Wild Heart [Dokončeno]

15. Kapitola - Bitva

Mia:

Poklusem vedle sebe míříme domů. Ani jeden z nás nic neříká, oba jsme ztraceni ve svých vlastních myšlenkách. Ty moje znovu a znovu směřují k úchvatné smečce divokých vlků. Zajímalo by mě, jak dlouho tady jsou. Pokud už delší dobu, jak je možné, že si jich nikdo nevšiml. A pokud se tady zdržují krátce, co je přimělo sem přijít. Ačkoliv v téhle zemi se vlci občas vyskytují, celé mi to přijde nějaké podezřelé. Nepochybuji však o tom, že s touto skutečností úzce souvisí fakt, že tady také žije celá smečka vlkodlaků. Minimálně jedna. Pokud se tady nachází i jiné smečky, nevím o tom. Budu se na to muset v budoucnu někoho zeptat.

Stejně nechápu, proč Liam nesdílí mé nadšení. Myslím, kolikrát za život potkáte vlky? Jako opravdové divoké vlky v lese. Ne zavřené někde v kleci v zoo. S tím přichází otázka, jak budou reagovat ostatní. Protože pokud stejně jak Liam, tak...

„Hele, možná bychom to ještě neměli říkat ostatním," pronesu po chvíli váhavě. Černý vlk na mě ihned obrátí svůj zrak. Z jeho výrazu nedokážu vyčíst, co si o tom myslí. Několik vteřin mlčí, poté znovu odkloní hlavu a sleduje cestu před sebou.

„Proč? Myslím si, že by měli vědět, co teď obydluje naše lesy, ne?" opáčí zachmuřeně. Povzdechnu si, jen tak se však nevzdávám.

„Prosím Liame, dej mi aspoň pár dní. Chci...chtěla bych o nich aspoň zjistit něco víc, než jim to řekneme. Prosím," zkusím to znovu, upřeně se na něj přitom zadívám. A jen doufám, že kývne. Že mi dá čas je poznat. Uslyším jeho dlouhé vydechnutí.

„Fajn, ale absolutně nesouhlasím s tím, abys za nimi chodila. Alespoň ne sama. Nevíš, co jsou zač." Nepatrně kývne hlavou a já se zatetelím radostí.

„Právě to musíme zjistit," ujistím ho a odvrátím zrak od svého vlčího přítele. To už se ocitáme na kraji lesa a před sebou máme jako na dlani naši louku. Na louce domeček. V tom domečku stoleček. Na stolečku nohy rozvaleného Damiena, který se k nám obrátí hned, jak vejdeme do obýváku. Velmi nenápadně strčí rukou do Kylea sedícího na pohovce vedle něho a trhne hlavou směrem k nám. Teď už k nám směřují oba zvědavé pohledy.

„To je dost, že jdete. Jste tam lovili mamuty, ne?" pronese Damien na oko lhostejně a já pobaveně nadzvednu obočí.

„Sklapni," odsekne podrážděně Liam a svalí se vedle něj z druhé strany než Kyle. Při tom neopomene do chudáka Dama pořádně šťouchnout. Ten se ihned zatváří neuvěřitelně dotčeně a navrch dramaticky rozhodí rukama.

„Proč nikdo nikdy neocení moje vtipný poznámky?" postěžuje si a probodne Liama nespokojeným pohledem.

„To protože je většinou vypustíš v nesprávnou dobu. Kdybys tak radši mlčel," ozve se za mými zády a už kolem mě do obýváku prochází i Daniel a za ruku drží usměvavou Zoey. Oba se posadí na měkký koberec. Nepřekvapí mě, když se na sebe v další chvíli nalepí a vtisknou si letmý polibek. Už jsem totiž před nějakou dobou zpozorovala, že mezi těmahle dvěma něco je. A hodí se k sobě, o tom není pochyb.

„Co tam tak stojíš Mio, nepřidáš se?" připomene se znovu Damien a když se k němu obrátím, se smíchem rozevře náruč.

„U mě máš vždy místo, vlčice." Přehnaně na mě mrkne a já se od srdce rozesměji. Zato Liam jej teď probodává smrtícím pohledem a to mě donutí rozesmát se ještě víc.

