás nevešel ani list papíru, přesto jsme si navzájem hleděli do očí. Rty byly těsně u sebe, až jsem tu mezeru mezi námi nevydržela a spojila je. V tu chvíli se zastavil čas a vnímala jsem jenom nás dva.

"Tristane, nemáš-" Otevřely se dveře a já jsem od sebe Tristana v reflexu ihned odstrčila. Obrátila jsem se ke dveřím a tam nestál nikdo jiný než námi milovaný Chris. V jeho tváři byl poznat vztek ale i lítost. Nic dalšího neřekl, otočil se a vyšel rychlým krokem ze dveří, ty za následně sebou hlasitě zabouchl.

"Ups." Zasmála jsem se, ale někde uvnitř mi to bylo líto. Nedokázala jsem zpracovat, co se právě stalo a nechtěla jsem. "Kde jsme to byli?" Naklonila jsem se k němu, ale on se odtáhl.

"Hele, tohle není správný." Koukl mi do očí a já jemu. Místo jiskřiček tam teď byla jen lítost. "Až budeš střízlivá, můžeme klidně pokračovat, ale teď ne."

"Fajn." Naštvaně a hlavně nemotorně jsem se zvedla, šla jsem ke dveřím a zmizela v nich stejně jako Chris.