Summer Camp

1. Kapitola

"Slečna Shaw" uslyším své jméno a jdu směrem k paní Williams pro své vysvědčení. Podám jí rudou růži a jdu si sednout s vysvědčením na své místo. Učím se velmi dobře, učitelé mě mají rádi a mě učení baví, proto mám samé jedničky. Jsem ve druháku na střední. A i když se zdá všem učivo těžké, mně to vůbec nepřijde.

Zazvoní zvonek a já si sbalím své věci. Když jdu směrem k východu školy, zastaví mě nadávka směrovaná ke mně. Ohlédnu se a vidím Carly Davis se svým typickým úšklebkem. Otočím se a snažím se nevšímat si jí. Rozběhnu se k východu a slyším jenom její pisklavý smích.

Po cestě si pustím písničky do sluchátek a jdu pěšky domů. Škola je od mého baráku deset minut a i přesto, že k nám jezdí každou chvíli autobus, já se radši projdu, krásně to vyčistí hlavu.

Po příchodu domů mě přivítá moje border colie Max, který šťastně vrtí ocasem. Věci na tábor už mám sbalené a proto jsem se rozhodla, že si půjdu s Maxem zaběhat.

Po dvou hodinách běhání jsme se s Maxem vrátili domů, kde už mě rodiče čekali. Osprchovala jsem se a našla nějaké nositelné oblečení ve skříni, protože jsem měla většinu už sbalenou v kufru.

Navečer jsem se rozloučila s Maxem a vyrazili jsme na tábor vzdálený asi hodinu odsud.

Projížděli jsme krajinou, když jsem při cestě zahlédla ceduli s názvem tábora, na který právě jedu. Po chvíli cesty jsme projeli starým dřevěným mostem a byli jsme na místě. „Už jsme tady." řekla mamka a usmála se na mě jejím krásným úsměvem, který jsem se jí snažila oplatit, avšak marně, protože jsem měla tak sevřený žaludek, že to prostě nešlo, kdo ví, co mě tu vlastně bude čekat.

Společně jsme vystoupili a rodiče mě šli zaregistrovat, zatímco já jsem měla co dělat, abych se udržela na nohách. Po chvíli jsem to už trochu rozdýchala a šla se s mým celkem velkým, černým kufrem kouknout po rodičích. Po cestě jsem zahlédla pár, líbající se za chatkou. Rychle jsem odvrátila pohled a zrychlila krok, asi se tu lidi vítají trochu blízce. Když jsem zahlédla své rodiče ulevilo se mi a spěchala jsem už za nimi.

„Sireno, tohle je Eliott, patří mu celý tábor. Je to můj kamarád už od dětství." Řekl taťka a vysoký, postarší, usměvavý muž mi podal ruku, kterou jsem s úsměvem přijala. "Doufám, že nebudeš jako tvůj táta v mládí, to bych tě poslal už preventivně zpátky domů." Zavzpomínal na jejich zážitky.

Nechala jsem se tam rodiče s Eliottem bavit a sama jsem vyrazila na chatku číslo třicet, která mi bude dělat tři týdny domov. Cestou jsem se přemlouvala, jestli tam mám vůbec jít nebo jestli radši počkám na rodiče. Ze svých myšlenek jsem se probrala, až když jsem stála před starou dřevěnou chatkou. Otevřela jsem dveře a všimla si čtyř zvědavých pohledů. "Tak letos nám přidělil Eliott nováčka." Řekla drobná zrzka se zelenýma očima a seskočila z horní postele.
"Jsem Zoe a ty jsi?"

"Sirena" řekla jsem potichu a udělala úšklebek podobný úsměvu, protože jsem se v tu chvíli nezmohla na nic jiného.

"Ty toho asi moc nenamluvíš, co ?" Řekla s úsměvem vysoká blondýnka jménem Paige, která se mi už za tu chvíli stačila představit. Já jsem se pouze usmála a nic na to neřekla. Všechny už se mi představily a zdají se být velmi milé. Zatím mi ale nejvíce sympatická přijde Lucy - středně vysoká hnědovlasá dívka. Postavila jsem svůj kufr vedle palandy, které tu byly dvě. Rozhlédla jsem se po chatce, abych si ji pořádně prohlédla. Naproti sobě byly dvě palandy, mezi nimi u zdi ještě jedna postel, v rohu byla malá polorozpadlá skříňka a pod oknem vedle dveří byl malý psací stůl. Chatka byla vymalovaná do zelené barvy a na nějakých místech byly malé berušky a listy.

