Vyndala jsem si z tašky notýsek a propisku, abych si mohla zapsat ty nejdůležitější věci, co nám dnes učitelka poví. Podle toho co jsem slyšela na chodbě, by nás ani dnes neměla moc dlouho zdržovat, což mě potěšilo, protože budu moc aspoň být déle s Kriss a třeba i s Alexem, nebo Benem. Přemýšlela jsem, co bych jí mohla koupit, abych jí udělala radost, co bychom dělaly, kdyby byla v pořádku. Pak mi ale myšlenky z ničeho nic přeorientovali na Bena. Opravdu jsem tak špatná? Nebo si vše bere moc osobně? Co najednou změnilo chování Alexe? Nechápala jsem a měla jsem miliony dalších otázek, které mě ničily a nehodlala jsem je nechat bez odpovědí. Chvilku jsem pak ještě přemýšlela o existenci vesmíru a různých věcech, v tom mě ale vyrušila Amanda: " Hele, včera jsem byla u toho kadeřníka, a musím říct, je fakt úžasnej, děkuji za tip." překvapila mě její milost "Jo, opravdu? Tak to jsem ráda." usmála jsem se na ní a dál přemýšlela.
Otevřela jsem si notýsek, že si budu něco čmárat, než přijde učitelka, ale hned jak jsem ho otevřela vypadl z něho nějaký papírek. Zvedla jsem ho a začala si číst: "Alice, jak může být někdo tak ošklivej? Nikdy nevím zda je na mě otočená zády nebo ne :D, za 1. je tak plochá, a za 2. nikdy nevím zda koukám na prdel nebo obličej :D. Ta si nikdy kluka nenajde, viděla jsi ty její vlasy? a ty brýle ? :D" četla jsem papírek, který jsem na začátku 9. třídy našla ležet vedle odpadkového koše. Holky se asi netrefily, když ho tam házely. Do očí se mi začaly hrnout slzy. Nevím, zda jsem si ho nechala, abych na to vše nezapomněla a nebo jsem ho prostě zapomněla vyhodit. Každopádně teď jsem byla rozhodnutá. Zmuchlala jsem ho jak nejvíc jsem mohla a šla ho odnést do koše.
Když jsem se vracela, všimla jsem si, že Amandě něco upadlo. Sehnula jsem se pro to a zjistila, že je to fotografie, moje fotografie! Z 9. třídy. Ještě před tím, než jsem se od základu změnila. "Hej, Amando, něco ti upadlo" podala jsem jí fotku a šla si sednout. Podívala se na ní, pak se na mě otočila: " Hele, víš jak jsem ti včera říkala o té Alici?" usmála se "Tak to je ona." zasmála se a podávala mi fotku. Vzala jsem si jí, a znova si ji pořádně prohlédla. Měla jsem velké černé brýle, kratší světle hnědé vlasy, a na sobě bílé šaty s velkými černými růžemi. Nebyly zrovna nejnovější, ale já je dostala a líbili se mi. Měla jsem o pár kilo víc než teď. Nebyla jsem ani nalíčená, byla jsem zastánce toho, že kluk by tě měl milovat holku i bez šminek a v teplácích. Byla jsem opravdu naivní. Než jsem jí stihla něco říct, vytrhl mi jí z ruky Ben. "Ukaž mi to taky. Kdo to proboha je?" zasmál se. "To je bývalá spolužačka od Amandy." odpověděla jsem. V tu chvilku už fotku podávala Amanda Alexovi. "Tak co? Líbí se ti? Co na ní říkáš?" a s Benem se smáli. Alex si fotku chvilku prohlížel, pak se podíval na mě, pak zas na fotku a takhle asi ještě 4x. Doufám, že mě nepoznal a jestli jo, doufám že bude zticha! "Není ošklivá. Kdyby se trošku usmála a nalíčila, možná ani to by nepotřebovala. Podle mě je důležitější chování, než vzhled." řekl a vrátil fotku Amandě. Když jsem se na něho podívala, usmál se a já věděla, že mě poznal. Usmála jsem se na něj taky. Chtěla jsem mu něco říct a Amanda asi taky, ale nestihly jsme to, protože do třídy přišla učitelka.
