Summer Camp

22. Kapitola

Kapitola věnována kristynaproch - díky za motivaci <3
____________

Vylezla jsem ze sprchy a omotala kolem sebe kratší, růžový ručník. Pohled mi ale spadl na teď prázdný stoleček, kde se ještě před mým odchodem,  nacházelo mé oblečení.

"Pochybuju, že tohle patří tobě, Megan." Zaslechla jsem za rohem umýváren naštvaný hlas. Hlas, který jsem až moc ryhle rozpoznala.

Nenechávala jsem osud svého oblečení náhodě a vydala se přímo za nimi, moje oblečení nebylo v bezpečí, jak v rukou Chrise, tak i Megan.

Z poza rohu jsem zahlédla oba dva, jak se skoro přetahují o mé věci. Ihned jsem si to namířila k nim, ani jeden mě však nečekal a oba stáli s překvapenými obličeji na místě. 

Otočila jsem se na Megan a přesunula na ni veškerou svoji pozornost, následně ji přistála na obličeji moje ruka i s doprovázejícím plesknutím o její tvář. Moje oblečením po mně vrhla stejně jako její nejvraždivější pohled a hned na to zmizela, nechávajíc mě a Chrise o samotě.

"Děkuju." Potichu jsem špitla s pohledem přikovaným na zem, aby neviděl moje červenající se tváře ze studu, že před ním stojím jen v krátkém ručníku.

"Za to budu chtít večer tanec." Zašklebil se a také zmizel někde pryč.

"Ty si mě chceš vzít zas do parády?" Zeptala jsem se Paige, i když mi odpověď byla naprosto jasná a ona začala zuřivě přikyvovat.

"A proč to vůbec děláš?" Položila jsem ji otázku a ona se ma chvíli zamyslela. Bylo na ni poznat, že váhá, jestli mi to má říct, protože dokola zavírala a otevírala pusu, vypadala trochu jako ryba na suchu, ale nakonec to z ní vypadlo.

"Protože se někomu líbíš a nemyslím Tommyho." Řekla s nečitelným výrazem a vzala do rukou všemožné líčení. "Proto z tebe musím udělat princeznu, která všem vyrazí dech." Vykouzlil se ji na rtech široký úsměv a zase si šla hrát s mým obličejem. Už jsem byla trochu klidnější z toho, že ji svěřuji svůj ksichtík, protože vím, že tu princeznu ze mě opravdu udělá. Co mi však vrtalo hlavou a nedalo mi pokoj bylo, komu se vlastně můžu líbit a proč je kolem mě najednou tolik drama, nikdo se nikdy o můj život nijak nestaral až na mé rodiče. Samozřejmě jsem své tipy měla, ale i tak mi vrtalo hlavou, koho něla na mysli Paige.

"Tady máš k tomu šaty." Položila vedle mě černé, krátké šaty s krajkovým vrškem až na košíčky podprsenky, sukně byla už neprůsvitná, ale na látce byla také krajka.

"To je dokonalost." Vykulila jsem na ni oči a ihned popadla šaty do rukou, následně jsem se do nich nasoukala a před holkami udělala otočku doprovázenou komplimenty.

"Asi mi teče slina." Žertovala Lucy a dělala, že si utírá pusu, jenom jsem po ní hodila polštář a protočila očima.

"Už slyším hudbu, nechci přijít zase pozdě." Popoháněla nás Freya, která poskakovala z místa na místo.

"Uklidni se, prosímtě. Nikdo tě nikdy neučil, že na dámy se musí čekat?" Poučovala ji Zoe a já je zaujatě pozorovala, byla jsem dosti nervózní a nevěděla, co od toho všeho čekat. Zároveň se mi v hlavě promítaly Chrisova slova o našem tanci.

"Konečně, máme spoždění patnáct minut." odfrkla si Freya a vypochodovala naštvaně z chatky.

Čím více jsme se přibližovaly, tím víc hudba sílila, teď jsme byly skoro na druhé straně tábora od diskotéky, i tak mi to trhalo ušní bubínky. Na druhou stranu musím však uznat, že má DJ dobrý hudební vkus nebo alespoň podobný se mnou. Nejsem zrovna člověk, který by poslouchal šlágr či nějakého Mozarta.

Z místnosti, která byla ještě před pár hodinami jídelna, se nyní stal taneční parket, na stropě nesměla chybět připevněná diskokoule a jako vždy spousta jídla a nejspíše i alkoholu, kteří se snažili vedoucí mermomocí přehlížet. Po včerejších událostech jsem si však řekla, že se alkoholu na nějakou chvíli vzdám, a proto jsem byla rozhodnuta se veškerému pití raději velkým obloukem vyhýbat. Tentokrát to do mě nenaleje ani jedna z holek, kluků, ani žádná pošahaná hra.

Než jsme se stihly rozutéci do všech směrů, Astrid vypla hudbu a celou místnosti se rozprostřelo ticho, čekajíc, co nám sdělí. "Před pár dny jsem v nejstarším oddíle holek a kluků zahájila dopisovací hru. Tak, prosím, dovolte, aby první ploužák byl věnovaný právě jim." S holkami jsme si vyměnily vykulené pohledy a mně se sevřely všechny orgány v těle, zatímco dělaly ještě k tomu kotrmelce.

Na tohle jsem opravdu připravená nebyla.

Astrid začala shromažďovat dvojce lidí k sobě a já mezitím couvala ke dveřím, kterými jsme zrovna vešly. Už jsem nahmatávala kliku a bleskově se otočila k útěku, když mi někdo chytl zápěstí, následně mou ruku spojil s cizí a zápěstí znovu pustil.

Zamrzla jsem.

zavřela jsem oči a doufala, že zmizím. Ten kluk, který mi dnes napsal, jestli se dnes uvidíme, mě v tuto chvíli držel za ruku. Stále jsem nebyla rozhodnutá, jak bych mu odpověděla. Osud to však rozhodl za mě.

Místností už začala hrát pomalá hudba, což napovídalo, že bychom už měli stát dávno na parketu, já však se stále zavřenýma očima hledala odvahu se na něj podívat.

"Budeme tu stát ještě dlouho?" Ozval se a mně ztuhly svaly a zamrzly kosti.

Teď už ty oči opravdu neotevřu.