"Za hodinu je večeře, nechceš to tu zatím ukázat ?" Zeptala se hnědovlasá Sarah. Přikývla jsem, stejně jsem neměla co dělat a hodilo by se mi to tu alespoň trochu znát. Všechny jsme vyšly z chatky a Lucy mě už táhla k velké budově.

Na chatce je nás pět, tak jako skoro v každé chatce, kterých je tu přesně padesát, co jsem se tak dozvěděla, tak je to hodně oblíbený tábor a dá práci se sem dostat. Holky mi říkaly, že sem jezdí už od děctví a že je to nejlepší tábor, na kterém kdy byly.

Já na táboře nikdy nebyla, straním se akcí, kde je více lidí a tady jich je opravdu hodně, navíc to nikdy nebyl můj šálek čaje. Procházely jsme táborem, když jsem si všimla, že je na konci tábora velké hřiště na paintball. Paintball jsem si vždy chtěla zahrát, ale nikdy jsem neměla s kým tam jít. Všechny chatičky byly směřované do kruhu a uprostřed bylo velké nástupiště s altánem, kruh chatiček uzavírala velká budova s jídelnou, kuchyní a umývárnami, také tam spali všichni vedoucí. Mezi nějakými chatkami byly i stromy a celý tábor chránil les ze všech stran. Za hlavní budovou z kopce byl i velký špinavý bazén a kus za ním protékal potok.

Když jsme prošly celý tábor, byl čas na večeři. S holkami jsem šla směrem k jídelně, kde se podávala pozdní večeře, u které nám měli říct klasická táborová pravidla a představit nám vedoucí. Do jídelny vstoupil Eliott s ostatními vedoucími a všichni ztichli. " Vítáme vás tu na táboře, doufám, že jste si to tu prošli a že se vám tu líbí. Nejdříve si povíme nějaká pravidla. Na táboře jsou zakázané cigarety, alkohol a energické nápoje, o drogách snad ani mluvit nemusím. Také je přísně zakázané, aby dívka či chlapec přenocoval na jiné chatce. Je to tří týdenní tábor, tak doufám, že si to tu spolu užijeme a nebudeme si tu dělat problémy.
Po jedenácté večer nechci vidět nejstarší jinde, než na jejich chatce. Dorost má večerku v deset a nejmladší oddíly budou v posteli v osm hodin večer." Zacpala jsem si na chvíli uši, když se jídelnou ozvalo hlasité ne od nejmladších táborníků.

"Ticho, prosím!" Zakřičel Eliott. Všichni ho poslechli a v jídelně se opět rozprostřelo naprosté ticho. Musí mít u všech veliký respekt, jestli si dokáže sjednat pořádek 250 lidí v jedné místnosti. Následovalo představování vedoucích, které měli většinou nějaké přezdívky místo jmen a ještě zazněla nějaká dodatečná pravidla tábora.

"Pro teď to bude vše, máte rozchod do chatek a můžete jít spát, určitě jste unavení a zítra bude namáhavý den." Ve chvíli, kdy přestal mluvit se všichni začali zvedat od stolů a měli namířeno k chatkám. S holkami jsme se tedy také vydaly k naší chatce. Byla jsem velmi unavená, tak jsem už spěchala do postele, ale když jsem přišla k posteli zarazil mě malý zmuchlaný papírek. Vzala jsem ho do ruky a přečetla si slova na lístečku. "Ahoj krásko". Pošeptala jsem potichu slova na papíře, aby je nikdo z holek neslyšel. Lehla jsem si do postele a stále se koukala na lísteček a dvěma slovy. Hlavou se mi motalo spoustu myšlenek jako kdo by mi tohle mohl psát a jestli to nebyl náhodou nějaký omyl, také mě napadlo, jestli si ze mě holky neutahují, když jsem tu nová.

Když vedoucí začali obcházet chatky, aby zkontrolovali, zda jsme všichni v postelích, odložila jsem lísteček pod polštář a zachumlala se do peřin. Holkám jsem popřála dobrou noc, ale stále mi létaly hlavou slova z papírku, dokud jsem nepropadla hlubokému spánku.