Never stop dreaming CZ

Kapitola 2

Byla to mladá pohledná dáma, na které bylo vidět, že jí to baví. Jak jsme se jí  všimli, postavili jsme se. Všechny si nás prohlídla, mlčky přikráčela k tabuli a začala psát své jméno, Samantha Bacer. Když ho dopsala sedla si za svůj stůl, kde si odložila telefon a otevřela třídní knihu, podívala se na nás." Takže milí zlatí" spustila velmi příjemným hlasem."jsem vaše nová třídní, chtěla bych, aby jste ze mě měli určitý respekt ale ne strach, jenom přeci nejsem o moc starší než vy." Zasmála se a my s ní. "Takže abychom se trochu víc poznali, budu vás postupně volat k tabuli  a vy nám o sobě něco řeknete, první půjde Alice" rozhlížela se kdo vstane.

Ztěžka jsem polkla a začala se třást, "Proboha se ztrapním a Amanda mě pozná, Ben se mnou nepromluví..Bože, za co mě trestáš ?" míjelo se mi hlavou. Vyděšeně jsem se podívala na Bena.Ten se na mě taky podíval  "Noták Alice, neboj, představ si, že tu jsem jen já a budeš mluvit dobře. Hlavně zhluboka dýchej a snaž se být uvolněná..Okay ?" "Okay" kývla jsem a vstala. Když jsem došla k tabuli Samantha mi podala ruku a pokynula ať spustím.

V hlavou se mi honilo co bych mohla říct, jestli to, že jsem neměla příjemné dětství a jestli jim nesednu ať mě prosím ignorují, a nebo dodržet slib a začít úplně znova. Rozhodla jsem se pro druhou volbu. Zvedla jsem hlavu, zhluboka se nadechla, usmála se a spustila

" Ahoj, jmenuji se Alice, ale přátelé mi říkají Al. Je mi 16 let a zrovna jsme se sem přistěhovali. Mezi mé koníčky patří psaní, kreslení, focení a zpívaní, ale to pouze ve sprše" po této poznámce se ozval smích, který mě hřál u srdce. Počkala jsem až ustane a pokračovala jsem " Doufám, že spolu ty 4 roky vydržíme a s radostí na ně budeme vzpomínat" Ukončila jsem své představení a šla si sednout. Celou dobu jsem koukala na Bena, protože jeho oči mě uklidňovali a díky tomu jsem mluvila  plynule. Když jsem dosedla podívala jsem na něj znovu. " Vidíš Alice, zvládla jsi to na jedničku." pochválil mě a je se přihloupě usmála."Děkuji" špitla jsem.

Jako další šla Amanda.

" Zdravím, jmenuji se Amanda. Je mi 16. Mezi mé koníčky patří modeling a nakupování. Doufám, že mě budete mít všichni rádi." Usmála se nevinně a upravila své kraťoučké šatičky.

"Tak ještě aby jí tady po tom nikdo neměl rád. A k tomu její vzhled. Ta se o to bát nemusí"  posteskla jsem si.

Takto se představila celá třída. Zabralo to cca hodinu. Když skončil poslední žák učitelka nás pustila domů, že bližší informace k učení nám řekne zítra. Naházela jsem si věci do tašky a vydala se do šaten. 

Když jsem se konečně obula a chtěla  jsem vyrazit na autobus někdo mě chytil za ruku. Otočila jsem se a tam Ben. " Pospícháš hodně domů ? A nebo s námi zajdeš ven ?" zeptal se se smíchem a ukázal na partičku lidí. Váhala jsem. Na tohle se mě nikdy nikdo nezeptal kromě mé nejlepší kamarádky Kris, a hlavně ne tak krásný kluk.

"Bože Al, vzpamatuj se a přestaň se tak rozplývat a utápět se v jeho očích. Vypadá to divně! A hlavně na něho ty nemáš." Ozvala se mysl.

" Vždyť on je tak dokonalý. Ty oči, ve kterých je tolik lásky, radosti a naděje. Tak tmavé a krásné jsem ještě nikdy neviděla. A co teprve ten úsměv a tělo" Ozvalo se srdce.

Teď jsem vedla boj  sama se sebou.

"Ale jo, proč ne. A kam vůbec půjdeme ?  podívala jsem se tázavě.

Má cenu pokračovat..? :)