Wild Heart [Dokončeno]

28. Kapitola

Kličkuji mezi stromy. Párkrát zakopnu o kořen, ale vždy se zvednu a pokračuju. Chci od toho být co nejdál. Vina mi společně s krví ulpěla na kůži. Popotáhnu a dlaní si otřu slzy, které se jako vodopád spouštějí dolů po mé tváři.
Zase zakopnu, a už letím k zemi. Rychle před sebe dám ruce, abych zmírnila dopad a neskončila s obličejem v hlíně. Kašlu na to, pomyslím si a schoulím se do klubíčka. Kolena si přitáhnu blízko k bradě. Jsem tak unavená. Přes všechny ty slzy vidím jen rozostřeně. Pláč za nějakou dobu přešel v pouhé civění do prázdna. Nemám už sílu brečet, nedívám se ani na nějaké určité místo..cítím se jako prázdná schránka..tělo bez duše..

Pohled Liama :
Společně s Aaronem jsme odklidili tělo. Ještě teď cítím to spálené maso..Fuj. Samuel se záhadně vypařil hned po Mii. Nemám, ale starosti s tím, že by šel za ní. Myslím, že na to je až moc vyděšený..
Já jsem taky vyděšený, bojím se o ni. Dal jsem jí trochu času, jak mi řekl Aaron, ale teď už ji půjdu najít. Když tak nad tím přemýšlím, proč toho kluka poslouchám? Zná ji snad líp než já?! Hlavně nezačni žárlit, tohle nemáš zapotřebí.. napomenu sám sebe a potřepu hlavou, abych zahnal dotěrné myšlenky.
Podle pachu se vydám po její stopě. A že je ten pach výrazný.. Překvapilo mě, jak daleko utekla, ale pak ji přece jen spatřím. Zase se mi sevře srdce...Leží schoulená na zemi, oči má otevřené, ale má prázdný výraz. Opatrně si k ní kleknu a pohladím ji po vlasech ulepených od krve. ,,Mio..No tak, podívej se na mě." řeknu jemně. Nepodívá se na mě, ale na svou ruku, kterou má položenou v úrovni očí. ,,Musím se toho zbavit..Hned..Je to všude.." pronese tiše. Nevím jestli to říkala mně, nebo si to jen tak konstatovala pro sebe, ale pochopil jsem to. Vsunu pod ni ruce a vezmu si ji do náruče. Přivinu si ji co nejvíc k tělu a políbím ji na čelo. Bez dalších slov se vydám doprava.

Za nedlouho dojdu k cíli. Je to sice jen malý potok, ale prozatím to bude muset stačit. Sejdu až ke břehu, opatrně Miu posadím na zem a přidřepnu si k ní. ,,Zlato, no tak, dívej se na mě." vzdechnu, vezmu její obličej do dlaní a obrátím ho směrem ke mně. Nevím jestli mě vůbec vnímá, její oči jsou absolutně bez života....Fajn, aspoň někdo tady musí zůstat silný. Seber se. Přestaň na ni koukat. Dělej něco. Dobře. Namočím si ruce do vody a následně se jimi snažím jemně setřít krev s jejích tváří. Tak jo, to je lepší. Pokračuj. Povzbuzuju sám sebe a pokouším se jí nedívat do očí..kterými mě upřeně pozoruje. Je to děsivý..Uff. Opláchnu si ruce a pokračuju ve stejném postupu. Voda v potoku se tak postupem času barví do ruda a proud ji odnáší pryč. Tak, obličej už má skoro čistý. Omyju jí i ruce a pak na každou vtisknu malý polibek. ,,Liame?" ozve se Mia a já sebou trhnu. Panebože, uklidni se ty kreténe! ,,Ano?" odvětím a usměju se na ni. Ona se neusmívá, jenom zase kouká do blba. ,,Co teď budu dělat?" hlesne. ,,Mio, nemusíš dělat vůbec nic. Teď půjdeme domů.....To co jsi udělala..Dobře, je to zlý, ale to se prostě stává. Jsme vlkodlaci. A Derek to určitě..no dobře, Derek bude šílet-" Vyděšeně se na mě podívá. ,,Ale s tím si nedělej hlavu, já to vyřeším." dodám rychle. Jasně, tím "já to vyřeším" chceš říct : schytám to za tebe? Vyjede na mě ta malá zbabělá část mého já. Přesně tak..pomyslím si a zvednu teď už o něco čistější Miu na nohy. Zavrávorá, ale nakonec najde rovnováhu. Už nevypadá ani tak děsivě, za což jsem velmi rád. Vezmu ji znova do náruče, protože mám dojem, že jinak by jsme šli domů hodinu...

Pohled Mii :

Položím si hlavu na Liamovu hruď a nechám se nést. Možná si to prostě beru moc k srdci. Možná nejsem žádná bestie. Tak proč se cítím tak provinile ? V čem jsem lepší, než vlk, který zabil moji rodinu? ..Jenže on chtěl ublížit tvojí smečce.. ozve se hlásek v mojí hlavě. To je pravda...Musela jsem je bránit...Musela jsem ho zničit..

Liam pak zakopl a spadli jsme z utesu,oba jsme umřeli.Skočili za náma i ostatní členové smečky,pak zem vybuchla a začala zombie invaze a všichni jsme umřeli.
THE END..