Never stop dreaming CZ

Kapitola 16

Těch pár dní s ním uteklo strašně moc rychle, jako kdybych u něho byla jen den. Bylo to plné procházek, koulování, někdy i lenošení a společného vaření. Vůbec se mi od něho nechtělo. 

V ruce jsem svírala knížku, kterou jsme vyrobili. Byly tam naše společné fotky a tam napsané něco, co se té fotky týkalo. Vyrobili jsme 2 pro každého jednu. Moje nejoblíbenější stránka, byla stránka 10. Byla tam naše první zimní fotka, kde mám jeho čepici a bundu a on je jen v tílku. Ano, byla jsem nalehko oblečená a on zrovna napadl sníh a mně byla zima. K tomu mi Alex napsal "Příště sleduj počasí, a lépe se oblékej lásko. Náš první zimní den :3" Musela jsem se nad tím usmát. Bylo tam plno dalších úžasných společných fotek, ale tuhle jsem měla prostě nejraději.

Seděla jsem u něho v pokoji na posteli a pomalu rovnala veškeré své věci do tašky. Měla jsem různé pocity. Měla jsem radost, že konečně uvidím NY na vlastní oči, a né jen z toho obřího obrazu ve svém pokoji. Na druhou stranu, začala jsem se cítit prázdně, při pomyšlení, že se k němu celý rok nepřitulím, že neucítím jeho ruce na mé tváři a ten uklidňující hlas, který mě bude konejšit a pobrukovat, když nebudu moc usnout. Ten pocit prázdnoty strašně bolel a chvilkama jsem uvažovala o tom, že nikam nepojedu. Ale sám Alex mi řekl, že tohle byl vždy můj sen , a že mě podpoří, že tohle je jen zkouška toho, jak moc se milujeme. To byla druhá věc, která mě trápila. Co když naše láska není tak veliká ? Nepochybovala jsem o svých citech, ale co když ? Když jsem tak přemýšlela, začaly mi stékat po tvářích ty známé slané důkazy zranitelnosti a citů. Začala jsem pomrkávat, abych to zahnala a otřela si tváře. Už teď jsem to musela udělat sama a níčilo mě to. Jak mi bude chybět, to jak mi utíral tváře se slovy "Vše bude dobré. To nějak vyřešíme. Jsme v tom spolu." nebo když si sedl naproti mne, přitáhl k sobě se slovy "Ty jsi krásná i když brečíš a máš řasenku všude. Víš, že je drahá ?".. nad tímhle jsem se musela pousmát. 

Když jsem se už nějak ovládla a otočila se, že půjdu do kuchyně si udělat čaj, všimla jsem si, že Alex byl celou dobu opřený o futra a pozoroval mě se zničeným výrazem. Otočila jsem se zpátky k tašce, protože jsem stále v ruce měla tu knížečku a rozhodně jsem jí tu nechtěla zapomenout. Když jsem jí zapínala, omotaly se mi okolo pasu dvě velké teplé ruce a na ramenu jsem cítila mokrou tvář. Otočila jsem se na něho a přitiskla se k němu. On si mě k sobě pevně přitáh a takhle jsme nějakou dobu ještě byli. Pak jsem se odtáhla, dala mu pusu na tvář a šla do kuchyně. Sedla jsem si ke stolu a popíjela svůj černý čaj s citronkem. Děsně mě uklidňoval. Po chvilce za mnou přišel i Alex, vzal si kávu a sedl si naproti mně. Povídali jsme si, jaké to tam asi bude, jaká bude ta rodina a bavili se, jako by nic. Bylo to uvolňující a zasmáli jsme se.

 V tom nejlepším jsem slyšela troubit tátovo auto. Odnesla jsem hrnek, došla pro tašku a když jsem stála před dveřma a chystala se odejít,otočila  jsem se na Alexe, který seděl na schodech a smutně se díval. Položila jsem tašku a přišla k němu. Měl oči jak smutné štěně. Nahla jsem se, dala mu pusu na obě tváře, otočila se vzala tašku a odešla. Poslední slova, která jsem slyšela, než jsme zavřela byla "Miluji tě Al." Nastoupila jsem do auta a odjela domů.  

Doma jsem chodila jak tělo bez duše, měla u sebe stále telefon kdyby volal, psal či cokoliv, ale jediný člověk, který si na mě vzpomněl byla Kriss. Přála mi, abych si to moc užila, abych jí něco přivezla a našla nové přátelé. Přečetla jsem si přání, odhodila telefon na postel a šla si dát poslední horkou vanu doma. Co když tam budou mít jen sprchu ? Nad touhle myšlenkou jsem se musela zasmát. Když jsem po hodině přemýšlení, brečení a smání vylezla, šla jsem do kuchyně na večeři, protože rodiče trvali na tom, abychom naposled povečeřeli jako rodina, když tu rok nebudu. 

Bylo vidět, že je to taky mrzí. U stolu byla docela uvolněná atmosféra, povídali jsme si o NY, o tom co tu budou dělat a co budu dělat já tam, jak si budeme volat a podobně, povídali jsme si vtipy a naše obvyklá večeře, která probíhá tak, že se sejdeme u televize, pohodlně se za půl hodinky najíme se, se změnila v úžasnou rodinou večeři u vyzdobeného stolu, která trvala hodinu a půl, protože jsme si pořád povídali a smáli se. Když jsme dojedli, usoudili jsme, že je pozdě a že bychom měli všichni jít spát. 

Zalezla jse pod peřinu a zkontrolovala telefon, jestli mi nepsal, nevolal. Zas nic, Vzpomněla jsem si, že mi psala Kriss a tak jsem jí volala. Věděla jsme, že ještě nebude spát.  "Ahoj zlato.!"  ozvalo se na druhé straně. "Ahooj." odpověděla jsem s úsměvem. "Jak se těšíš ? Závidím ti. Co Alex ? Povídej, přeháněj!" "Těším se, splní se mi sen, ale bude se mi po něm stýskat. Nevzal to nejlíp." to byla ještě slabá slova. Začaly mi stékat slzy po tvářích a já se jim nebránila. "Nezavolal, ani nenapsal dneska." začala jsem plakat ještě víc. "Co jsem udělala špatně ? Je špatné, že si chci splnit sen ? Je to moc sobecké Kriss ?" obracela jsem se na ní s nadějí, že mi dá nějakou radu, že mě uklidní. "To chápu Al, ale musíš to pochopit, taky to pro něho nebude lehké. Určitě se ti ozve. Není to sobecké, jen byl postavený před hotovou věc." snažila se mě uklidnit. Ještě dlouho jsme si povídali, jaké to tam asi bude a já přitom usnula. Když jsem se ráno probudila, cítila jsem se zvláštně. 

Tak snad se vám kapitolka líbila :) Budu ráda za vote, a hlavně komentáře a vyjádření :) protože v příštích kapitolách se stane něco co nikdo určitě nečekal :D Co myslíte, že to bude :)  Napiště mi do komentářů, co se asi stane a jak se vám kapitolka, líbila, jak se vám líbí celá story a co říkáte na to, jak se to vyvijí ? :) 

Není to moc přeslazené ? :D Nebojte když Al a Alex nebudou spolu, nebude na to čas, protože oba teď budou řešit úplně jiné věci :)