„Radši půjdu pomoct Lauře, ale děkuji Dame," kývnu na něj a raději se urychleně vytratím. Zamířím přímo do kuchyně, kde najdu Lauru umývat nádobí. Popravdě nevím, proč to dělá, protože máme myčku. Pracuje však s jemným úsměvem na rtech a tak se zdržím nějaké poznámky. Mlčky seberu z jedné ze skříněk utěrku a začnu utírat již umyté talíře.

„Věděla jsem to," ozve se po chvíli Laura klidně, pořád však upřeně hledí do dřezu. Já se zastavím uprostřed pohybu a zmateně se na ni otočím.

„Cože?" Nechápavě nakrčím obočí a podezřívavě studuji výraz jejího obličeje. Brzy se usměje a pokračuje:

„Věděla jsem, že s ním něco máš," osvětlí mi, jako kdyby to bylo přece úplně samozřejmé. Jo tohle. Odfrknu si a zavrtím hlavou. Raději vezmu do ruky utěrku a pokračuji v práci.

„No, jenže když ses mě na to ptala ve škole, ještě nic nebylo." Lhostejně pokrčím rameny a pečlivě leštím bílý talíř. Nastane ticho, periferním viděním však spatřím, jak se Laura culí.

„Ale sluší vám to spolu. Jsem ráda, že si Liam konečně našel někoho, kdo..." na moment se odmlčí a vypadá to, jako kdyby hledala správná slova, „s kým je šťastný. Je to na něm poznat, víš." Zůstanu mlčet, poněkud zaražená jejími slovy. A potom nadzvednu koutky do úsměvu. Na moment mě napadne využít příležitosti a trochu se na Liama poptat, zjistit o něm víc. Laura mi však nedá příležitost, protože ve chvíli mojí nepozornosti mi cákne teplou vodu ze dřezu do obličeje. Krátce vyjeknu a překvapeně na ni pohlédnu. Ďábelsky se uchechtává a už můj obličej obdarovává další dávkou vody.

„Héj!" vykřiknu hlasitě a začnu se bránit. Vezmu z linky prázdnou sklenici, naberu do ní trochu vody a se smíchem ji chrstnu na Lauru. Ihned má kompletně promočené triko i obličej. Znovu o mě cákne a poté ihned s ječením uteče do obýváku. Rychle naberu do dlaně pěnu ze dřezu a už utíkám za ní. Hned jak se přiženu dovnitř, spatřím nechápavé pohledy kluků. Náš Kyle se ovšem hned tváří jinak, když mu část pěny fouknu do obličeje. Laura s křikem skočí na Damiena a mokrýma rukama mu pěkně upraví vlasy. Uskočím před Kylem a jeho rukama a rozhlédnu se po místnosti, abych našla Liama. Nikde ho však nevidím.

V tom na mě dopadne další sprška teplé vody. Okamžitě se otočím a konečně ho uvidím, tlemícího se a s poloprázdnou sklenicí v ruce. Rychle mu ji vytrhnu z dlaně a s triumfálním úšklebkem ho obdařím zbytkem jejího obsahu. Laura běhajíc kolem už se postarala, aby i Daniel se Zoey byli pořádně namočení.

A v těchto momentech jsem spokojená. Když se smějeme, přebíháme z kuchyně do obýváku a zase zpět, vedeme vodní bitvu a užíváme si. Bezstarostně. Domem se rozléhá hlasitý smích a jekot a já zrovna ležím na Damienovi a zuřivě mu rozmatlávám pěnu po obličeji, když se u vstupu objeví Derek. Nejdřív je zahleděný do jakýchsi papírů ve své ruce, poté se však jeho pohled pomalu stočí k nám. Vše utichne a zůstaneme na sebe zaraženě zírat.

„Uh, ehm, my...no..." začnu s vysvětlováním, nemám však nejmenší tušení, jak by se tohle dalo rozumně vysvětlit. Derek mlčky přejíždí pohledem každého z nás a nepořádek, který jsme způsobili. Já už se psychicky připravuji na pořádný výprask. Po chvíli naprostého ticha však úplně klidně prohlásí:

„To si uklidíte." Bez dalšího slova se otočí na podpatku a odebere se nahoru. Jen co nám zmizí z očí, opět se místností rozlehne smích a my se začneme pomalu sbírat ze země.