Never stop dreaming CZ

Kapitola 1.

Jakmile jsem se usadila, začala jsem se modlit, aby mě nepoznala protože jsem jenom přeci na sobě o prázdninách zapracovala, Konečně mi sundali rovnátka, nechala jsem si prodloužit a obarvit vlasy a něco jsem zhubla, brýle jsem vyměnila za kontaktní čočky a můj šatník byl od základu nový. A jestli mě náhodou pozná ? Nepřeji si nic jiného, než aby si mě nevšímala, protože jsem celé prázdniny snila o novém začátku na střední, o tom jak začnu znova, najdu si konečně přátelé, zamiluji se a budu šťastná..protože to mi díky ní dopřáno nebylo.

Když jsem otevřela oči, abych se zbavila vidiny minulosti, zjistila jsem, že na mě celou dobu zírala. V tu chvíli mi hlavou proběhla myšlenka , proboha, ona mě poznala ! Ale hned na to mě přesvědčila o opaku tím že na mě promluvila. "Ahoj, jsem Amanda". Těžce jsem polkla, ale poměrně klidným hlasem jsem řekla "Ahoj, já jsem Alice, ale přátelé mi říkají Al" Usmála jsem se. "Jé, to je náhoda" odpověděla a pokračovala "Dřív jsem taky znala Alici, ale škoda slov pro ní, a mimochodem máš boží vlasy, kam chodíš ke kadeřníkovi ?" Nevěděla jsem co říct, ale jediné co jsem věděla, že nesmí zjistit kdo jsem. "Vážně ? To je ale náhoda co" Zasmála jsem se, "Jinak můj kadeřník se jmenuje Samuel a má salon o 3 bloky dál" Usmála jsem se na ní. "Vážně ? to tam teda budu muset ještě dnes zajít, děkuji za tip" Usmála se. 

V tom začalo zvonit a já děkovala, že jsem od té přetvářky osvobozena. Když jsem mluvila s Amandou, ani jsem nepostřehla, že si ke mne někdo přisedl.

"Ahoj, spolusedící" ozvalo se se smíchem vedle mě. Zprudka jsem se otočila, ale v tom mi oněměla ústa. Seděl tam on, ten pan božský, ten v jehož očích se ztrácím, ten při jehož úsměvu se roztávám.. " A-Ahoj" dostala jsem ze sebe. On se jen krásně usmál " Problémy se řečí ? :D Jinak jmenuji se Ben. A ty ? " Zas se sladce usmál. " Ano, někdy mám problémy s-se řečí." Odpověděla jsem se skloněnou hlavou. "Jinak se jmenuji Alice, ale přátelé mi říkají Al" Podívala jsem se na něj."Aha, to jsem netušil, měla to být jen poznámka pro rozproudění konverzace. Promiň Al" a podíval se smutně z okna. " To nic, snad tě to nebude rušit" odpověděla jsem pomalu a klidně, protože většinou tehdy mluvím plynule  bez problémů a usmála jsem se. " Jé, víš, že jsi teď promluvila úplně plynule ?" Podotkl Ben a zas se usmál " Mám sestru a ta s tím taky měla problémy, ale už je to v pohodě, jestli chceš, mohu ti s tím pomoct, jenom přeci jsem něco okoukal" Chtěla jsem mu na to tolik říct, ale nezmohla jsem se navíc než  úsměv, protože právě do třídy vstoupila naše třídní

Snad se bude líbit :) Kdyžtak prosím zanechte komentáře :)