Wild Heart [Dokončeno]

27. Kapitola - Nechtěla jsem..

Vyskočím na nohy. Ve chvíli, kdy se chystá zmáčknout spoušť a připravit mě o přítele, Samuel najednou v ruce drží podivný nůž. Ve vteřině se napřáhne a ani to nestihnu zaregistrovat, čepel se muži zaryje do boku. Ozve se výstřel, ale kulka letí někam do vzduchu. Muž se nechápavě podívá na Samuela a klesne na kolena.

 Aaron :

Lesem se rozezní výstřel. Zbystřím. Je to někde blízko. To bych se na to podíval, pomyslím si a rozběhnu se za tím zvukem.

 Samuel :

Někde jsem vylovil vrhací nůž. Zranil jsem vlastního. Ale co jsem mohl jiného dělat? Nemohl jsem ho nechat, aby zabil to nevinné zvíře. Nervózně zvednu ruce a chytím se za vlasy. Jak tohle vysvětlím ostatním? Zarazím se, když můj pohled padne na Miu. V jejích očích se zračí vztek a čirá nenávist. Instinktivně ucouvnu. Tohle nejsou oči milé holky. Tohle jsou oči zabijáka uvnitř ní. A ten se teď dere na povrch.

Mia :

,,Běžte.." promluvím směrem ke smečce, aniž bych spustila pohled z lovce. Hlas mám podivně zastřený. Vlčice vezme mládě do zubů a společně s ostatními rychle zmizí mezi stromy. Muž se natáhe pro zbraň, když se k němu začnu nebezpečně přibližovat. Ani nevím, co dělám. Moje tělo už neovládám já..touha tomu parchantovi roztrhat krk mě vede vpřed. Než stačí cokoliv udělat, jednou rukou ho chytnu kolem krku, a jakoby nic nevážil, jej vytáhnu na nohy, a přirazím k nejbližšímu stromu. Ještě stisk zesílím, a on zalapá po dechu. Na tváři mi zahraje zlomyslný úsměv, když vidím, jak je bezradný a vyděšený. ,,Nech mě, bestie." vyrazí ze sebe a marně se mě snaží odstrčit. ,,To ty jsi bestie." procedím skrz zuby. Vlk v mém nitru se začne probouzet. Tentokrát se ho nesnažím zadržet. Nehty se mi začnou prodlužovat, a za chvíli jsou z nich ostré drápy. Pořád lovce držím jednou rukou a tam, kde se drápy dotýkají jeho kůže, začnou proudit malé potůčky krve. Bolestně zaúpí. Na víc se nezmůže, protože už tak má velký nedostatek vzduchu. Oči mi už také změnily barvu na zlatavou. Vycením na něj zuby a silně jej odhodím na zem, pár metrů ode mě. Hekne, když dopadne na záda a vzapětí se chytne za krk.     Soustředím se jen na něj, a na mě. Všechno ostatní jako kdyby neexistovalo. Proměním se úplně. Se šílenou zuřivostí v očích se vrhnu na svou oběť...

Aaron :

Dorazím na místo v okamžiku, kdy se sněhově bílý vlk odrazí od země. ,,Mio, ne!" stačím ještě vykřiknout, ale to už stojí nad tím mužem a její tesáky se hladce noří do jeho krku. Podívám se na mladého kluka, který zaraženě stojí kousek ode mě, a kterého jsem si předtím nevšiml. ,,Co se děje?" zeptám se ho a rychle vykročím k Mii, která už je celá od krve. Chlápek už je očividně mrtvý, ale ona nepřestává s jeho cupováním. Jako kdyby jí přeskočilo. ,,Moc bych se k ní nepřibližoval." zastaví mě kluk a s hrůzou ji pozoruje. ,,Mě neublíží." řeknu tiše a modlím se, aby to byla pravda. ,,Mio, to stačí. Už je mrtvý." promluvím k ní z dostatečné vzdálenosti. Hodí po mně kratičký pohled, ale potom zase pokračuje. Zarazím se. Tenhle pohled znám.. Tohle není ona. Chytne jeho hlavu do zubů a jedním trhnutím ji oddělí od těla. To by stačilo. Jestli ji rychle nezastavím, bude toho pak litovat. Rozběhnu se na ni z boku a srazím ji k zemi. Ihned se po mně začne zuřivě ohánět. Pevně ji chytnu ze zadu a přitisknu si ji k sobě. Nevzdává to a snaží se vykroutit z mé náruče. Vrčí a chňapá mi po rukách, ale nedosáhne na ně. ,,No tak, klid. Uklidni se!" vyrazím skrz zaťaté zuby a snažím se ji udržet na místě.

