16. Kapitola

2.1K 105 2
                                    

Stála jsem na dřevěném práhu, dveře byly dokořán otevřené a stejně tak i moje pusa.

Pozorovala jsem Chrise, jak pod krkem drží Zoiného Thomase.

Trochu jsem se oklepala z šoku a začala po Chrisovi znovu ječet. "Co se tady sakra děje!"

Rozběhla jsem se k nim a snažila se vymanit Thomase z Chrisova sevření, jenomže Chris není zrovna párátko, mohla jsem si i všimnout, jak se mu zatínají svaly u potetované ruky, kterou Thomase drží. Začala jsem mu bušit do ruky, rvát je od sebe, ale nic nezabíralo, Chris ho musel sám chtít pustit.

"Tak už ho pusť!" Zařvala jsem mu do ucha a vrazila mu facku na probrání, ten se na mě otočil a mně přejel mráz po zádech. Měl zase ten svůj naštvaný výraz, z kterého šel strach, bála jsem se, že mi vrazí taky. Nakonec si oddychnul a Thomase pustil, avšak ho chytnul za rukáv mikiny, aby mu neunikl.

"Mám se ptát znova nebo mi jeden z vás odpoví?" Zvedla jsem jedno obočí a překřížila si ruce, byla jsem opravdu zvědavá na odpověď.

"No tak vysvětluj, co tady děláš!" Strčil do Thomase, který se následkem toho zapotácel, i tak stále mlčel.

"Ani si za tím nestojí." Chris se sarkasticky zasmál. "Já ti řeknu, co tady dělal." Strčil do něj znovu. "Šel jsem z oběda, když vidim, že si to míří k vám na chatku, tak jsem se šel podívat, co tady chce. Našel jsem ho hrabat se ti ve věcech."

"Mně ve věcech?" Zopakovala jsem jeho slova, co by u mě chtěl, že by si spletl moje věci se Zoinými?

"Jo a ještě něco." Podal mi zabalený, malý papírek, který jsem až moc dobře poznávala.

Zatajil se mi dech.

Byl však ještě zamotaný, takže to nemohl být nějaký z těch starších, co už jsem obdržela.

Asi k tobě něco cítím

Hlavou se mi motaly různé pocity, avšak ani jeden z nich nebyl dobrý. Vztek a smutek převažovaly, protože mi došlo, že to budu muset nějak oznámit Zoe, kterou to určitě zničí.

"Já nemám slov." Vzhlédla jsem z papírku Thomasovi do očí, byl vyděšený, můj odhad bude, že nečekal jeho odhalení zrovna dnes.

"Netušila jsem, že ke mně chováš takové pocity, jsou bohužel jednostranné, je mi to líto." Zplácala jsem první věc, která mě napadla, v tomhle oboru zrovna zkušenosti nemám.

Thomas přikývl a Chris ho konečně pustil, hned jak udělal, Thomas se rozběhl ven z chatky, nechávajíc nás dva o samotě.

"Krušný, hezky jsi ho odpálkovala." Okomentoval Chris tohle celé divadlo.

"Omlouvám se, že s tím nemám tolik zkušeností jako ty." Protočila jsem očima a zabouchla dveře, aby nás někdo neviděl.

"Ode mě se můžeš naučit víc než jenom jak někoho odmítnout." Nadzvedl pravý koutek rtu do úsměvu.

"To si nechám ujít, děkuji." Znechuceně jsem na něj pohlédla, jeho to však pobavilo.

"Včera ses tak netvářila." Prohodil.

"Cože? Kdy? Jak?" Vyhrkla jsem v panice.

"Aha, slečna si nepamatuje." Rozesmál se ještě více.

"Tak bys mohl být tak hodný a říct mi, co se stalo." Zamračila jsem se.

"To si necháme na jindy, stejně už ti za chvíli přijdou holky." Dříve než to dořekl, zmizel z chatky pryč a nechal mě tak samotnou a zmatenou z události s Tommym a včerejší akce.

Summer Camp Kde žijí příběhy. Začni objevovat