Wild Heart [Dokončeno]

38. Kapitola - Do prázdna

,,Mio!" uslyším za sebou Alexe, ale to už jsem daleko od něj. Daleko od všech. Od nehybného těla mého přítele. Nemotorně klopýtám lesem a přes slzy skoro nevidím. Proto netrvá dlouho, a já zakopnu o vystouplý kořen. Jen tak tak před sebe stihnu natáhnout ruce, abych zbrzdila náraz. Ve chvíli, kdy se moje dlaně dotknou studené země, v hlavě se mi objeví vzpomínka.

,,Slyším tvoje srdce. Nemusíš se bát Mio, bude se ti tady líbit." řekl Derek a vystoupil z auta. Rozhlédnu se kolem a následuji ho. Smečka.. Jeden černý vlk vzadu. Tmavé vlasy. Nádherné pronikavé oči.. Skoro se na mně ani nepodívá a odejde. ,,Z toho si nic nedělej, Liam je trochu uzavřený..."  Vyhýbá se mi? Do paměti se mi vryje jeho obraz. Ze začátku nemluvný kluk s duší čistou jako křišťál.

Cuknu s sebou. Přestaň. S pomocí stromu se zase postavím a pokračuju v cestě. Krok za krokem. Jednu nohu před druhou. Hlava mi třeští a mám pocit, že za chvíli omdlím.
Ale můžu si za to sama. To já jsem je do toho zatáhla. Kvůli mně jsou Liam a Zoey mrtvý.
Je mi to líto..

Pohled Daniela:
Roztřesenou rukou naposledy pohladím Zoey po vlasech. Utřu si tváře od slz a otočím hlavu ke Slunci stoupajícímu po obloze. Pro mě to moje ale navždy zhaslo.
Opatrně vezmu její bezvládné tělo do náruče a postavím se. Všimnu si, že všichni z druhé smečky teď už jen stojí se sklopenýma hlavama. Uhnou nám z cesty, když i s Laurou procházíme směrem k ostatním. Nic neříkají. Ani netruchlí nad jejich alfou. Jen někteří oplakávají jejich tři mrtvé.
Uvidím Liama. Při tom pohledu se mi znovu spustí slzy. Leží na zemi a na triku má velkou krvavou skvrnu. U jeho hlavy sedí zhroucený Kyle a kolem postávají všichni ostatní. Derek naštvaně chodí sem a tam. Položím Zoey na trávu a posadím se k ní. ,,Sakra!" vyštěkne Derek, sesune se k Liamovi a pěstí ho silně udeří do hrudi. ,,Ty neumřeš!" Další rána. ,,Hej, nech toho. No tak." snaží se ho uklidnit Damien. ,,Prober se!" Znovu ho bouchne. V tom se ozve tichý zvuk. Vypadá to, že ostatní to neslyšeli. Ozve se to znovu. Zaposlouchám se... Zase. Zní to jako.. Teď už to slyšel i Kyle. Zvuk nabírá pravidelnosti a začíná být hlasitější. Rychle zvednu hlavu  když mi dojde, co to je. Srdce. V té chvíli se Liam vymrští do sedu a začne lapat po dechu. ,,Liame!" vykřikne Kyle a vrhne se mu kolem krku. Derek si úlevně oddechne. ,,K-kde.." zasípá Liam, ale hlas mu selže a musí si odkašlat. Zmateně se rozhlíží. ,,Kde je Mia?" zeptá se nakřáplým hlasem a začne se zvedat. Bolestně zaúpí a Kyle mu musí pomoct. ,,Kde je?!"
Všichni se na sebe podívají a po chvíli promluví Damien. ,,Já nevím. Někam utekla. Sakra kámo, byl jsi mrtvej." řekne a pokrčí rameny.

Pohled Liama:
Někam utekla..Byl jsi mrtvej..Zarazím se. ,,Počkej.. Ona si myslí, že jsem mrtvej?!" vyjeknu a srdce mi vynechá jeden úder, když Kyle nejistě přikývne. V hlavě se mi totiž vybaví její slova. Kdyby se ti něco stalo, šla bych za tebou... Šla bych za tebou. Šla bych - ,,Panebože.." hlesnu. Můj mozek začne pracovat na plné otáčky. Ne. To ne. Zhluboka se nadechnu.Zachytím její pach. Proměním se, a i přes tu bolest se rozběhnu za ní. Snad nepřijdu pozdě..

