Wild Heart [Dokončeno]

4. Kapitola - Nová smečka

Pohled Mii:
Po tom, co ze sebe udělám člověka, mě Derek vyvede z nemocnice. Opravdu by mě zajímalo, proč se nikdo neptá, kam jdu. Přece jen odcházím s cizím člověkem. Na parkovišti zamíříme k černému luxusnímu autu. Pěkný...pomyslím si. Derek mi otevře dveře spolujezdce a sám si sedne na místo řidiče. Nastartuje a vyjede z parkoviště.

„Kam jedeme?" zeptám se zvědavě a otevřu přihrádku na palubní desce. „Domů, a nešahej na to," napomene mě, aniž by odtrhnul oči z vozovky. Zase přihrádku zavřu a radši otočím hlavu k oknu.

„Takže...no, to jsem teď jako...co jsem?" vykoktám po chvíli ticha. Derek dlouze vydechne a koutkem oka na mě pohlédne. Prsty nervózně zabubnuje na volant.

„Co tvoje rána?" odpoví otázkou. Co by mělo být? Zmateně si vyhrnu tričko a odstraním obvaz. A...prakticky nic tam není. Jediné co zbylo je tenká jizva ve tvaru otisku zubů.

„Je to pryč.." šeptnu, spíš sama pro sebe. Podívám se na svoje ruce, kde ještě před patnácti minutami bylo několik ranek od střepů. Bylo. Teď už je tam jen rudá šmouha. Nevěřícně zakroutím hlavou a podívám se na Dereka. Spokojeně se usměje.

Po pár minutách najedeme na lesní cestu. Po obou stranách jsou jen stromy. Uvelebím se v sedadle a očima sleduji vozovku. Přemýšlím. O tom co se se mnou stalo, o tom co bude teď. Jsem z toho všeho zmatená. Rozhodnu se ale, že jsem momentálně moc unavená, abych se v tom šťourala. Chci se Dereka zeptat, jestli už tam budeme, když v tom periferním viděním zahlédnu pohyb. Rychle otočím hlavu k lesu. Nic. Jen stromy. Už jsi paranoidní Mio..pomyslím si, ale pak se to objeví znova. Šedá šmouha, která se občas mihne mezi stromy. S pootevřenou pusou se na to pořádně zadívám. Všimnu si, že je jich tam víc. Rezavá, hnědá..o kus dál i snadno přehlédnutelná černá. Napřímím se a podívám se na druhou stranu. I tam takové šmouhy zahlédnu. Ale co to je? Vyslovím svou otázku nahlas. Derek se upřímně zasměje.

„Moje smečka. Jsou zvědaví na nového člena." A opravdu, konečně v těch šmouhách poznám obrysy zvířete. Přesněji řečeno vlka. Nedá mi to, taky se usměju.

Netrvá to dlouho a my najedeme na menší cestu. Za chvíli se stromy rozestoupí a já spatřím velkou louku. Míříme k velkému dřevěnému domu stojícímu uprostřed. Je podobný jako ten náš, jenom...tak třikrát větší. Má dvě patra, spoustu oken a taky garáž. Když přijedeme až k němu, Derek zaparkuje a vytáhne klíčky ze zapalování. A já začnu být pěkně nervózní. Co to vůbec dělám? Sedla jsem do auta neznámému muži. Klidně mě mohl unést a zabít, nebo já nevím co. Jsem tak blbá!

„Nemusíš se bát, tady jsi v bezpečí. Věř mi." ozve se vedle mě. Mlčky přikývnu a oba vystoupíme z auta. Hned se do mě opře vítr. Zastrčím si rozcuchané vlasy za ucho a rozhlédnu se kolem.

Z lesa okolo začnou vycházet vlci. Ten, který je k nám nejblíž se začne...měnit. S vykulenýma očima pozoruju, jak jeho tělo postupně mění tvar. Zamrkám. Když na něj znovu zaostřím, už k nám kráčí úplně obyčejný kluk. Dobře, ne tak obyčejný. Je to fakt sexy kluk. Ježíši. Asi omdlím. A ne jen z jeho vzhledu.

