Say Word

Noc plná muziky...

„Nevrť se pořád!" okřikla mě rozzuřeně matka, která sčesávala moje neposedné vlasy do spletitých vlnek, které by alespoň z části napodobily mé šaty. Ještě než usadila a zalakovala poslední vlny mých vlasů, nasadila mi na obličej škrabošku, kterou připnula do vlasů. Letošní maturanti si totiž zvolili jako téma ples ve škraboškách.

Ještě jednou jsem se otočila, abych se podívala do učebnice biologie, to už ovšem bylo na matku moc. „Scarlet! Pro koho si myslíš, že tohle dělám, pro sebe? Ne! Chtěla bych, aby ses tomu mladíkovi líbila, takže jestli se nepřestaneš pořád na ty učebnice otáčet, nejen, že je vyhodím, ale ty poletíš za nimi," v její tváři se dal vypozorovat výraz běsnícího zvířete. Sklopila jsem hlavu, dala si ruce do klína a pokorně seděla, dokud mi nenasadila všechny doplňky a jemně nepřejela víčka černými stíny.

Seděla jsem před zrcadlem a přes otvory na oči ve škrabošce, jsem hleděla na své upravené vlasy a tvář, kterou z velké části pokrývala škraboška s oušky. Připadalo mi, že ta osoba, která sedí před zrcadlem, rozhodně nemůže být Scarlet Jenningsová.

Brzy se matka vrátila i s ramínkem, na kterém vysel černý povlak a pod kterým se skrývaly moje plesové šaty. S povzdechem jsem se postavila a ramínko si od matky převzala. Šaty jsem na sebe navlékla, jediné co mi zbývalo, byly boty, které byly dole v chodbě. Povzdechla jsem a podívala se na osobu, která měla tohle všechno na svědomí. Matka se jen usmála a nadšeně zapleskala rukama.

„Já vím, že ze šerifa mají všichni respekt, ale vyřiď mu, že ho umím zkrotit, tak se nemusí bát tě přivést domů," usmála se na mě. Bylo pro ni úžasné, když mě mohla vidět v plesových šatech a také když věděla, že na ples půjdu s klukem.

Pouze jsem se mírně usmála, nevěděla jsem, co jí na to mám říct. No mami víš, on ten chlap, který mě na ples pozval není tak docela student na střední a navíc ho tvůj pošahanej přítel mučil dole ve sklepě, takže si chová určitý odstup od tohoto domu, při takovém vysvětlení by mi ještě změřila teplotu jestli náhodou nemám horečku.

Otevřela jsem dveře od svého pokoje a v těsném závěsu za mámou jsem došla až ke schodům. Matka je rychle seběhla a vrhla se pro Ricka, který seděl na pohovce v obývacím pokoji. Dotáhla ho až ke schodům a opřela mu hlavu o rameno, něco mu ještě zašeptala, než se na mě zasněně podívala, jak scházím v šatech a škrabošce schody.

Sklopila jsem pohled, a co nejrychleji přiskočila k botníku, kde jsem si vytáhla černé boty na podpatku, neboť mi matka přísně zakázala si vzít jakékoliv jiné černé boty, musela zkrátka pořídit takové, které se podle ní k šatům hodily.

Políbila jsem matku na obě tváře a viděla jsem jak se jí hrnout slzy do očí. Rick mi složil kompliment, bohužel jsem ho nijak nevnímala, stále jsem nebyla schopná se v jeho přítomnosti cítit normálně a uvolněně, po tom co se stalo dole ve sklepě, mi to prostě nešlo. „Ať mladík nezapomíná, že mám přístup ke všem identitám ve městě," spiklenecky na mě mrknul.

Opožděně jsem se usmála, aby se neřeklo. Nakonec jsem vypálila ze dveří jako kulový blesk, musela jsem zmizet, nebo by mě čekaly ještě další proslovy a to bych asi neudýchala. S nadzvednutými šaty jsem se řítila po chodníku. Musela jsem přiznat, že boty ani šaty nebyly přizpůsobeny na běh, což mi moc nevyhovovalo, nicméně hodiny nemilosrdně odbíjely a já měla za pár minut být před školou.

Udýchaně jsem se snažila vydržet ve stejném tempu, budovu školy jsem již měla na dohled. Když jsem si všimnula, jak všichni spořádaně chodí, rozhodla jsem se zastavit a pomalým krokem jsem se vydala blíže ke škole.