Pomalu se přestává vrtět a nakonec se přestane bránit úplně. Zavřu oči a zhluboka si oddechnu. Za chvíli už pod rukama ucítím její hladkou kůži..

Mia :

Vlk mě pomalu, ale jistě opouští. Nakonec si zaleze zpět do své nory, a já ho tam podvědomě uzamknu. Otevřu oči a zhluboka dýchám. Objímají mě dvě silné paže. Obklopuje mě pach krve. Je všude kolem. Přede mnou na zemi leží tělo lovce, rozedrané a hlava leží kus od něj. Ve zlé předtuše se podívám dolů, na své ruce. Když uvidím, že jsou celé od krve, oči se mi zalijí slzami a z hrdla se mi vydere vzlyk. ,,Ne, ne ,ne.. to ne.." Cítím ji všude..nasládlá chuť na jazyku. Zběsile se snažím otřít si zakrvácené ruce do kalhot, ale moc to nejde. Co jsem to udělala? Jsem zvíře.. Tělo se mi otřásá pláčem. ,,No tak. Shhh." ozve se vedle mě Aaron a konejšivě mě pohladí po zádech. Zvednu hlavu a podívám se na Samuela, který stojí kus před námi. ,,P-promiň." omluvím se, když si uvědomím, že to mohl být jeho kamarád..nebo příbuzný. Vůbec jsem nepomyslela na to, že to mohl být třeba jeho otec! I když je to celkem nepravděpodobné.. ,To je dobrý. Jen jsi..chránila jsi tu smečku.." řekne nejistě. Sám tomu nevěří. Ani já ne. Jsem zrůda, tohle si nezasloužil. To si nikdo nezaslouží.

,,Mio? Co to je?!" uslyším vyděšeného Liama. Provinile se na něj kouknu.. a do očí se mi nahrnou další slzy. ,,Nechtěla jsem..nechtěla jsem.." opakuju pořád dokola, jako kdybych přesvědčovala spíš sama sebe. Liam ke mně okamžitě přiběhne a dřepne si vedle mě. Vezme můj obličej do dlaní. Podívá se na tělo, a pak zase na mě. Pochopí, že krev není moje a pustí mě. ,,Co se stalo?" vydechne tiše. Dívám se na svoje ruce složené v klíně. Nemám sílu to říct. Pohled tedy stočí na Aarona, který se mezitím o kousek vzdálil. Zvedne se a přijde k němu. Díky bohu teď vynechává to, jak je vůbec možné, že je tady a začne s ním klidně hovořit. Nevšímám si jich. Připadám si jako ve snu. Jako náměsíčná vstanu a jako vždy, když se něco stane....uteču. Běžím pryč, pryč od toho všeho, i když vím, že mě to dřív nebo později dohoní. Okrajově vnímám, jak na mě Liam zavolá a chce jít za mnou, ale Aaron ho naštěstí zastaví..

Liam :

Když jsem ji takhle našel zakrvácenou plakat na zemi, srdce se mi sevřelo. Nedokázal jsem z ní dostat, co se stalo, a tak jsem se otočil na toho kluka...pokud si dobře pamatuju, je to ten Aaron. I když bych na něj hrozně rád vyjel, co tady sakra dělá, udržel jsem se a začal jsem se vyptávat. Shrnul to jednou větou :,,Hádám, že pokud jde o její blízké, má krapet problémy se sebeovládáním." Když jsem se otočil zpět na Miu, běžela pryč. Zavolal jsem na ni a vykročil k ní, ale zadržela mě silná ruka na mé paži. ,,Nech ji být, potřebuje být chvíli sama." Zamračím se. To já jsem její kluk. Co on ví, co ona potřebuje?! Nechám ji, ale zatím být..

Okey, další kapitola je na světě :D Doufám, že se líbí :)

Na obrázku je to, jak by přibližně měla Mia takhle hezky vypadat :D