A postupně ho následují další. Za chvíli po žádném vlkovi není ani stopa. Jen šest mladých usměvavých lidí. Dvě mile vyhlížející holky a čtyři kluci, jeden hezčí než druhý. A všichni mě obdarovávají upřímnými úsměvy. Tedy až na toho jednoho kluka vzadu. Ten se tváří...neutrálně, řekla bych. Možná proto mě zaujme nejvíc. Jako vlk má černou barvu. Jinak má taky tmavé rozcuchané vlasy a výrazné lícní kosti. Holka, asi v mém věku, s rudými vlasy se ke mně rozběhne a sevře mě v objetí. Překvapeně strnu a nejistě jí objetí opětuji.

„Vítej u nás. Já jsem Laura," představí se vesele. Podívám se na Dereka, ten nás jen pobaveně sleduje.

„Ahoj, já jsem Mia." odpovím zdráhavě a Laura mě konečně pustí. Konečně si ji můžu pořádně prohlédnout. Má zelené oči a krásný úsměv. V tom promluví Derek:

„Tak jo lidi, tohle je Mia, je teď součástí smečky, takže chci, abyste zajistili, aby neutekla po prvním dni stráveném v té vaší bandě." Pak se otočí ke mně:

„Někdy se vážně chovají jak zvířata."

„My jsme zvířata Dereku!" vykřikne chlapec se světle hnědými vlasy. Na ukázku zvrátí hlavu dozadu a z jeho hrdla se ozve táhlé zavytí. Zamrazí mě. Všichni okolo se začnou smát a pár dalších zavyje taky. V té chvíli mám opravdu chuť utéct někam hodně daleko. Tohle je na mě dneska prostě moc. Derek je ale přeruší:

„Sklapni Damiene. Teď se prostě budete chovat jako lidi. Takže Mio, tohle je Daniel, Damien, Laura, Zoey, Kyle a Liam." Postupně na všechny z nich ukáže prstem. Daniel z nich vypadá nejstarší. Damien je ten vtipálek. Všichni kluci vypadají dost podobně. Většinou hnědé delší vlasy a vypracovaná těla. To se dá poznat, jelikož ani jeden nemá tričko. Kyle vypadá celkem mladě, asi na 16 let. A ten, který to očividně moc neprožívá, je Liam. Zatímco ostatní si se mnou začnou nadšeně povídat, Liam se sebere a vejde do domu. Kyle se za ním podívá, pak se otočí na mě a pokrčí rameny. Dělám, že je mi to jedno a znovu nasadím úsměv.

Zoey, pěkná špinavá blondýnka, mě po chvíli vezme za ruku a zatáhne mě směrem k domu.

„Určitě se ti tady bude líbit!" usměje se a otevře dveře. Jestli to z venku vypadalo velký, zevnitř je to prostě obrovský. Uprostřed je velké schodiště a napravo je pravděpodobně obývák. Nalevo se nachází moderně vybavená kuchyně. Kluci s Laurou si sednou ke stolu a odněkud vytáhnou balíček sušenek. Liam tu ovšem není. Derek sedí v čele stolu a kouká do nějakých papírů. Po chvilce vzhlédne, zadívá se na mě se Zoey a řekne:

„Zoey, prosím, ukaž Mie její pokoj a trochu ji tady proveď."

„Super! Pojď!" vypískne Zoey. Vezme mě za ruku a rozběhne se do schodů. Já jen tak tak klopýtám za ní. V prvním patře se táhne dlouhá chodba plná dveří. Zoey zamíří doprava a zastaví se u třetích dveří.

„Tak! Tady je tvůj pokoj." Zatleská a otevře dveře. Vejdu dovnitř. Pokoj je 2krát větší než můj bývalý pokoj. A to jsem měla dojem, že i ten byl dost velký. Místnosti dominuje manželská postel. Nalevo je velká skříň a ještě jedna menší. Napravo jsou pak další dveře, hádám, že do koupelny. Zmůžu se jen na tiché:

„Páni.." vydechnu. Zoey se zachichotá:

„Jo, já vím. Takže, ve skříni máš nějaké oblečení, tak se převlíkni a pak dojdi do kuchyně, dobře?"

„Fajn " přikývnu, Zoey odejde z pokoje a zavře za sebou dveře.

Vyčerpaně se svalím na postel. No, tak zatím to nevypadá tak špatně....

Na obrázku Liam ^-^