Say Word

Minulost jen tak neodpářeme

Místností se rozezněly tóny linoucí se z cella, přes jehož struny dívka přejížděla smyčcem sem a tam s očima zabořenýma do not, aby si novou skladbu pořádně zafixovala. Prsty jí po krku jejího nástroje kmitaly sem a tam, jak se noty měnily a ona chtěla dosáhnout kýženého tónu.

Neměla ráda, když ji při cvičení někdo pozoroval, znervózňovalo ji to. I když se postavu opřenou o futra dveří snažila ignorovat, nakonec se z nástroje vylinul přiškrcený zvuk a ona se s malým poloúsměvem na tváři otočila ke dveřím, „na co tak zíráš?"

Jeho obočí prudce vylétlo vzhůru, jak se jejím slovům podivil. „Já nezírám," zavrtěl nakonec nesouhlasně hlavou, „poslouchám," dodal ještě. Jeho i dívčiny oči se na okamžik střetnuly, než se jeho obočí jemně svraštilo, „rozptyluju tě?"

„Ne," zavrtěla dívka nesouhlasně hlavou, „dokážu se dobře soustředit," obrátila se opět k notám před sebou, přičemž na tváři měla stále mírný úsměv. Nevěřícně si ji přeměřil pohledem, než se s úsměvem napřímil a udělal krok vpřed.

„Jsi si tím jistá?" zeptal se nechápavě a z jeho ramene sklouznul batoh s učebnicemi. K jeho radosti zaregistroval, jak dívka nesouhlasně přivřela oči a mlasknula. Znovu se podívala do not a přiložila smyčec na struny, aby mu dokázala, že se mýlí.

Mezi tím přešel až k ní a prsty jemně přejel po její ruce, kterou měla okolo krku cella. Dívka jen mírně ucukla, ale snažila se dál soustředit na hraní. Přešel tedy k jiné metodě, odrhnul její rozpuštěné vlasy na bok, aby se dostal k jejímu uchu. Naklonil se a rty jemně přejel po jeho okraji.

Dívka při jeho doteku slastně zavřela oči a vydechla. Moc dobře cítila, jak se jí do tváří ženě ruměnec. On se při její reakci jen samolibě usmál a pozoroval ji. „Já tě nesnáším," zavrněla dívka a pootočila hlavu tak, aby na něj viděla.

„Ale ne," na jeho tváři byl stále patrný úsměv. Obešel dívku tak, aby se poté posadil na stolek vedle ní, „miluješ mě."

„Nesnáším tě," zopakovala dívka znovu.

Zmateně si ji přeměřil pohledem, „miluješ mě," zopakoval slabě, přičemž mu úsměv znatelně povadnul. Na čele se mu utvořily malé vrásky, když jeho obočí vylétlo vzhůru a oči si ji těkavě přeměřovaly, snad jakoby zjišťoval, jestli její slova nejsou náhodou pravdivá.

Když dívka poznala, že je na pochybách, jen se mírně pousmála, zatímco sotva znatelně souhlasně pokývla hlavou. Po celou tu dobu nespouštěla oči z těch jeho. Jakmile její gesto zpozoroval, položil jí ruku na tvář a naklonil se k ní blíž. Jejich rty splynuly v polibku...

+++

Scházela dolů po schodech, přičemž v ruce stále pevně svírala papírek se vzkazem. Věděla, že by po setmění ve škole být neměla, ale kvůli němu bylo schopná udělat jakýkoliv přestupek. Pohodila vlasy a podívala se do chodby. „Dereku?" hlesla tiše, když ho nikde neviděla.

Uslyšela nějaký zvuk, který se nesl potemnělou chodbou školy. Ještě pevněji stisknula papírek v ruce, „Dereku jsi to ty?" špitla, zatímco se pomalým krokem vydala kupředu. Stále se trochu nedůvěřivě a ustrašeně rozhlížela kolem sebe.

Nakonec se v polovině chodby zastavila a znovu se ohlédla. Když se poté otočila zpět, spatřila postavu muže, který byl vysoký jako hora, jeho uši byly zašpičatěné, na rukou měl velké drápy a z jeho úst se linulo mrazivé vrčení.

Lísteček se vzkazem jí vyklouznul z ruky, zatímco se vyděšeně dívala na onu postavu. Udělala dva kroky vzad, zatímco monstrum jeden mohutný vpřed. Hruď se jí nepravidelně zvedala, zatímco přerývavě dýchala a srdce jí tlouklo jako zběsilé. Jakmile monstrum zatnulo ruce v pěst, tušila, že to nedopadne dobře. Prudce se otočila a pustila se na útěk.