Wild Heart [Dokončeno]

24. Kapitola

Jsou asi čtyři ráno. Panebože, to už jsou čtyři? Všichni jsou na sračky. Vážně, není tady snad jedinej střízlivej člověk. Pomalu se to začíná rozpouštět. Sedíme s Liamem na zemi, opření o zeď a chichotáme se. ,,Ne vážně. Jak je to možný?" směju se. ,,Prostě je na obojí, chápeš? Je to jako..u štěňátek, prostě je miluješ a je ti jedno, jestli je to kluk nebo holka." rozhodí rukama. ,,Ahá. Štěňátka. Hustý." řeknu a opřu si hlavu o Liamovo rameno. Začínám být pěkně unavená, a tak si dovolím na chvíli zavřít oči. ,,Ehm, lidi?" ozve se za chvíli. Neochotně je zase otevřu a podívám se nahoru. Stojí tam Kyle se Zoey. ,, Už to tady končí, asi by jsme měli jít domů." řekne Zo a rozhlídne se po ostatních. ,,Jo, jo to by jsme měli. Jdeme." protáhnu se a s námahou se zvednu. Podám ruku Liamovi a taky mu pomůžu na nohy. ,,Zajdu pro ostatní." kývne Kyle a zmizí mezi zbývajícími lidmi. ,,Jak se dostaneme domů?" zeptám se. Jsme tady autem, ale všichni jsme něco vypili. ,, Budu řídit já, vždycky to tak děláme." odpoví mi Zo s klidem. Tohle se mi nelíbí. Sice mám trochu zamlženej mozek, ale pořád vím, že tohle je špatnej nápad. ,,Ale-" chci něco namítnout, ale to už dorazili ostatní. Daniel s Laurou podpírají Damiena, aby nespadl na zem. ,,Jdeme." zavelí Zoey a tak se všichni vydáme k autu.

,,Je to dobrej nápad?" zeptám se, když Damiena naložíme na korbu. ,, Klid Mio, tolik jsem toho nevypila. A pěšky by to někteří z nás nedali." uklidní mě a nastoupí si. Tentokrát si Liam sedne dopředu a já s Kylem a Laurou dozadu. Přestanu řešit, že tohle bude dost možná smrtelná jízda. Vyjedeme na cestu. ,,Derek nás zabije." konstatuje Laura po chvíli. ,,Jo, pokud vůbec dojedeme domů.." vzdychnu a opřu si hlavu o sedadlo. ,,Neboj se, Zoey i v opilosti řídí líp, než normálně." uchechtne se Liam. ,,Hej! To není pravda." zatváří se uraženě a bouchne Liama do ramene.

,,Kyle? Kdo byl ten kluk?" ozve se po chvíli Zoey. ,,Co? Nevím o čem to mluvíš.." odpoví nezaujatě. ,,Ale no ták. Ještě sis nikoho nepřivedl." pak se na něj dozadu otočí. ,,Já chci poznat tvého přítele." dodá a já vyjeknu :„Zoey dívej se na cestu, prosím!" Protočí oči v sloup , ale začne se soustředit na řízení.

Ačkoliv tomu stále nemůžu uvěřit, domů dojedeme v pořádku. Vystoupíme z auta a já se protáhnu. Jdeme ještě pro ty dva dozadu. ,,Dělej Danieli, vylez a pomoc nám s ním. " řekne otráveně Laura. Dan se nejistě postaví a chce skočit dolů, ale nohou zakopne o korbu a sletí na zem. Obličej zaboří do trávy a já se zase začnu chechtat. ,,Doprdele." uleví si a začne vstávat. Liam vzdechne a nakloní se k ležícímu Damienovi : ,,Vzbuď se kámo, jsme doma." Z korby se ozve zasténání a za chvíli se objeví jeho rozcuchaná hlava. ,,Je mi blbě." řekne a pověsí se Liamovi kolem krku. Ten zaúpí a vytáhne ho ven. Zoey chytna Daniela za ruku a táhne ho dovnitř. Já podepřu Dama z druhé strany a jdeme za nimi. Vejdeme a Laura s Kylem za námi zavřou dveře. ,,Dáme ho na sedačku." řekne Liam a ja přikývnu. ,,Lidi, mě je fakt blbě. Asi umřu." připomene nám znova a já jen doufám, že mi nepoblije boty. Položíme ho na jednu sedačku. Zkopnu boty a sednu si na koberec. ,,Co děláš?" zeptá se Liam. Všichni ostatní kromě něj se rozvalili na druhou sedačku ,,Už nemůžu." odvětím a zavřu oči.
,,To jsem mohl tušit." ozve se někde předemnou Derekův hlas. Otevřela bych oči, ale nechce se mi. ,,Není to zas tak zlý." brání se Liam unaveně. A jenom to dořekne, za zády uslyším dávivý zvuk, jak Damien upravuje obývák podle svého. Zaječím, vezmu boty do ruky a rychle se plazím daleko od něj. ,,Damiene! Už zase?!" postěžuje si Derek. Snažím se tam nedívat, jinak bych taky hodila šavli. ,,Sorry." vydechne Dam z gauče. Derek zvedne ruce a začne couvat. ,,Já tady nebudu. Postarejte se o sebe sami." a odpochoduje po schodech nahoru. Jsem hrozně unavená. Klíží se mi víčka. A tak si prostě lehnu na podlahu a jdu spát. ,,No tak zlato, pojď si lehnout nahoru." šeptne Liam a pohladí mě po vlasech. Otočím se k němu zády a odmítám vstát. Když pochopí, že já po svých prostě nepůjdu, opatrně mě vezme do náruče a vykročí do mého pokoje. Opřu si hlavu o jeho hruď a přestávám vnímat okolí.

Tak, omlouvám se, že je tahle je trochu kratší :D Jinak už je tady přes 4k přečtení! Aawwww:3 Děkuji moc, že to čtete, mám z toho hroznou radost :3

Jo a pár lidí mi psalo, jestli bych si nepřečetla jejich příběh, takže mi taky klidně můžete napsat :) Ráda si přečtu všechno :3

Vote nebo komment potěší! :*