Summer Camp

25. Kapitola

Následovalo ráno jako z pohádky, slepené oči a slepené vlasy jsem na sobě cítila ještě před úplným probuzením.

Bylo mi příšerně.

Ne z toho, že by mi bylo špatně od žaludku. Totálně mě zžírala vina. Nejenže jsem se cítila totálně provinile, bylo mi hlavně strašně trapně a chtěla jsem se propadnout do země. Do hlavy mi nabíhaly vzpomínky ze včera a já chtěla vzít cihlu a hodit si ji na obličej. Nějak tak mi bylo.

"My teda vypadáme." Dala jsem si ruce v bok a pozorovala, jak se jedna po druhé chytá za hlavu nebo si zacpává uši. Pokud to takhle bude pokračovat, tak se konce tábora nepřežijeme.

"Dneska to na snídani úplně nevidím." Oznámila Lucy a jakožto náš strážný anděl nám rozdala prášky na bolest hlavy.

"Sakra, dneska jedeme do města." Zaklela jsem a zmocnila se mě panika. Měla jsem vymyšlený krásný plán na dnešek. A to dělat maroda.

Popadla jsem hřeben a pustila se do mých zcuchaných vlasů, hned na to jsem se pořádně odlíčila a potom jsem se znovu nalíčila. Dnes jsem povolala místo každodenního korektoru i makeup, protože se na mě málo spánku z posledních pár dnů začalo hodně podepisovat.

Koukla jsem na hodinky a oči mi vyletěly z důlků, už pět minut jsem měla být v jídelně. Rychle jsem popadla batůžek a začala popohánět Paige, která sotva vstala z postele.

Do jídelny jsem doběhla asi do dvou minut, nezapomněla jsem se ztrapnit hned při přichodu, kdy jsem zakopla a narazila přímo do dveří. Všichni na mě pobaveně koukali včetně Tristana a Chrise, kteří stáli vedle sebe. Z nich jsem pohled zabodla raději do země, neměla jsem náladu jim teď čelit.

"Pardon, že jdu pozdě." Udýchaně jsem se omluvila a zapadla na nejbližší místo.

Eliott nám dal dlouhou přednášku o tom, jak se chovat na výletě, kterou jsem přetrpěla s hlavou v dlaních. Po zakončení Eliottova proslovu Paige pořád nebyla k nalezení, ale nebyl čas se vracet na chatku, musela jsem doufat, že bude čekat u autobusu, ke kterému se všichni včetně mě nyní hrnuli.

"Konečně jsem tě dohonila." Přistála mi ruka na rameni a já se otočila na usměvavou Freyu.

"Já ani nevěděla, že jedeš." Zasmála jsem se, avšak jsem byla vděčná, že je mezi posádkou autobusu.

"Jsem v týmu s Tristsnem, takže je jasné, že pojedeme, Chris a Tristan vždycky vítězí." Pokrčila rameny a hnala se se mnou na konec autobusu.

Usadily jsme se na předposlední místo vzadu a čekaly, až se zbytek autobusu naplní, za námi bylo jenom místo pro pět lidí, kam usedli Tristan, Chris, Matt, Sam a Tayler. Kolem nich se usadili další kluci, takže jsme s Freyou byly v obklopení.

Marně jsem vyhlížela Paige, která se furt nikde neobjevovala. Nakonec jsem zaslechla konverzaci vedoucích, že jí je špatně a nikam nejede.

Ukradla mi výmluvu, potvora.

Radši jsme si s Freyou našly pohodlnou polohu a opřené hlavami o sebe jsme usnuly, abychom nemusely kluky vůbec poslouchat.

"Vstávejte Růženky!" Tleskl nám někdo mezi hlavami a my v reakci vystřelily do sedu.

"Proboha, nemůžete být normální a probudit nás jako lidi?" Zařvala jsem na ně a vraždila je pohledem. Protáhla jsem si své ztuhlé svaly a hodila si batoh na záda. Tristan s Chrisem se na sebe pobaveně koukali a potom na sebe kývli. Očividně jsou spolu chlapci v pohodě.

Najednou mě Chris popadl do náruče, protože jsem seděla blíž k uličce, když jsem se ohlédla, viděla jsem, že Tristan popadl Freyu a utíkal za Chrisem. To je snad poslední, co jsem viděla, protože mi někdo zakryl oči.