Wild Heart [Dokončeno]

17. Kapitola

Po až příliš krátké chvíli se odtáhnu, opouštějíc tak teplo, které mě v jeho objetí obklopovalo. Opatrně zvednu hlavu a pohlédnu mu do tmavě hnědých očí. Ze srdce mi spadne obrovský balvan, když v nich spatřím čistou úlevu. Žádný vztek.

„Zlobíš se?" zeptá se tiše a prsty mi něžně přejede po předloktí. Vzdychnu a lehce zavrtím hlavou.

„Ne. Nemám tě z čeho vinit. Omlouvám se, že jsem odešla, jen..." na moment se odmlčím, hledajíc ta správná slova „překvapilo mě to." Na důkaz svých slov se pousměji a chytnu Liama za ruce. Propletu si s ním prsty a o znovu se o kousek přiblížím. On si ale k mému překvapení ztrápeně povzdechne a sklopí hlavu, unikajíc tak mému pohledu.

„To neříkej. Máš plné právo se zlobit, chápu to..." Krátce protočím panenkami a přeruším jej uprostřed věty. Rychle přitisknu svoje rty k jeho a zabráním mu tak pokračovat. Nestojím totiž o žádné omluvy nebo sebelítost. Co se stalo, stalo se, a já chci, aby to Liam pochopil.

„Zapomeň na to. Na všechno," šeptnu, když se odtáhnu. Odpovědí mi je váhavé pokývání hlavou. Usměju se a vtisknu mu ještě jeden letmý polibek na tvář.

V tom kolem nás projde Derek a míří do kuchyně. U jejího vstupu se však zarazí a otočí se na mě. Zmateně svraští obočí a pak se ještě rozhlédne kolem.

„Kde jsi byla?" optá se a probodne mě pohledem. Mimovolně se ošiju a přešlápnu z jedné nohy na druhou.

„V lese, proč?" odpovím klidně a lhostejně pokrčím rameny. Derek na mě ještě chvíli nedůvěřivě civí, než konečně promluví:

„Já nevím. Divně smrdíš." Krátce pokývá hlavou a bez dalšího slova zmizí v kuchyni. Střelím pohledem po Liamovi, který se mírně pousmívá.

„No, má pravdu..."

...

Po nejmíň půlhodině strávené pod teplou sprchou konečně vylezu ven a stanu na studených dlaždičkách. S bosýma nohama rychle přeskočím na kobereček a natáhnu se pro ručník, kterým se následně osuším a obmotám si jej kolem těla. Prsty si prohrábnu mokré vlasy, které k mému překvapení za těch pár týdnů až neobyčejně povyrostly a teď mi sahají skoro po pas. Nespokojeně zakroutím hlavou a s rozhodnutím je v nejbližší době zase zkrátit, si je gumičkou stáhnu do ledabylého čehosi.

Otevřu dveře do svého pokoje, a jakmile vkročím dovnitř, leknutím nadskočím. Jednu ruku pro jistotu položím na horní lem ručníku, aby mi nějakou náhodou neutekl, a pohledem probodnu Liama poklidně sedícího na mé posteli. On za to roztáhne rty do pobaveného úsměvu.

„Co tady děláš?" vydám ze sebe přiškrceným hlasem a už cítím, jak v obličeji rudnu.

„Celý den jsem tě neviděl. Chybíš mi." Pokrčí rameny a pohledem mě přejede od hlavy až k patě. Poté zvedne jednu ruku a natáhne ji směrem ke mně. Uvolním se a s tichým smíchem několika kroky překonám vzdálenost mezi námi. Vložím svoji dlaň do jeho nastavené a nechám se stáhnout k němu na postel. Nestihnu se ani pořádně nadechnout a už ležím na zádech uvězněná pod jeho tělem.