Položila si věci na stůl, posadila se, dala si nohu přes noho a otevřela třídní knihu. "Tak, opět vás ráda vidím." usmála se. "Uděláme docházku, pak vám řeknu jak bude probíhat výuka, dostanete rozvrhy, probereme si školní řád a budete volní" zasmála se. "Takže, Alice?" rozhlédla se po třídě "Zde" zvedla jsem ruku. "Dále, Amanda?", "Tady" ozvalo se přede mnou. Takhle zkontrolovala celou třídu. Poté nám asi půl hodiny vykládala jak bude hodnotit, kdy začíná škola, jaké máme mít na co sešity a rozdala nám rozvrhy. "Takže mládeži, zítra začínáme normálně, doufám, že si vše obstaráte a jen mezi námi, myslím, že jste dost velcí, aby jste věděli jak se zde máte chovat a jak ne, a jelikož vidím, že vás to už nudí, pustím vás, ale s tím, že si ho přečtete doma." usmála se na nás začala nám rozdávat školní řád, ale v bodech a docela vtipně napsaný. "Děkujeme, jste zlatá!" ozvala se sborově celá třídy a vydali jsme se domů.
Když jsem vešla ze třídy, šla jsem se ještě na záchody. Tam jsem chvilku pobyla a zavolala Kriss, že tam za chvilku budu. Když jsem vylezla, čekal na mě Alex. "Hele Al, vím, že bych se neměl ptát, ale ty máš něco s Benem? A jestli se mohu zeptat, na té fotografii jsi to byla ty?" přistoupil ke mě blíž. Ucouvla jsem a narazila do zdi. "Ne, nemám, nemusíš se bát. A ano, to na té fotce, jsem byla já, jak jsi to poznal? A prosím, nikomu to neříkej." prosila jsme ho. Rozzářili se mu oči: "Vážně? Tak to jsem rád" usmál se. "Jak jsem to poznal? Jednoduše, nikdo nemá tak hezké modré oči jako ty. Kontaktní čočky nosím také, a každý se změní." usmál se a v jeho očích bylo vidět pochopení. "Neboj, nikomu ani muk, takové naše malé tajemství" mrkl a vydal se ke dveřím.
Doběhla jsem ho, protože jsem nechtěla zabloudit a chtěla mu něco říct. "Děkuji, nečekala jsem, že by mě někdo poznal podle očí. A děkuji, že to nikomu neřekneš." usmála jsem se na něho."A proč si myslíš, že mám něco s Benem, znám ho sotva 2 dny." zasmála jsem se. "No, víš, on na tebe kouká, jako kdybys byla jen jeho, tak zvláštně, zamilovaně. A ty na něho taky." zasmál se a sklopil oči. "Proč tak smutně, zatím nikomu nepatřím, a hlavně dneska na mě pomalu ani nepromluvil." šťouchla jsem do něho. "Tak zatím ahoj a zítra ve škole." Rozloučil se a vydal se druhým směrem. "Počkej, ty nepůjdeš kousek se mnou ?" křikla jsem na něho. On se otočil a odvětil "Né, dneska ne." usmál se kývl směrem za mě ke zdi.
Otočila jsem se a tam stál Ben, zřejmě čekal na mě. Zmocnil se mě strach, a v břiše jsem měla motýlky. "Notak, dost, nemohu být zamilovaná zrovna do něho!" promlouvala jsem ke svým pocitům. Když jsem procházela okolo, došel mne. "Promiň, že jsem tak vyjel, ale prostě nevíš co se mnou děláš." řekl mi a pomalu natáhl ruku k té mé.
Zdravím lidi, jsme opravdu ráda, že někdo tuhle story čte, že jí nepíšu jen pro sebe :)
Jak si myslíte, že to bude pokračovat ? Bude Alice s Benem, do kterého je bezhlavě zamilovaná, nebo s Alexem, který jí začíná také motat hlavu? Nebo si bude hrát s oběma? Zjistí někdo, její minulost? a nebo se jí povede na ní úplně zapomenout a opravdu začít od znova, tak jak si přeje? Napište dolů do komentářů, co si myslíte vy :)
P.S. Každý vote, komentář a přečtení potěší :)
YOU ARE READING
Never stop dreaming CZ
RastgelePříběh o tom, jak stačí vidět někoho z minulosti a vše co jste budovali se rozplyne. To jak vám odlišnost může změnit život :) Jak si jedna dívka plní sen. Jak se může během pár vteřin vše změnit. Jak se mění plány do budoucna. Al je na první pohl...