Wild Heart [Dokončeno]

34. Kapitola - Sen

Čtvrtek :
,,Vstávej, lásko." uslyším Liamův hlas jako kdyby z dálky. Zavrtím se pod peřinou a zabořím hlavu do polštáře. ,,Musíme jít do školy." Teď už ho slyším dokonale. Zavrčím a odmítám vstát. Liam se uchechtne, ale pak je ticho. Už mi to začne být podezřelé a tak otevřu oči. V té chvíli peřina nějakým způsobem zmizí. ,,Néééé." zaječím a zvednu se do sedu. Uvědomím si, že jsem nahá. Zamračím se na něj a vytrhnu mu peřinu z ruky, abych se aspoň trochu zakryla. ,,Počkám dole." řekne a zmizí ve dveřích. Vymotám se z postele a začnu hledat svoje oblečení. I když se to nejdřív zdá jako nadlidský úkol, nakonec držím v ruce hromádku hadrů - z toho nejsou všechny úplně v celku.
Teď se musím nějakým způsobem přesunout k sobě do pokoje. Ze židle u stolu popadnu nějaké Liamovo triko a přetáhnu si ho přes hlavu. Je dost velké, takže mi sahá až pod zadek. Vyklouznu na chodbu a zamířím k sobě. Už sahám na kliku, ale zarazím se. Na zádech ucítím něčí pohled, a tak se rychle otočím. Na druhém konci chodby je Lewis - pomalým krokem jde ke mně. Zvláštním způsobem si mě prohlíží. Naskočí mi husí kůže. Odvrátím od něj pohled a vejdu do pokoje. Zabouchnu za sebou dveře a opřu se o ně zády.
Poslouchám. Jeho kroky se přibližují, ale naštěstí jen projde kolem. Oddychnu si a jdu se nachystat.

..

Stojím na rozlehlé louce a tráva se sklání pod náporem větru. Vedle mě je Liam a drží mě za ruku. Za námi se nachází zbytek smečky.
Asi 15 metrů od nás je nastoupená smečka černého vlka se samotným alfou v čele. Usmívá se. Je to stejný zlověstný úsměv jako tenkrát.
Najednou Liamova ruka zmizí. Podívám se vedle sebe, ale zjistím, že tam nikdo není. Když se otočím zpátky..ON drží Liama před sebou. Chytne ho za vlasy tak, že musí naklonit hlavu na bok. Zadívá se na jeho odhalené hrdlo a pomalu se k němu skloní. Přitom ale nespouští pohled ze mě. Chci se k němu rozběhnout. Chci mu pomoct..Ale neviditelná síla mi nedovolí se hnout. Všechno ztichne. Neslyším vůbec nic. S pocitem té největší bezmoci sleduji, jak zaboří zuby do jeho krku. Vykřiknu..ale z mých úst nevyjde ani hláska.
Vlk se od Liama odtrhne a utře si pusu od krve. Ještě žije..
Zaplaví mě úleva, ale netrvá dlouho. Silné ruce vraha spočinou na Liamově hlavě..a prudce s ní otočí. Loukou se rozlehne odporné křupnutí, když mu zlomí vaz. Láska mého života se bezvládně sesune k zemi. Následně mi mozek zaplní zoufalý křik. Trvá mi, než si uvědomím, že je můj. Mám pocit, jako kdybych se dusila. Jako kdybych se tříštila na tisíc kousků, které už nikdo nedokáže poskládat. Rychle se ohlédnu za sebe s domněním, že zde najdu pomoc. Zakryju si pusu, ve snaze nekřičet.
Moje smečka tam je..Leží na zemi v kalužích krve. Prázdné oči bez života jsou upřené pořádku.
Najednou se ozve hlasitá rána..

Tlustá kniha mi třískne o lavici. ,,Spencerová!!" zaječí učitel biologie. Vymrštím se do sedu a zhluboka dýchám. ,,Spát můžete doma, ale ne v mých hodinách!"
Vyděšeně se rozhlédnu. Uleví se mi, když spatřím Daniela a jeho nechápavý pohled. Byl to jen sen..Všichni jsou v pořádku.
Celá se třepu. Zatímco na mě učitel štěká, rychle popadnu tašku a vyběhnu ze třídy. ,,Okamžitě se vraťte mladá dámo!" uslyším za sebou, ale to už se řítím pryč. Zamířím k toaletám.
Rozrazím dveře, zabouchnu za sebou a sesunu se ke studené zemi. Podívám se na svoje třepající se ruce. Místo nehtů mám ostré drápy. A to nechci vědět, jak vypadají moje oči.
Opřu se hlavou o stěnu a snažím se to vydýchat..
V kapse mi zabzučí mobil, a tak ho vytáhnu. SMSka od Dana :
Jsi OK?
Neohrabaně naťukám odpověď:
Jsem v pohodě.
Sice mám děsivý sny o tom, jak všichni umřete, a díky tomu prožívám menší záchvaty paniky, ale jo. Jsem v pohodě.

Za chvíli zazvoní a nám tak pro dnešek naštěstí škola končí. Vymotám se na chodbu a vyhlížím Liama. Za chvíli ho uvidím a ihned se k němu rozběhnu. Skočím na něj a přitisknu se k němu tak, jako kdybych ho už nikdy neměla pustit. ,,Ou..wow. Hej, stalo se něco?" zeptá se překvapeně a pohladí mě po zádech. ,,Hrozně moc tě miluju." zamumlám mu do ramene. ,,Ehm..já tebe taky, ale..nechceš mi říct co se děje?" zasměje se a já se od něj odtáhnu. ,,Pojď." řeknu prostě a za ruku ho táhnu pryč ze školy a pak do lesa.
Na takovém travnatém plácku se svalíme na zem a já mu začni líčit můj sen. Když to celé dokončím, Liam na mě zůstane zírat s otevřenou pusou. ,,A tak..jsem si uvědomila,že bych nepřežila, kdybych tě ztratila." šeptnu a podívám se mu do očí.
,,Ale lásko..nikdy mě neztratíš. Budu tady pro tebe tak dlouho, jak jen ty budeš chtít." řekne a pohladí mě po tváři. Následně si mě přitáhne do objetí. ,,Kdyby se ti něco stalo..šla bych za tebou... "

Tady máte ještě jednu kratší kapitolku ^-^
Veselé Vánoce a bohatého Ježíška :* :)