„Víš, že takhle ti to moc sluší?" zavrní a skloní svůj obličej. Vzápětí ucítím jeho rty na mém odhaleném rameni a pak lehké šimrání, jak s nimi putuje až ke klíční kosti. Já mezitím vztáhnu ruce a zabořím prsty do jeho rozcuchaných vlasů. Slastně přivřu oči, když mi začne polibky obsypávat krk. Dále pokračuje přes hranu mé čelisti i moji tvář obdaruje několika letmými dotyky. Za to moje rty stále trpí samotou a to se mi nelíbí. Tiše zamručím a lehce jej zatahám za vlasy, přitahujíc si jej tak tam, kde má být. Liam se ještě krátce uchechtne, než konečně ochutná mé rty. Zpočátku jen jemně a mučivě pomalu, postupně však i jemu začne docházet sebeovládání. Jazykem pronikne do mých úst a já se už jen nechám unášet jeho pohyby.

Přesunu dlaně z jeho vlasů a položím mu je na jeho pevnou hruď. Pod rukama ucítím zběsilý tlukot jeho srdce, což mě donutí se znovu pousmát. Ještě chvíli si plnými doušky užívám jeho polibků, poté se však pomalu odtáhnu a zhluboka se nadechnu docházejícího vzduchu.

„Co je?" zabručí zklamaně, jako když dítěti seberete hračku. S úsměvem ještě víc zatlačím na jeho hruď a donutím ho se ze mě odkulit. Ignorujíc jeho nesouhlasné mumlání sklouznu z postele a postavím se na nohy.

„Musím se převléct," vysvětlím mu a zamířím ke skříni. Nedojdu však daleko. Liam přiskočí ke mně a rychlým pohybem mě vezme do náruče.

„Okamžitě mě pusť!" vyjeknu pohoršeně, ale stejně se neubráním smíchu.

„Nemyslím si," pronese rozhodně a i přes moje vzpírání mě hodí na postel.

Ani nemrknu a už se sklání nade mnou. Políbí mě znova, jemně. Moje protesty ustanou a mě nezbývá nic jiného než si vychutnávat každičký dotek jeho teplých rtů. Nechat zmizet všechno kolem nás a vnímat jen jeho. Nechat se omámit jeho vůní. Nechat se unést ve vlně polibků. Propadnout jeho dotykům.

Jenže v další vteřině se Liam pohne a otře se svým tělem o mým. A já ucítím, jak uzel na ručníku pomalu ale jistě povoluje a jediná látka, která zakrývá moje nahé tělo, začne sklouzávat dolů. Zajíknu se a okamžitě vystřelím ruce a zachytím oba cípy ručníku, snažíc se zabránit tomu, abych tady ležela před Liamem úplně nahá. Ten se začne jako na povel smát, ale jelikož je stále nalepený na mě, s přehledem poznám, že tato situace jej nenechává úplně chladným.

Můj obličej začne rychle nabírat odstín rajčete. Tohle je trapný. Liam hodí pohled na mé ruce svírající ručník a potom se mi znovu podívá do očí, věnujíc mi zářivý úsměv.

„Hmm, asi by...Měli by jsme jít na večeři," řekne s vážným výrazem a jako správný skautík ze mě sleze. Odvrátí se ode mě a já tak vidím jen jeho záda, která se otřásají od smíchu.

Okamžitě si přitáhnu ručník víc k tělu a znovu ho zabezpečím malým uzlíkem. Potom se zvednu a připlazím se k Liamovi. Zezadu jej obejmu a vtisknu mu polibek na tvář.

„Tak běž napřed, převleču se a přijdu," hlesnu mu do ucha a nechám ho vstát.

„Fajn," usměje se, ještě naposledy se skloní a políbí mě na rty. Potom už mě jen lehce pohladí po vlasech, napřímí se a s úsměvem opustí můj pokoj. Já se zatím s těžkým výdechem sesunu do peřin. Se srdcem tlukoucím jak o závod a hlavou plnou myšlenek o Liamovi.