Summer Camp

9. Kapitola

Vzala jsem tedy za kliku a doufala, že nebude zamčeno. Děkovala jsem všem bohům, když se dveře otevřely, nevím totiž, co bych s ním jinak dělala.

Dovedla jsem Chrise k židli, ten na ní těžce dopadl a já se mezitím mohla porozhlédnout po něčem, čím bych ho mohla ošetřit.

Na stěně visela malá krabička se zeleným křížem uprostřed. V duchu jsem zajásala a šla ji sundat dolu.

Když jsem ji otevřela, našla jsem tam přesně to, co jsem hledala. Nacházel se tam obvaz, dezinfekce a další lékařské pomůcky. Popadla jsem to, co jsem potřebovala a už si to mířila k Chrisovi.

Nejdříve jsem si ho celého prohlédla, abych věděla o všech ranách, které si způsobil. Měl rozřízlé koleno, nejspíše od dlaždičky v umývárně, z kterého vytékal malý proud krve. Druhé koleno bylo jen odřené, ale za vydezinfikování stálo taky. Potom už zbývala jenom hlava, která na tom byla nejhůř, proto jsem s ošetřováním začala právě u ní.

Navlhčila jsem malý polštářek dezinfekcí a jemně s ním přikládala na ránu, očistit zaschlou krev bylo však obtížnější kvůli překážejícím vlasům. Nemohla jsem přeslechnout, jak Chris syčí bolestí, na chvíli jsem tedy přestala a přesunula pohled na jeho ruce, kterými drtil svoje stehna. Dezinfikování holt není příjemné ani když jste dítě, ani dospělý člověk.

Rána na hlavě už nevypadala tak zle, proto jsem si klekla na zem a přesunula se na ošetřování kolene. Mezi Chrisem a mnou neproběhlo ani slovo už od otevírání dveří, zvedla jsem zrak a propojila s ním oční kontakt, jemu v tu chvíli v očích přímo zablesklo. Radši jsem pohled znovu sklonila a věnovala se dál jeho koleni, na kterých měl více starších jizev asi z dětství.

"Stejně je to tvoje chyba ty malá mrcho." Promluvil do ticha, až mi přeběhl mráz po zádech.

"Nic takovýho by se nestalo, kdyby nebylo toho tvýho debilního plánu." Suše se zasmál.

Aniž bych se rozmyslela nad odpovědí, rovnou jsem něco vyhrkla. "Děláš, jak kdyby tě celý tábor holek už neviděl nahého." Zakryla jsem si pusu hned, co jsem to dořekla, ale už stejně nebylo cesty zpět. Tak jsem do ohně přilila benzín, stejně už bych tuhle situaci neuhasila.

„A za co mě teď jako viníš?! Za to, že jsi uklouzl? Nebo za to, že jsem o tom plánu do dneška nevěděla, a že jsem s ním holkám jenom pomohla?" Najednou mu došla slova, viděla jsem pouze, jak mě doslova probodává pohledem, vypadal děsivě, nebudu lhát. Nečekala jsem, až na mě bude řvát nazpět, proto jsem se sebrala a naštvaně pochodovala ven. V místnosti s ním jsem nechtěla strávit už ani minutu.

Šla jsem táborem, slunce už pomalu zapadalo a chvílemi se ozýval z chatek tlumený smích.
Kousek od chatky jsme narazila na vedoucí April, bohužel nebyla možnost, že bych se jí nějak vyhla.

„Sireno, copak tu děláš, máš být přece u Chrise, kluci mi řekli, že se o něj postaráš. Navíc vzhledem k jeho zranění zůstane na marodce přes noc na pozorování, zda nemá otřes mozku." Zastavila mě svými slovy a já musela vymyslet nějakou výmluvu, protože jsem jí nechtěla vyprávět životní příběh.

„No.. Ehm.. No.. Já mu šla pro oblečení." Usmála jsem se od ucha k uchu, tak falešně, že mi to snad nemohla ani uvěřit. Už jsem se zmínila, jak špatný lhář jsem?

„Je vidět, že je Chris v dobrých rukou, jsi moc hodná, že o něj takhle pečuješ. Vezmi oblečení i sobě, budeš tam přespávat s ním. Kuchařky vám za chvíli donesou jídlo na marodku." Věnovala mi úsměv na oplátku, ale mně se úsměv vytratil z tváře hned, jak to dořekla.