Wild Heart [Dokončeno]

22. Kapitola - Přípravy

Ruku v ruce s Liamem vyjdeme ze školy. Sice je teprve konec května, ale slunce se nás rozhodlo usmažit předčasně, takže před ním musím přimhouřit oči. ,,Zlato? Vezmu to domů přes les. Potkáme se doma." řeknu a chci odejít, ale on mě ještě chytí za ruku. ,,Půjdu s tebou." Vzdychnu a otočím se zpět k němu. ,,Liame, promiň, ale chci být chvilku sama. Musím to všechno promyslet." Měla jsem na mysli dnešní ráno. ,,Fajn." šeptne a dá mi pusu. Chvíli mu polibek opětuji, a pak se s tichým 'díky' vytratím do davu lidí.

Po chvíli volnějšího běhu si uvědomím, že si nepamatuju, kde jsem toho kluka nechala. Takže mi trvá asi půl hodiny, než jeho i svou smečku najdu. Ve velmi zajímavé pozici. Kluk se krčí u velkého kamene. Jednou rukou se opírá o zem, druhou si tiskne k ráně a vrčí na moje vlky, kteří jsou rovnoměrně rozmístění v kruhu okolo něj. Ti by ho očividně nejradši hned zpacifikovali, ale ví, že nemůžou. Takže tady na sebe navzájem cení zuby. Kluk, ale nevypadá agresivně, spíš jako by byl zmatený a bránil se. Vlastně vypadá trochu vystrašeně.
Když se k němu jeden z mých začne nebezpečně přibližovat, tak zakročím. ,,Hej!" upozorním na sebe a všichni se otočí ke mně.

,,Můžete jít, díky, že jste ho pohlídali." kývnu na Šedého. Skloní hlavu, pak přejede pohledem po svých vlcích a všichni společně odběhnou. Kluk už taky sklapnul a kouká na mě. Přijdu až k němu a kleknu si. ,,Ty, ty jsi mě zachránila..Díky." vzdychne,,No jo, a taky jsem kvůli tobě přišla pozdě do školy. Ale to je jedno, jak se máš?" usměju se. ,,Myslím, že to ujde." Vztáhnu k němu ruku a dotknu se místa, kde ho střelili. Nepatrně sebou cukne. Starostlivě se na něj podívám a pak začnu zkoumat krvavou díru v jeho hrudi. Nejsem si úplně jistá, ale myslím, že to vypadá líp než ráno. Ale hojí se to hrozně pomalu. Svraštím obočí a odtáhnu se. V superschopnostech se ještě moc nevyznám. ,,Myslím..že ten šíp byl něčím napuštěný." řekne a vyčerpaně se opře o kámen. ,,Čím jako?" nechápu. ,,Jsi v tomhle nová ,co? Slyšela jsi někdy o vlčím moru?" To vypadám až tak ztraceně? Vlčí mor..něco mi to říká. Určitě to bylo v nějakým filmu. „Možná..?" řeknu nejistě. Zasměje se a následně zkřiví obličej. ,,Je to taková rostlina..pro vlky jedovatá. Ve velkém množství smrtící." Zůstanu na něj vyjeveně koukat.

,,A..kdo vlastně jsi ? " zeptám se. ,,Aaron,ty?" Pěkný jméno! Vypovídá hodně o svém majiteli. Jo, přesně tak. V mém okolí je najednou až moc sexy kluků.Kdybych já byla Liam, asi bych se bála. Ale ne, co to kecám. Liama miluju a nikdy bych ho nevyměnila. On je prostě moje namakaný zlatíčko! ,,No?" vytrhne mě Aaron z přemýšlení o sexy klucích v mém okolí. ,,Jo, promiň. Jsem Mia." Usměje se. Uhh, ten úsměv..

Rozhodnu se , že je čas o něm něco zjistit. Začnu ho milým hlasem vyslýchat :,,Kde máš svou smečku?" ,,Nevím, šel jsem se na chvíli proběhnout a skončil jsem v síti." odmlčí se ,,Myslím..že mě ani nehledají.." dokončí zklamaně. ,,Jakto?" Pohled má zabořený do země. ,,Pohádal jsem se s alfou." Čekám, že to nějak rozvede,ale mlčí, tak ho trochu popostrčím :„Proč?" Zavrtí hlavou. ,,To neřeš." Áha. Tímhle směrem se moc daleko nedostanu. ,,Jste ve městě dlouho?" „Ani ne, přišli jsme asi před pár měsíci. Z Kanady." „Kanada? Proč jste se přemístili?" „No..to je složitý. Řekněme, že jsme chtěli začít odznova." Zajímavý. Dojdu k názoru, že Aaron není vraždící bestie, ale celkem milej kluk ( a hezkej k tomu). Myslím, že tady moje úloha jakožto zachránce skončila, takže se můžu jít v klidu chystat na párty. ,,Tak fajn!" zvednu se vesele a opráším si ruce. ,,Já už půjdu. Teď už budeš v pohodě, ne?" Zdá se mi, že trochu sklesnul, pak se na mě ale znova s jemným úsměvem podívá. ,,Jasně...Uvidíme se ještě?" Zeptá se s nadějí v hlase. „Možná se ještě potkáme, tyhle lesy nejsou zas tak velké." Jsou obrovské, ale nechci mu to zkazit. Přikývne. Je mi celkem za těžko ho tady nechávat. Přece jen, lovci by ho mohli najít a v tomhle stavu by se neubránil.Ale nemůžu ho celý dny hlídat. Věřím, že to zvládne. ,,Dávej na sebe pozor." řeknu. Proměním se , naposledy ho přejedu pohledem a rozběhnu se pryč.