Mia :

Škola. Vidím Samuela. Bojím se a skoro se proměním. Liam mě zatáhne na toalety, kde mě usadí na  studenou zem. ,,Klid Mio. " slyším jeho melodický hlas jako kdyby z dálky. Vezme mě za ruce  a zadívá se na mě. Objeví se Zoey a něco mu šeptá. Neslyším. Liam se vrací zpátky ke mně, bere můj obličej do dlaní a přitiskne své rty na mé. Srdce se mi rozbuší. Už se nikdy nechci odtrhnout...                                        

Už jsem skoro v cíli. Vzpomínky přichází jedna za druhou a srážejí mě na dno propasti. Pořád dokola mi můj mozek přehrává, co jsem měla. Co jsem ztratila. A já to nemůžu zastavit. Zahrnují mě jako lavina, ze které je jen jedna cesta ven.

Liam: 

Rána na břiše mi bolestí pulzuje, ale přesto se nezastavuji. Pohání mě už jen strach o Miu. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se jí něco stalo. Po nějaké době mi začíná docházet, kam míří. Tímhle směrem se totiž nachází útes. Ne. Ne. Ne. V cestě mi stojí velký kámen. Naběhnu na něj, odrazím se a skočím dolů. Když ale dopadnu na všechny čtyři, nárazem mi škubne v ráně a podlomí se mi nohy. Narazím hlavou na zem a moje tělo se ještě dvakrát přetočí, než zůstanu ležet na hlíně. Zrychleně dýchám. Chci se zvednout, ale mám dojem, že mi každou chvíli vybuchne hlava. Začne mě zaplavovat zoufalství. Zakňučím. V té chvíli se ozve zašustění. Ztichnu a nastražím uši. Něco mě šťouchne do zad a vzápětí se mi před očima objeví vlčí čumák. Zarazím se, ale vedle tohohle se hned objeví další vlk. Šedý. Miina smečka..pomyslím si úlevně. Jsou tu všichni, a ještě jeden mladý navíc. Začnou do mě strkat a donutí mě vstát. S jejich oporou se udržím na nohách. Pomalejším tempem se vydáme za Miou.

Mia :

Večer. Jsme zalezlí u Liama v pokoji. Leží na posteli a já se připlazím k němu. Skloním se pro polibek a začnu ho líbat. Přitáhne si mě k sobě. ,,Miluju tě.." vydechne a zastrčí mi pramínek vlasů za ucho. ,,Taky tě miluju.." řeknu a on se sladce usměje. Vezme můj obličej do dlaní. ,,Myslím to vážně. Jednou si tě vezmu. Budeme mít velký dům a dvě děti." řekne s naprosto vážným výrazem. Zasměju se a vtisknu mu pusu na rty. ,,Domluveno."

Proderu se mezi větvemi a přede mnou se rozprostře travnatý plácek. Útes. Krokem se vydám k jeho vrcholu. Už bude po všem. Při té myšlence se usměju do zářícího Slunce. Budeme zase spolu. Spolu..    Opře se do mě slabý vítr,který mi čechrá vlasy, když stanu na samé špičce velkého útesu. Pohlédnu dolů, do rozbouřeného moře. Srdce se mi rozbuší. Jak je to dlouho, co jsem tu stála poprvé? Vzpomínám si, že tenkrát jsem si říkala, jestli by mě zabilo, kdybych spadla dolů. No...v té době mně nenapadlo, že se o tom někdy budu přesvědčovat...

Liam :

Když už mám pocit, že se zhroutím vyčerpáním, konečně se před námi rozestoupí stromy a mně se naskytne děsivý pohled. Mia stojí na samém kraji útesu a dívá se dolů. Zapomenu na nějakou únavu, opustím vlky a rozběhnu se za ní. Chci na sebe nějak upozornit, ale jen tak tak zvládám dýchat. 

Mia :

Zhluboka se nadechnu. Naposledy se podívám na modré nebe..a vykročím vpřed.

Liam :

Už jsem skoro u ní. Zděšeně zpozoruju, jak jednou nohou vykročí do prázdna.....

Tak co, stihne to? :)

Komentujtee <3