Say Word

Ne každý to bere dobře

Zažloutlé zuby v několika řadách za sebou. Řezavá bolest v rameni. Chladné modré oči. Trhání látky. Palčivá bolest v kotníku. Můj bolestný výkřik. Řev, jako ozvěna na ten můj. Touha, aby tohle všechno odeznělo. Obraz celého večera se mi neustále přehrával v mysli a dostával mě tak ještě do úzkostnějšího stavu.

S trhnutím jsem otevřela oči a bolestně zjistila, že se jednalo pouze o moji vzpomínku, neboť na moji tvář dopadaly sluneční paprsky, které se draly skrze okenní tabule. Přerývavě jsem se nadechla. Byl to jen zlý sen, ihned se mi znatelně ulevilo.

Nenáviděla jsem takto živé sny. Odhrnula jsem ze sebe peřinu, ve které jsem byla zamuchlaná. Z mých úst se vydral bezmocný výkřik, jakmile jsem zahlédla cáry bílých šatů pocákaných krví a velký bílý obvaz, který se mi táhnul od kotníku nahoru. Vůbec se nejednalo o sen, ale nevítanou skutečnost.

Kousek ode mě jsem uslyšela bolestné zaúpění a následně zahlédla postavu, která se rychle vymrštila na nohy. Pozorně jsem Isaaca sledovala, jak se podrbal ve vlasech. Kleknul si na druhé straně postele, aby se ke mně mohl natáhnout.

Jeho dotek měl působit konejšivě, stejně jako jeho hlas, ale já jsem na svůj stav kašlala. V mysli jsem měla jen jedinou otázku, kterou jsem později vyslovila nahlas, „kde je matka?" hlas se mi znatelně chvěl.

„Neboj je v pořádku," s těmito slovy obešel postel, „ale měla by ses jim dole ukázat. Nikdo neví, co se tam přesně odehrálo," svraštil obočí. Sklonil se ke mně a já moc dobře věděla, o co se snaží.

„Ale já tam dojdu po svých," zamumlala jsem rozhodně a s jeho pomocí se postavila na nohy. Moje první kroky vedly k psacímu stolu, v jehož šuplíku jsem měla uschovaný Bestiář, ve kterém jsem si chtěla něco najít. Prudce jsem si jej přitisknula na hruď a šouravým krokem zamířila ke dveřím.

Nebylo to zase tak hrozné, když jsem na nohu nedopadala celou svojí vahou. „Nech mě ti alespoň pomoct," uchechtnul se vedle mě Isaac a otevřel dveře. Mlčky jsem kolem něj prošla na chodbu, kde už to asi nevydržel a přehodil si kolem ramen moji ruku, aby mi pomohl tolik nedopadat na pravou nohu. Vděčně jsem k němu vzhlédla a společně jsme se pustili dolů po schodech.

Je pravda, že to trvalo trochu delší chvíli, než jsme se ocitli dole. Stále jsem k sobě pevně tisknula Bestiář, když jsem zaregistrovala Ricka, který seděl na pohovce a hlavu měl zabořenou ve svých dlaních. „Kurva práce!" zanaříkal, „za ani ne pět hodin máme vyrazit na letiště, to si jako myslíš, že se mnou někam pojede? Tři hodiny jsem mlátil na dveře jako blbec a nic. Od tý doby, co přinesl Scarlet, nepromluvila ani nevylezla. Jestli se ani ona nevzpamatuje, můžete mě rovnou odvízt do Eichen Housu," vztekle zafuněl a kopnul do stolu. Leonardo mu něco řekl, ale on si jen odfrknul, „to jsem jí jako měl říct, že to byl teroristickej útok od kanibalů? Nebuď směšnej! Není blbá," jeho hlas utichl, jakmile se jeho bratr podíval mým směrem.

Pozorovala jsem je, zatímco jsem s Isaacovou pomocí udržovala rovnováhu na zdravé noze. „Před chvílí se s výkřikem probudila," hlásil poslušně muž vedle mě. Rick mu pouze posunkem naznačil, aby mi pomohl se posadit.

Těžce jsem dosedla na jednu menší pohovku. Nenechali mě vydechnout, „Scarlet, jak to bylo? Proč jsi kčertu odcházela!" moc dobře věděl proč, nemusela jsem mu ani odpovídat, pouze jsem provinile sklopila hlavu, „řekni mi co je lepší, nechat se seřvat nebo vysvětlovat tvojí matce podrobnosti nadpřirozena, když se na tebe dívá jako na blázna a nevěří ti," jeho hlas zněl ostře a naštvaně.

Na oba pocity měl samozřejmě plné právo. „Já," hlesla jsem, „nechtěla jsem jí ten večer pokazit," zamumlala jsem sklíčeně s pohledem zabořeným na svoje bosá chodidla. Zaslechla jsem odfrknutí, nevěděla jsem, ale komu patřilo. „Seběhlo se to moc rychle," mumlala jsem dál, abych odpověděla na jeho první otázku, „nejdříve ti kanibalové a potom vlkodlaci. To monstrum stálo nad matkou, neměla jsem jinou možnost," oči se mi i přes můj odpor zalily slzami, pohotově jsem je hřbetem ruky otřela a zbytek rozmrkala, „snažila jsem se s ním bojovat, ale ještě nemám prostě tolik zkušeností no," zamručela jsem znechucena sama ze sebe, „celkem rychle mě odzbrojil a potom jsem se mu snažila utéct. Kdo," hlas mi přeskočil, „kdo mě zachránil?"