**
Stojím před svým šatníkem a skenuji ho pohledem. Zamračím se. Já prostě nemám co na sebe. ,,Mio, ta skříň ti nic neudělala. Tak ji přestaň zabíjet pohledem." směje se Laura, která je rozvalená na mé posteli. Poprosila jsem ji, aby mi pomohla s výběrem oblečení, ale zatím tam jen leží a čeká, až si něco vyberu, aby to mohla zkritizovat. ,,Já prostě nemám co na sebe." vyslovím nahlas svou myšlenku. ,,Pane módní bože! Tak už něco vytáhni! " Zakňučím. Rozhodnu se zavolat další posilu. ,,Zoey!!!!" zakřičím na celý barák, až se Laura chytí za uši. Asi za pět vteřin uslyším dupání nohou na schodech a o chvíli později moje posila rozráží dveře. ,,Pane bože Mio! Musíš řvát na celej barák? Jsem vlkodlak, tohle bych slyšela i na pět kilometrů!" Když si takhle uleví, zavře za sebou dveře, rozběhne se a plácne sebou na postel vedle Laury. ,,Promiň, ale je to naléhavý. Musíš mi pomoct s výběrem." „Už? Vždyť máme asi ještě pět hodin." diví se. ,,Tohle zabere aspoň tři.." vydechne otráveně Laura. Zamračím se, chytnu Zoey za ruku a vytáhnu ji na nohy. Protočí oči, ale začne se probírat šatníkem. Začne vytahovat jednotlivé kousky, které se jí zalíbí a začne mi je házet do náruče. Za chvíli už držím pěknou hromadu. ,,Tak, všechno ostatní je na párty naprosto nepoužitelný." řekne a převezme si hromadu. Hodí to všechno na zem a začne skládat to, co se k sobě hodí. Na podlaze je za chvíli vyskládaných asi šest celkových outfitů. ,,A teď.. si to všechno zkusíš." prohlásí a sedne si zpátky na postel. Vzdychnu, popadnu nejbližší věci a odploužím se do koupelny.
**
,,Ne." řekne Zoey a hned na to se ozve Laura: ,,Určitě ne. Další!" Zaúpím a jdu si vysléct už čtvrtý komplet, který holky okamžitě odmítly.

**
,,O..můj..bože..Ano!" vykřiknou obě. ,,Co? Je to dobrý?" ptám se. ,,Je to naprosto dokonalý!" usmívá se Zo. Mám na sobě černé roztrhané džíny,pak černo-šedý korzet bez ramínek, který končí těsně pod žebry se šněrováním vepředu, a na to krátkou koženou bundičku. Mám dojem, že korzet mi zvýrazňuje křivky víc, než bych chtěla. Chci jít k zrcadlu, ale teď už nadšená Laura mě zastaví :„Ne! Nekoukej se, ještě tě musíme namalovat!"

**
,,Táák, a je to. Můžeš se podívat!" ,,Díky." řeknu a otočím se k zrcadlu. Ježiši. Brada mi spadne až někam na zem. Holky mě nalíčili sice krásně, ale na můj vkus mám až moc černých stínů a tužky kolem očí. Vlasy mi mírně navlnily a teď mi volně splývají dolů. A to oblečení...no ,,Vypadám jako štětka." začnu si stěžovat a stále se prohlížím v zrcadle. ,,Neopovažuj se urážet naši práci! Vypadáš úžasně." vyjekne dotčeně Laura. Zoey ještě přiběhne ke skříni a začne štrachat na jejím dně. Vytáhne černé boty na obřím podpatku. Měla jsem je na sobě jednou v životě..málem jsem se na tom přerazila.
Začnu vrtět hlavou :„Ne, tohle si nevezmu." Zoey mi je ale nacpe do ruky a já vím, že už nemůžu odporovat. O mém osudu je rohodnutu. Holky se spokojeně usmívají.